Eida.cz - Hvězdíci MMXXI

Očekávanou přehlídkou srpna, kdykoliv zrovna udeří Zuzany a Kláry, jsou poměrně tradiční Hvězdíci. Vím, že se to tak nějak očekává. Tak to co k tomu říct. Stejně jako loni byly podmínky velmi vzdáleny těm ideálním a vysněným. Ale život musí jít dál, nemůžeme he už podruhé zastavit. Nakonec, co bylo jednou nádherné, bude znovu. Nakonec celý týden byl konečně odpočinkový.

Vyblitě žlutý startrail MMXXI

V první řadě byla letos zase nesmírná tma, Měsíc si poskakoval ve svém novoluní a jen líně říkal, že by mohl chtít někdy hnout prstem. Takové jsou ale devítkové roky, konec cyklu naznačí nový začátek, ale ještě to prostě není hotové, připravené, nic. A přestože nebyla žádná zima a komáři se rojili ve velkém, zatímco čtveřice ježků pokojně dupala po zahradě, nebeskou klenbu zahalily nízké mraky a začaly zase odrážet vyblitě oranžové světlo města.

Ale znáš to. Vryj si tyhle chvíle do paměti, protože se stejně nikdy nevrátí. Stačilo jen chvíli sedět, jenom malou chvilku koukat a nechat si hvězdy napadat do očí, možná pomyslně do kávy. Snímky našly asi jenom dvě, možná to nebudu už prohlížet blíže. Ale zážitek zůstává; pouhýma očima se jich dalo pozorovat znatelně více a všechny v sobě nesly poselství záblesku a možná ještě něčeho. Stačilo pouze na jeden okamžik nemyslet.

Dorůstající startrail animace s vyblitě oranžovým nebem

Je nesmírně důležité, abychom to, co jsme se naučili, mohli a dokázali předat dál, abychom dokázali inspirovat i ty, pro které jsou hvězdy možná dočasně skryty, nebo kteří mají pocit, že nepadají úplně pro ně, ale spíš na ně. Nebo ještě neviděli hvězdu úplně padat. A možná zabránit tomu, aby byl pocit z padající hvězdy zas jako špatně hozený jablko. Devítkový rok. Rok odchodů. Věci se dají zase brzo do pohybu. Už teď se sice trochu děsím nekonkrétní podoby Vánoc, ale jdu do toho naplno – znovu vstříc synchronizaci.