Eida.cz - Tyhle toulky do laborky

Pravidelné cesty do laborky miluji. Ty jarní a letní sice o dost víc, ale i podzim a trochu i pak mrazivá zima mají svoje určité, vyloženě kouzelné perky. Je sice pravda, že stejně jako minule všude zrovna hrozí koro, ale i tak je labotoulka pokaždé svým způsobem zážitek. Mohutnost by jí mohly vzít už jen neopakovatelné cesty na ultrahodinové víkendy. 

Vstát do mrazivého rána by nemuselo být nikdy tak těžké, kdyby byla noc pokaždé naplněna vydatným spánkem, ale někdy zkrátka nenaděláš nic. Prostě jako vždycky zavelel vzbudík a bylo to. Už z okna bylo vidět, že ráno dostalo mrazivý nádech a na střechách aut se lískaly a leskly mrazové hvězdičky. To mráz si kreslil po střechách, řeklo by se, bude asi už čas pomalu vytasit se se zimním převlekem za superhrdinu, i když bude den poměrně přítulný. To je velká nevýhoda středně a pozdněpodzimních dnů, mívají už strašidelně mrazivé noci plné rarášků a přitom nesmiřitelně vyčerpávající odpoledne, za která by se nemusel stydět leckterý srpnový týden. 

Na první pohled byla ze všeho nejvíc patrná ta změna od jara. Přestože nás zase zavřeli, ať nevycházíme, lidí bylo dávno infikovaných tisíce a po tisících také chodili do práce, snad jako smyslů zbavení. Nad obličejem noci visel podzim... a vzduch byl nasáklý prvními prožitky blížícího se konce. V těch chvílích nejde nikdy odolat a nepokusit se zamyslet a vzpomenout si, jak třeba na tom stromě kdysi létali chrousti a jak je teď osvícen moderní LEDkovu lampou, zatímco kdesi v dáli na modravém obzoru možná už každou chvíli vyjde slunce. Nebo jak jsme kdysi možná lozili, před nocí plnou hvězd, na lavičce v potemnělé cestě mezi zahradami, které již dávno vzaly za své kvůli vrtochům nečestných a šejdířských developerů. Koneckonců se má konec světa již brzo dostat i továrně, která tu dlouhé roky sice chátrá, ale vytváří kouzlo okamžiku, místa a štěstí.

Dalším důležitým prvkem, který stál za povšimnutí mimo rozpadu byznysu přilehlých firem, byla decentralizovaná propagace samotné laborky. Oni z ní udělali v nějakém okamžiku testovací místo na koro, ale protože tím způsobili katastrofální selhání a dopravní kolaps, přesunuli aktivitu o vchod dále a zavedli závory a pásky. Tím se polovina chaosu přesunula, ale druhá zůstala ve fázi pokusu tím, že dveře byly zablokované obchůzkou plnou suti ze stavby, resp. z bourání přilehlého objektu. Díky tomu, hlavně jak byla ještě tma, lidi bloudili a nikdo nikde nepřekážel. Servisní technici už také neměli IDDQD-class respirátory a biochemické obleky, ale prostě jen klasické roušky bez jakýchkoliv speciálních vychytávek. Všechno tam šlo s úsměvem a jako po másle. Žádný stres. Nic. Prázdno. A bylo taky hned hotovo, takový čas na nádech.

Cesta zpět byla bolestná. V okamžiku bylo cítit jaro, v okamžiku zase zlost a nevýhoda času. Nežijeme v roce 2009. Nedá se nic moc dělat. Ale úsvit byl znát každým coulem a co coul také dřív důvěrně známá zákoutí čišela znehodnocením a strádáním, jako kdyby nad nimi někdo zlomil hůl, nestaral se, zanedbal je...

Minule zmiňovaná budoucnost s čumáčky nyní také konečně nabrala vládou-definovaných rozměrů. Fungujeme tak nějak online – tedy alespoň snažíme se. Je to možná více práce a spoustu starostí navíc, ale svým způsobem je to snazší a víc vyčerpávající, když nesmírně naplňující. Jsou to teď takové ty dny v izolaci, kdy je práce sice od rána do večera, ale je i tak nějak vidět a dá se z ní vycházet do budoucna. Navíc máme, chvála všemu, i experimentální platformu v kouzelném světě, která je kupodivu docela úspěšná. Požehnejme všechny formy technologie.

Když je řeč o technologiích a způsobech jejich využívávání a hackování, nabízí se všude v okolí spousta příležitostí, které se dají nějak nahackovat, upravit, přeprogramovat a vůbec přizpůsobit k obrazu svému. Kromě psaní javovských pluginů pro Bukkit a taky vymýšlení, jak pomocí čisté Javy v LDAP komunikaci číst a hlavně zase zapisovat specifické microsoftí ACL a jiné vlastnosti, jsou tu radosti i hodně nízkoúrovňové.

Třeba tohle hackování klíče je krásným příkladem. Občas se prostě stane, že se zruší párování klíče s autem, a to je pech. Pak je nutné ve specifickém pořadí a ve specifických časech znovu provést párování, ale to je zdlouhavé a nudné. Takže stačí třeba trochu poupravit klíč tak, aby pokaždé, když vypadne, automaticky inicioval párování s blízkých vozidlem. Hypoteticky pak půjde ukrást každé, ovšem za předpokladu, že bude v tu chvíli už odemčené :). A tohle dokáže každej obyčejnej montér s klíčem v ruce. S klíčem od Mercedesu.

Každá krize je příležitost. A zrovna tahle asi těžko skončí. Rozhodli jsme se žít v budoucnosti, tak proto taky musíme něco udělat. A hackování technologií v náš prospěch je jednou z cest, kterou můžeme zvýšit šance na naše přežití a ubránit se všem cizákům. No a teď hurá nastavit zase další parametry v Office365, protože bez toho nemůže asi vzdálená výuka efektivně existovat.