Eida.cz - Uzavřeni v chaosu

Pojem moderní technologie je v současné budoucnosti, ve které žijeme, víc než klišé, tedy pokud se vezme v potaz ještě slovo magie jako označení pro jevy, pro které nemá nejvyšší soudobé poznání vysvětlení. Ale v médiích se o tohle nikdo nezajímá, takže na nás rádia chrlí jednu reklamu za druhou, ale přehrát nějakou dvouhodinovou metalovou operu je ani nenapadne. No ale mezitím slunko pořád svítí a za oknem na pasece si myšky pochutnávají na jarních výhoncích. Kdo by byl řekl, že apokalypsa bude taková prča.

Uplynulo pár ryze jarních dnů, kdy se na okamžik konečně čas zastavil a všechno bylo trochu v pořádku, i když ne úplně. Bylo to skoro jako za časů, kdy ještě majoritní aktualizace na všechno nevycházely v tak nesmyslně rychlých intervalech, tedy před globalistickým prokletím. Ono se to hezky poslouchá, když je nějaká nová majoritní verze, jenže málokdo si uvědomuje, že není pořádně ani čas si užít tu verzi současnou, takže automaticky nový počin nestojí tím pádem za nic. V době, kdy ruloval Tiger, a to byla nějaká doba, bylo neustále co objevovat, čas byl. pomalejší, ulit v zahradách se nacházelo víc a každá práce byla díky příjemnému a promyšlenému prostředí jen milým bonusem. Tak třeba teď, kdy se ukázalo, jak neschopní všichni ti mileniálové jsou, možná vstoupíme do nové éry. Ale toliko přání.

Zkrátka bylo příjemné si sedět zase na slunci u kafe jako dřív, mít v kapse jenom blog a těšit se z obyčejných radostí, jako je hrabání se v hlíně a po zimě zarostlých listech, kdy za každým rohem číhalo nějaké to zahradní překvapení a poučení v podobě obřího pavouka nebo právě ulitky pro štěstí, která si pak našla své čestné místo úložišti lastur. Je sice pravda, že sluníčko ještě nevrhalo dlouhé stíny a poslední víkend se pokazil a zase zamrazil, ale takové to letní flow, kdy je všechno jasně dané tak nějak implicitně, si pomalu začalo budovat zase svoji cestu do našich srdcí. Takže jsme se mohli zase soustředit na ušlechtilou zahálku, rozvíjení různých teorií, snění o kódu a v neposlední řadě i na večery plné čar, kouzel, vína, her a také prvního buřtění.

Mít smysl pro buřty a jejich pravidelné opékání je dost možná jeden z hlavních... aristotelských akcidentů, tedy hned vedle špičatosti. Možná se to na první pohled nezdá, ale přesně tahle činnost dává světu jakýsi ztracený řád a vzpomínky na dny z dávno přešlých let, kdy buřty byly na denním pořádku a nějací vegani nikoho nezajímali a ani neměli svoje reklamy všude na Youtube. Které taky nebylo. 

Paradoxně v tom tichu a chaosu nám stále ještě unikají drobnosti, jako jsou tradiční jarní výkvěty, ale to, myslím, ještě půjde nějakým způsobem napravit a opět si to užít plnými silami. Ticho, spořádanost a chaos jsou přesně ty navzájem působící síly posledních týdnů – včerejší večerní město, kupodivu, zelo poklidným životem začátku devadesátek a budovy se zdravotníky byly vymetené jaké slovo boží a prostor pro všechny obavy se na okamžik zase rozplynul ve větru.

Samozřejmě nesmíme zapomínat na to, že uzavřeni v chaosu zůstali i nejen naši čumáčci, pro které se dny anarchie proměnily v nevyřčené prázdninové dobrodružství, kterého si ale nemají jak užít. Jak už říkal velitel našeho budníku, všechno je to o rodičích, aby své děti dovedli včas ke svědomitosti a vytvořili v nich návyky a smysl pro dobrodružství a poznání – vždyť dneska všechno je, není důvod se znepokojovat, ale je potřeba získat i nějakou disciplínu, aby všechno, co sice teď je, mohlo být i nadále. Pro nás tohle znamená prakticky využít všechny komunikační prostředky současného světa ke koordinaci a plánování, ale, krosis, ne každému tohle vyloženě jde. Vynaložené prostředky na O365 nejsou vidět, výuková prostředí stagnují, nebo se do nich nedaří dostat dostatek adeptů. Co tedy pak? Hodně dnů teď letí odlehčené sociální sítě, což je docela dobře – a díky nim společně právě trávíme snad více času, než kdykoliv předtím. Je potřeba vrýt si tyhle chvíle do paměti.

Kupodivu se taky ukazuje, že Minecraft není jako výuková pomůcka užitečný jen zevnitř, ale dokonce i zvenku. Ono by se řeklo, že třeba takové nastavení multiplayerového serveru zvládne každý podle všudypřítomných návodů, ale opak je asi pravdou. Jako u všeho, jeden musí vědět, čeho chce dosáhnout, aby na tom mohl začít pracovat, takže každý krok je svým způsobem cesta k dalšímu stupni osvícení. Co se týče Minecraftu a jeho launcheru, ten je postavený tak, aby splňoval standard pro Javu 1.8; samozřejmě poběží sám o sobě výborně na vyšších verzích. Když se ale použije Optifine, vznikne explicitní závislost na verzi 1.8, zřejmě kvůli zadrátovaným verzím LWJGL knihoven. Takže pokud by bylo potřeba spustit Optifinem vytuněný Minec ne s vestavěním JRE, ale třeba s OpenJ9 pro trochu lepší výkon, je potřeba stáhnout balík přímo s verzí 1.8. V normálních systémech tohle vyloženě nevadí, prostě to hodíme třeba do /opt/jdk/, nebo v macOS hezky do /Library/Java/JavaVirtualMachines a je vymalováno, ale ve Windows, kde je koncepce systémových cest a příkazového řádku dost uživatelsky nepřítulná, bude tohle možná pro obyčejného smrtelníka-čumáčka asi oříšek. 

Takže doporučuji všem hezky zvolnit tempo a užít si současného stavu, kdy jsme uzavřeni v chaosu, k maximální obnově vnitřních sil a duchovnímu rozvoji v úplně nových dimenzích. Protože jedině tak dosáhneme vyššího ranku a nakonec i ultimátního vítězství. Jako kocouři.