Eida.cz - Opravná laborace

Reparát už dávno, zdá se, není jen výsadou karkulek. Ale hodně se toho poslední dobou nese ve znamená oprav a regenerací a dokonce ani laborace z minulého týdne nebude výjimkou. Možná je to tím, že o ní nepadla ani zmínka, možná to tak bylo psáno. Bojujeme v rozporu – budoucnost je fikce, ale zároveň nelze změnit. Co když je to tak, že cizí osudy nejsou vzhledem k tomu našemu reálné?

Uzavírající týden byl souhrou mnoha nepravděpodobností. Původní laborka následovaná oslavou a úklidem neměla valného úspěchu a loučení s Chýší už tak nějak napovídalo, že to stejně nebude tak snadné a bude potřeba se neustále vracet, dokud nebude vše komplet hotové. To dává smysl. Včerejší návštěva vyšetření byla doslova fiasko, nezdařila se, ale veselý pan doktor povídal, že je stejně ještě potřeba znovu udělat laborku. Nový podzim, nová příležitost? Tak zase hezky zpátky, vyzvednout věc, dojít si pro croissant, obdivovat univerzitu a druhý den opáčko. Naštěstí to nemuselo být se vším všudy, hlavně že lze chybu na někoho hodit.

Nečekaná opravná výprava započala už během jiné opravy. Asi jako když Zuzana doháněla hořáky pomocí jiných hořáků, pokud je to tedy ta analogie – dost možná to takhle vidím, protože energie karkulinek taky vlastně pramení z požehnání fakulty, které mi chybí. Dny a noci na velitelství, schopnost dokázat všechno na světě. Jsem zmaten, protože nevím přesně, co z nich chci dostat. Jestli ten pocit, nebo je samotné. Nějak to propojit. Kéž by. Podzim napovídá, ačkoliv je sám jedovatou láskou...

Poměrně standardní cesta v nestandardní dobu nabídla možnost podívat se na změny zase trochu jinak. Jako kdyby všechno byl osud; popravdě za každých pár let má město schopnost se znovu vynalézt a asi nejvíc mi vadilo, že keř, co odměřoval kilometr, byl nahrazen sloupkem nového domu. Jinak stavby prostě neovlivníme, je to nekonečný příběh. Před několika okamžiky se na to dalo nevěřícně zírat, opírat oči k nedostižným jeřábům v nebesích, dnes je tam Nový Pašíkov a všechno je jinak. Dávejme pozor nejen na přání, ale i na to, co vidíme, pokud to zanechá signifikantní šmouhu.

Operace v laborce byla sama o sobě srandovní, asi jako hravý dinosaurus. Rozumím, že vždycky je potřeba shodit své chyby na nižší úroveň, ale jejich stroje se zachovaly správně jako roboti a vykonaly pouze to, co bylo psáno – takže smůla, napsáno to bylo špatně. Uvidíme, jak oprava dopadne za týden. Celý příští týden je jako nepopsaná plocha. Skok do neznáma? Jen se nadechnout.