Eida.cz - Post-apo budoucnosti

Post-apo budoucnosti

Eida

Poslední měsíce byly jasnou ukázkou toho, jak bylo skvělé, když se všechen vývin alespoň na okamžik zastavil a nejelo se pořád tvrdě na nesmyslné cíle. Je to přesvědčivé svědectví o tom, že vlastně budoucností existuje celá řada – tedy nejen ta současná postavená na eliptické kryptografii, ale i ta, která bude teď po krizičce, tedy jakási post-apo budoucnost číslo jedna.

Protože už mám doma zpracovanou kravičku a probíhá na ní teplotní analýza a všechno okolo, možná taky díky volnějšímu času uzrála doba na další plánování do budoucnosti. A výsledek byl poněkud překvapivý a ošklivý. Když se zamyslím nad dávnočasem, kdy bylo mít domácí server zatím jen snem, asi nikdo netušil, co všechno by se s tím dalo dělat. Dneska to spoustu lidí potřebuje víceméně jen jako nějaké mediální, ani ne snad DLNA, centrum. Případně na statické zálohy. To je dost k ničemu, ale nesuďme nikoho. Pointa spočívá hlavně v tom, že nějak v těch letech okolo 2005 bylo cosi jako domácí NAS neskutečností, tedy takový produkt si nikdo nedovedl ani představit. Pak nějak začaly být i rozumné pasivní ITX desky a první tiché disky a vlastně jediná cenově dostupná záležitost byla postavit si z cenově průměrných disků RAID, kdy ale pochopitelně na poměr spolehlivost/cena/výkon vycházelo nejlépe RAID5. Softwarový RAID5 je ale poněkud nouzové řešení, protože když pomineme jeho možné selhání při výpadku napájení, a tedy nutnost mít zhruba v ceně jednoho z disků odpovídající UPS a naplánované chování stroje, má taky velmi ošklivou vlastnost enormně pomalého zápisu. To většině lidí nemusí celkem vadit, protože do něj tu a tam nalijí film, fotky z výletu, televizní speciál a jsou spoko. Horší situace je provozovat na něm časovou kapsu.

Time Machine, a to i v době Cataliny, interně funguje jako diferenciální úložiště a čistě z pohledu nad Netatalkem a organizace kapsy na raidovém FS se jedná o tisíce adresářů s mnoha tisíci malými soubory, které sice někde narůstají, ale taky se někde mažou. Dá se tedy říct, že celý vyhrazený prostor jednou za čas podléhá přepisu a vlastně ani jedna část si nemůže být svým místem jistá, tedy kromě těch neměnných. Na tom víceméně není nic špatného, pokud jsou Macy permanentně v LAN a každou hodinu si tam přihodí pár desítek až tisíc megabajtů a zas si trochu odeberou. Situace se ale rapidně zhorší, když je třeba MacBook týden nebo dva pryč a nedosáhne na LAN (a zálohy přes VPN jsou díky totálnímu zhrošení ISP služeb naprostá pitomost). V tu chvíli se na jeho APFS udělají lokální snapshoty a čekají, až se budou moci nachrlit zas hezky na kapsičku. Když to přijde, začne se propočítávat celá změna – tedy postupně se každý snapshot rozdělí na operace zápisu a mazání, dokud nenastane synchronizace. No a tadá, při tolika dnech, i když výsledná velikost činí třeba jen 10 GB, je potřeba najednou provést tolik zápisových operací za sebou, že to RAID5 zpomalí a doba se úplně klidně protáhne na 7-8 hodin čistého času. Nekecám. 

