Vím jak na to a nerozumím tomu. Tak by se to celé možná dalo shrnout. Letošním hvězděním se pomyslně uzavírá první skutečně ucelená hvězdící dekáda a další teprve čekají na svou šanci, tedy pokud se jim vyloženě naskytne. Letos to celé poněkud už nebylo moc o tom čekat na hvězdu, až se uráčí spadnout do kafe, ale spíš o kompletním pocitu, resp. celé škále komplexních pocitů, které jsou s hvězděním spjaty – jaké je dělat věci tradičně, jaké je dělat věci tradičně na sílu, jaké je dělat věci bez pořádné přípravy a jaké je se na chvíli nostalgicky zamyslet nad hvězdným sdílením.
Když se v kalendáři objeví letní hvězdy, je jasno. Letos každý vyloženě vyšiloval, protože Měsíc měl být zákeřný a pozorování přát neměl. No, ze zkušenosti víme, že to není tak úplně pravda a trocha toho měsíčního svitu dokáže naopak přidat tu správnou, mnohdy i vítěznou atmosféru. Aby bylo jasno – tedy ne úplně měsíčně jasno – pouhým okem se kouká dobře za všech okolností, pro focení na staré krámy je potřeba mít měsíční světlo pod určitým úhlem. Z vyčleněných tří nocí taky za moc nestála ta prostřední, kdy stíny mraků zcela zakryly nebeskou klenbu a šlo se na kutě.
Vím, že příprava se nedá podcenit, ale ono je to vždycky jenom o ritualizaci. Je úplně jedno, jak co bude připravené, pokud už tolik let v řadě nejsou optimální podmínky. Podívat se na nebe můžeš vždycky; nahodit přístroj je otázka toho, jak se kdo zrovna vyspí. Hodně toho bylo zase jinak proti plánu, nebo možná proti idealizovanému snu, který se neustále vzdaluje. Kvůli jedinému tripodu byl nakonec nahozen pouze tradiční starý stroj s totálně vypálenými pixely a cílem bylo především dovést k dokonalosti startrail kompozici nad severozápadním nebem v corcomarských zahradách, protože bylo jasné, že se s tí nepovede polapit tu černočernou tmu bez jediného zrnění. Přesto přišlo pár potvrzení, ale ty skutečné, co spadly do očí, byly o poznání hezčí a mohutnější.
-
Měsíc zdivočel -
Jeden nášleh -
Další nášleh
Významnou novinku sehrála budka. Když ještě nebyla v minulých dnech opékání osazena nábytkem, zdálo se, že poskytne neskutečnou strategickou výhodu v podobě izolované sítě a nekonečné energie. Nakonec byla jen budou na pavouky, kde její světlo poněkud narušovalo celé pozorování. Na druhou stranu Hryzák ani tolik nezlobil a k dispozici byly lokální sladké fíky, tj. mlsky do kapsy. Nutno taky dodat, že letošní teploty se držely poměrně vysoko nad rosným bodem (nejméně bylo celých 11 °C s pozvolným poklesem z 19 °C), který by za jiných okolností podstatně ztížil kalibrační proces – tedy zhruba po hodině ostrého provozu udělat sken oněch vypálených pixelů k pozdějšímu odstranění. A to se povedlo naprosto špičkově, jinak by se tam srazila vlhkost a všechno by vylítlo do kosmíru.
Automatizace kompozitního zpracování je proces sám pro sebe, který vygeneroval přes 200 GB dočasných (a taky často dost zbytečných) dat. Nevím, jak by se tohle taky dalo dělat bez čipu, protože cokoliv intelového by už asi dávno shořelo. A rcyhlost v řádu hodin je něco, co je potřeba náležitě ocenit pamlskem.
Taky se někde říká, že pozorování hvězd je docela romantické. Asi jo, dá se to možná přes obří okno dělat se sklenkou vína ve tváři, nebo při troše štěstí prostě i venku. Bohužel samotné čučení je ale poměrně statická činnost a při sezení nebo ležení v srpnové noci může být dost vážná až fatální zima, která to vše pokazí. Ale je tomu třeba přinášet oběti, aby to bylo romantické za každou cenu? Já nevím, nedovedu to už asi prožít. Tehdy s Meow, než se vlastně pustilo StarOffice, to možná bylo romantické kvůli pocitu dobrodružství, kdy jsme se potajmu vraceli skrz ztichlé ulice v prvních paprscích ku kamsi, a to po docela náhodné noci, která nepřišla. Asi taky tehdy byla zima. Na šálu. Ale nevadilo to ničemu. A taky je to už 16 let, takže jako vzpomínka je to možná mnohem epičtější, jelikož se to dá přibarvit a všelijak domýšlet. Všechno se od té doby proměnilo a dospělo do zániku. Jako malý dodo. Ale sním pořád o tom, že ještě minimálně jednou všechny hvězdy spadnou, ale než to udělají, budou zářit zase jen pro mě. Juch.