Není to snadné. Nikdy by mě nenapadlo, jak důležité mohou být takové nepatrné maličkosti, jako třeba vědomí toho, že pokaždé je možné tweetovat, pokud si to situace zrovna vyžádá. A třeba toho kolikrát i vyloženě nevyužít. Jen to vědomí. Vybavují se mi během toho slunečné dny, nebo ten jeden, kdy jsme s Jájou zjistili, že tweet není weed. Byla to krásná doba, život na účet budoucnosti. Dokonce tam někde na stromě lezl i chroust. A chroust je perfektní.
Twitter byla věc. Asi jako všechno, co později jednoho dne z komerčních důvodů upadlo v nemilost, nebo co se stalo obětí obřích velikonočních zrad. Každopádně šlo o to, jak to celé správně používat. Jak najít ten styl, kterých bylo a později se ještě vyrojilo poměrně dost. Vést na tom nekonečný tok myšlenek bez zbytečných konverzací a hvězdičkovat si ty podstatné za každý měsíc? Ano, proč ne. Posílat do toho RSSkou články a budovat komunitu? Taky. Přijde mi zvláštní, že to nakonec dopadlo tak, že děti nějakých ročníků použili Twitter otevřeně a Instagram si zamykaly. Oficiální web a později i klient nikdy nestál pořádně za nic, tedy rozhodně od okamžiku změny časové osy na nerelevantní a plné reklam a podivných sdělení, které lidi v jejich bublince nezajímají. Pak mám za to, že z alternativních klientů to byl Scalaris, nebo co vlastně, co jako první přišel s úžasnou klávesovou zkratkou ^↑ pro zápis a odeslání nového tweetu. Možná to nezní zpětně tak přelomově, ale... bylo. Bylo to úžasné. Velmi potěšilo, že to pak šlo nastavit i na moc pěkný Tweetbot, který tedy sám přišel s kravinou v podobě plateb pomocí předplatného – jak se ukázalo, bylo víc než jen zlé.
Časem došlo mezi pokojným pípáním k divočině. Podobně jako v případě tumblr se na Twitter začali stěhovat extrémní levičáci, kteří pak infikovali velení platformy jako takové. No a tady jsme se poměrně unáhlili, když už se zdálo, že Elon Musk do toho přinese trochu světla a vydobude znovu obyčejným lidem nezávislost, jaká by se slušela. Během jediného dne v tomto týdnu ale prostě ztratil popularitu tak snadným krokem, jakým bylo totální ukončení podpory neoficiálních klientů. A jestli nás něco učí historie, pak jediným výsledkem bude zhroucení domečku z karet a masový útěk uživatelů na jiné platformy. Kupodivu dokonalým řešením je Mastodon.
Mastodon je sloník. Nepípá, ale tůtá, tedy asi správně česky by se slušelo říct, že troubí. Takže když už nezapípáme, zatroubíme? Bohužel tak snadné to není. Mastodon je plně opensource a nabízí se jako platforma pro vlastní nasazení, přičemž nemá žádné centrální velení a prosazuje úžasnou ideu federativního uspořádání sítě, přesně jak ukazuje jejich oficiální artwork. Na něm existují různé planety s různou architekturou, třeba antickou nebo asgardskou, na kterých jsou samostatní sloníci a hrají si na svých loukách. Pomocí svých chobotů mohou a nemusejí ale troubit i na jiné planety, přičemž si pořád tu svou krásné chrání. Je to hezké. V praxi to sice znamená mít schopnost nasadit vlastní server, což je něco, co mě třeba úžasně nadchýňá a baví, ale jak se ukázalo, zas tak jednoduché to není.
Protože kvůli medikaci nedovedu teď dávat dohromady celé smysluplné věty, shrnu sem jenom pár poznatků. Mastodon jako celek je složenina několika technologií, které běží na Ruby on rails, node.js a případně JVM. Jako databázový backend je použita PostgreSQL databáze, která má shodou okolností v logu taky sloníka. Její použití dává nemalý smysl a bylo by to zas na jiné vyprávění, zkrátka celý systém je navržený pro postupné vertikální škálování, ale podstatné je, že se přímo nabízí myšlenka provozovat celý Mastodon kontejnerizovaně. To je velmi pěkný nápad, ale nepovedlo se mi to nasadit v žádném z produkčních prostředí, protože Docker by se velmi špatně adaptoval na naše poměrně komplikovaná pravidla, takže by stejně nebylo jiné možnosti než nasazení na jiný systém. Potom, co mám jako poznatek, je poměrně složité přesvědčit základní služby Mastodono nasluchat na jiných než loopback adresách, tedy v případě směrování v celé síti. Nezbylo tedy než nakonec vytvořit interní Nginx reverzní proxy pouze pro Mastodon a na něj požadavky směrovat z externí reverzní proxy s Apache. Tam samozřejmě běží certifikát od LE a Mastonon prakticky nefunguje bez SSL, takže interní provoz musel být trochu poupraven, aby se všechny příchozí požadavky zdály být HTTPS. Z nároků si pak myslím, že je to v základním provedení schopné běžet i s jedním GB paměti, ale pro kompilaci jsou potřeba alespoň tři a nasazení Elasticseacrh, která je v Javě, si vyžádalo ještě jeden navíc. Nicméně provoz jako takový je velmi svižný a lehký.
Je to samozřejmě velká odpovědnost, ale alespoň je to všechno pevně ve vlastních rukou, bez obavy o to, jak s daty naloží nějaké soukromé společnosti nebo reklamní platformy. Problematické je pak trochu ještě realizovat ono zmíněné federování, tedy v případě, že máme na vlastní bulbince nasazenou planetární obranu a vzdálený server pak nevidí ten náš – to bude ještě docela oříšek na rozlousknutí, ale uvidíme. No a tím posledním jsou klienti – zatím ten původní Mastodon pro iOS nabízí moc hezký interface nahraditelný s Tweetbotem, ale viděl bych to tak, že počkáme v klidu na Ivory od Tapbotů a uvidíme, co udělají nejen s iOS, ale i s desktopovými verzemi. Je tam určitá budoucnost, která mě zajímá. Nu, uvidíme. Dopípáme a zatůtáme, tak zní plán 2023.