Už je to poměrně dlouho, co jsou k dispozici čipy, ale pořád se nějak nemůžu dostat k tomu, abych je mohl naplno používat, pokaždé u čipu pořádně nejsem. Je to velká škoda, ale času na to je prostě někde mezi nulou a mínus pěti. Takže M1 tiše čeká na stole, kde asi nakonec bez využití zestárne a půjde na odpis, tedy pokud se něco opravdu zázračně nezmění a nedojde k nějakému vánočnímu cestování časem. V těch několika málo hodinách týdně zkouším alespoň dělat updaty, přičemž ten poslední byl docela zajímavě podělaný.
Co vyšel macOS 12 Monteriggioni, jako tedy první krok k plně čipovým systémům, začaly se objevovat první poměrně specifické chyby. Možná Davídek by mohl vyprávět o setinkových aktualizacích, ale prakticky všechny starosti s novými čipy byly dost nepříjemné, počínaje nutností smazat nastavení notifikačních widgetů, přes nešvary unifikace cloudových a lokálních uživatelských obrázků, po nějakou záhadu dnešní, která přišla s 12.1 – kompletní nemožností 12.1 na M1 vůbec dostat.
Ono to začíná totiž docela legračně, software update si ohlásí novou verzi, ale protože na to není čas, počítač uspíme a přijdeme za dva dny. Pak to napíše chybku, udělá se refresh a bum, systém, tak jak je, je prostě aktuální, žádná 12.1 se nekoná a můžeme končit. Možná. Tedy pro většinu obyčejných lidí. Současná situace je podle všeho způsobená nějakou nesrovnalostí komunikace s bridgeOS, protože, jak už víme, na čipech se všechno dneska šifruje a není možné jen tak bez prostředníka prostě aktualizovat macOS. Kdo si začaroval softwareupdate -l, musel určitě přijít na to, že se neděje vůbec nic a že to celé zůstane viset. Naštěstí je tu možnost nasosat si celý aktuální image z AppStore bez nutnosti recovery instalace, resp. raději než klikáním v AppStore, což se zasekne, po vypnutí System Preferences jako softwareupdate --fetch-full-installer --full-installer-version 12.1. Tím se v Applications objeví standardní Install macOS balíček, a to pro 12.1.
No ale průšvih je, že to takhle nepůjde, může se totiž stát, že se instalace zasekne na ukazateli zbývajícího času (typicky na 52 minutách) a v logu se objeví zprávy o selhání komunikace s bridgeOS. Očividně je za to zodpovědný proces com.apple.NRD.UpdateBrainService, který je součástí balíčku nízkoúrovňové (libSystem) meziprocesové komunikace zřizovacího účtu – je na něm zajímavé hlavně to, že kromě toho, že je součástí SIP, je postavený pro architekturu arm64e s podepsanými ukazateli. Každopádně po jeho sestřelení z paměti se komunikace s můstkem obnoví a instalace může korektně pokračovat, tedy do té doby, dokud někdo znovu neotevře System Preferences.
Bylo poměrně komplikované si to složit z útržků rozházených po všech těch Twitterech a blozích o jablku, ale co už, takhle se to prostě udělat nakonec nějak dalo a hurá, pro M1 už je Monty na čipu. Co všechno nového přinese a především co za nové chyby přinese, to je otázka nějakých dnů příštích, tedy za předpokladu, že ještě nějaké takové dny budou. Celkově mám ale z čipu radost, postupně se všechno čipuje – teď nedávno třeba LibreOffice, ItsyCal a další legrace –, takže snad se dočkáme postupného přechodu na čip i pro všechny hovadiny postavené nad Electronem, nebo možná i nativní podpory Metalu v JDK balíčku od Microsoftu. Apropos, Windows 11 pro ARM jdou v Parallels nahodit taky jediným kliknutím. Tedy ne, že by to k něčemu vlastně bylo.