Tak jo. Achjo. To je taková ta věc, kdy deset let visí v kalendáři událost na další solární olíznutí, které je už takové must-have a folklor, ale protože je loni a letos všechno úplně na houby, tak se to nějak nepovedlo naplánovat. Nevím, jestli už na vše zapomínám, nebo jsem v tak hlubokých depresích, ale nějak nebylo dost času na operační plánování.
Jestli bude nebo nebude něco vidět, to je vždycky na dlouhou spekulaci. Tahle parciální zatmění, kdy stín Měsíce z našeho pohledu lehce olizuje sluneční kotouč, jsou v mnoha ohledech magičtější než ta plná nebo prstencová. Letos to mohlo být okolo 18 % vpravo nahoře. Zázraky na každém kroku.
Asi nebylo ve finále přáno, nebo za to mohly zlé sny divoké, nebo prostě se všechno jen řítí do hlubin. A přitom by už byla technologie na opravdu pěkné obrázky. Tak alespoň ta kabrio cesta před polednem, než vůbec začne pršet, stála za to. Třeba se časem už konečně všechno vzpamatuje a obnoví do plné síly, nebo, a to je bohužel pravděpodobnější, všechno zanikne. Nemám sílu, ale přál bych si ji mít.