Budoucnost mohla mít mnoho podob. To je jisté. Ale namísto toho, aby byly dny běžně produktivní a něžné, trávíme teď neustále čas uzavření v apokalypse jako mrkve a potýkáme se s nevraživostí všedních dnů, dost možná zejména na všech sítích, kde si každý myslí, že je nejlepší. No a do toho ta skvělá infografika PES. Musela vzniknout především kvůli tomu, aby pobavila každého, kdo pro ni má zkrátka smysl.
Dlouhodobě se mi zcela jasně vybavuje jenom intro z GTA2. Byla to docela legrace, alespoň ve svém čase. Malý Gecko tehdy taky nechápal, co je to vlastně za dobu, v níž žije – prostě chodil po městě, plnil několik úkolů rychle za sebou a pak ho nechali odstřelit bandou ruských hackerů. Tenhle scénář není totiž vůbec odlišný od toho, co se děje v současných týdnech. Normálně si užíváme sice jako Gecko lockdown, ale není možné se dostat k vlastní práci a rozjímání, protože musíme dělat věci za někoho dalšího – taková ta část komunismu, která přináš nejvíce obětí. Přitom to vždy začne dost nevinně, prosbou o to či ono, hle najednou nastává smrt způsobená tisíci škrábnutími nikoliv z nedostatku možností se projevit, ale naopak z nedostatku času a energie se projevit. Už jsme to tuhle rozebírali na jednom ze snídaňových dýchánků, že vlastně lidi na home office nejsou až tak produktivní, protože si nemohou sáhnout na svoje výsledky, nebo nejsou produktivní, protože ostatní je nedovedou odpovídajícím způsobem ocenit za jejich výsledky. Ve finále pak nastává temno a propad, kdy už prostě není co dělat.
Do toho všeho ty čipy, čipy čipy. No ty čípo, když představili první M1, vypadalo to dost nadějně, ostatně jako vždycky, když se zkouší nová produktová řada. Hezky lowe-endek, pomaličku, však se to rozjede. Pak začaly první M1 Macy dorážet klientům a oni si je testovali a došli doopravdy k zajímavým číslům, která byla pochopitelně jen těžko představitelná. Samozřejmě ještě je a ještě pár týdnů bude pořád brzo celkově soudit, zda je to celé jen náhoda a jak pokaždé dosáhnou požadovaného cíle (opravdu se dá potvrdit, že Rosetta je ta nejúžasnější technologie, kterou nikdy neuvidíme – Intely byly najednou rychlejší než PPC a M1 je najednou rychlejší než Intely), přesto první pokusy s využitím hrubé síly pomocí clangu ukazují, že potenciál nových čipů leží daleko před hranicí specializovaných SoC komponent a že je zcela jistě na místě očekávání, jak se to celé ještě vyvije. A zda se bude M-řada rozvíjet podle specifikací ARMu, nebo zda si bude dál nad 8-3 žít svým životem, dokud se to celé zase nerozbije. Důležité na tom celém je, že Intel mezitím neustále sbírá nové a nové chyby, které jsou velmi často přenesené obří historickou zátěží x86 do x86_64.
Poněkud dobrou zprávou pak sice může být, že Big Sur, ač má číslo 11, dostal taky potvrzenou UNIX 03 certifikaci. Ale tím to bohužel končí. Velké starosti by lidem mělo dělat výchozí chování firewallu, které záměrně neposílá provoz interních systémových programů skrze uživatelem definované routy, a tedy hypoteticky vystavuje chudáky nebezpečí, zlu a rarášku, pokud si sami odpovídajícím způsobem nenastaví chování ručně přímo v PF. Otázkou je, zda se tohle změní, to je potřeba pečlivě monitorovat – do té doby bohužel Big Sur není bezpečný systém a nemělo by být samozřejmé ho používat v kritických operacích. Pak je ještě otázka, zda je krásný. Možná je, možná není – hodně se odchýlili totiž ode všech konceptů a pokračují v nových, poměrně značně nedotažených. Kromě toho, že není zpátky Dashboard, je tu ještě stále možnost volby mezi světlým a tmavým motivem, resp. v jejich automatickém střídání, pokud se tak systém podle časového pásma a nikoliv podle lokálních světelných podmínek rozhodne. Jestli tohle je dobré zapnout, je poměrně složitá otázka. Protože v Tigeru nic takový nebylo. Tak proč s tím teď začínat a jíst jen věci pro vegany? Neasi.
Co je na všem asi nejhorší, kromě zuřivých testování nějakých technologií není nějak čas, tedy spíše vůle na čas, ani pro ty nejzábavnější prvky, které prve vyplňovaly náš život – tedy noční kutba, především. Noční kutba, kdy aji Inka kutala do noci, se projevovala vždycky nadšením a pocitem produktivna. Teď jsme sice udělali docela značné prokroky, ale bylo to tak nějak z donucení, navíc čumáčci už nějak neví, co dál. Nemají nápady a fantazii. To v Lyslandii se přitom dělalo všechno tak nějak podle vlastní fantazie. Opak je ve skutečnosti pravou, možností je stále spoustu a je potřba se na ně jen správně naladit. Dokud je čas, dokud to čipy v době Intelu ještě povolují, protože asi současné lepičky OpenGL úplně nepojednou na next-gen Metalu, co tak vím.