No a teď, tedy v post-apo budoucnosti okolo konce dubna, vyšlo z opatrných prohlášení diskových výrobců, že tajně a pokoutně za zády uživatelů implementují do svých disků určených pro domácí a minifiremní NASky SMR zápisy. Kdo netuší, oč jde, si to může snadno dohledat, ale zjednodušeně to znamená, že se podvodně na technologicky starších discích dosahuje vyšších kapacit tím, že se jednotlivé stopy na stejném nebo i nižším počtu ploten sdílejí mezi sebou a obrovským způsobem může narůst režie, která ve finále podpálí třeba celé pole, jelikož disky nebudou včas reagovat na podněty. U WD je na jednu stranu hezké, že se k tomu oficiálně přiznal, ale jež k nevíře, že u řady Red něco takového vůbec udělali, protože ho primárně nabízí k použití v RAID polích. Zajímavé na tom celém je, že co skončila možnost koupit si disky řady EFRX, které marketingově nahradila řada EFAX, tak zrovna u ní napálili cenovou kategorii tak, že SMR postižení mají disky do kapacity 6 TB včetně, zatímco 8TB 80EFAX a vyšší jsou stále řešené konvenčně kolmým zápisem. Hodně to vysvětluje kryptické vzkazy v diskusích, kde naměřili u vyšších kapacit EFAXů poněkud jiné teploty a hlučnosti a nedokázali si to zatím vysvětlit. Prostě je tam klasickým způsobem navýšen počet ploten a disk je hlavně plněný vzduchem.

Budiž ke cti výrobcům NASek, že vždycky přikládají a aktulizují seznamy kompatibilních a doporučených disků, což může působit komicky ve chvíli, kdy ani ne polovina výrobků na ten seznam sotva zapadne. Velmi oceňované jsou zrovna u WD řady Re a pozdější Gold, ty jsou tedy vážně skvělé, ale jednak jsou trochu mimo cenovou hranici domácího použití a hlavně mají plnohodnotné diskové charakteristiky co do hlučnosti, zahřívání a spotřeby. V budníku jsme na to dostali nějakých 70 tisíc korun a zavřeli to celé do izolované místnosti a bylo hotovo, ale to prostě není věc, která se dá udělat úplně snadno doma. Původní optimální výpočet pro domácí pole zahrnoval čtveřici disků okolo 3000,- a samozřejmě funkční UPS v podobné relaci a za třetinku s obnovou baterie. Čímž se dostáváme na 15k jen za úložiště, ale i když je to kompromis, na něm by se nemělo šetřit. No a protože to vypadá na čas inovací v post-apo budoucnosti, nová kalkulace se současnými prostředky je o něco děsivější. Pokud se rozumné kapacity v RAID5 dalo dosáhnout 2TB disky, jediný praktický a optimalizovanější nástupce je 2xRAID1 s 8TB disky. Cenově by to vycházelo stejně, kdyby... kdyby z nějakého důvodu ceny veškteré elektroniky nebyly v Evropě o čtvrtinu až třetinu nadsazené proti těm v USA. Je to prostě zlo a rarášek a velké riziko v okamžiku, kdy bude potřeba mít včas po ruce spare, až jeden o čtvrtinu dražší disk vypadne a selže. Jenže takový je asi život.

Toliko tedy okrajová úvaha ke kravičce a její možné diskové budoucnosti, která asi pravděpodobně nakonec nastane. Co je dále docela post-apo nového, pak je to asi kompletní změna režimu a králíkování a určitá challenge trávená ve společnosti Javy, která se snad nejen vyplní, ale i přinese nějaké ovoce a radost a především nadřazenost. Nadřazenost, která nakonec zatne tipec hipíkům z města. Tak zní plán. No a trochu mi zcela jistě chybí moji čumáčci, ale podle sociálních sítí se mají jistě docela dobře, tak nějak dělají co mají a když mají potřebu, nebo si jen chtějí zakutat, tak se prostě ozvou a jsou zas skvělí. Takže pevně věřím, že až se zase někdy v nějaké z post-apo budoucností sejdeme, opět zarulujeme a vybudujeme lepší svět. I kdyby to mělo znamenat snězení všech disků světa.

Tento článek přečetlo již 92 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář