Slovní spojení advent přichází je sice nesmysl, zato ale přesně vystihuje současné chvíle, dny a odpoledne. Sedíme si tiše ve svých budkách a kutáme, na oknech máme roztomilé kočíky a zdánlivě všechno probíhá podle plánu. Jenže podle jakého plánu? A navíc úplně tak tiše nesedíme, neboť stále nekončící kutba z ulice svým hlasitým projevem znesnadňuje jakékoliv tiché rozjímání.
Je příliš těžké tomu uvěřit, že se veřejné projekty pravidelně tak nesmyslně zpožďují, že si z toho už nikdo nedělá velká trápení. Ale měl by. Je téměř konec listopadu a jsme přibližně 14 dní po termínu, do kterého měly být zrušené všechny zákazy zastavení a všechny stavební práce měly být dávno dokončené. Ve skutečnosti nezačaly ani ty výkopové na druhé straně ulice. Která je mimochodem ještě docela nostalgicky v pořádku, protože chodník je relativně krásně popraskaný a zarostlý mechem a od dob, co SPT Telecom naposledy prováděl restrukturalizaci vedení, což mohlo být někdy v roce 1996, se na něj ani nesáhlo a zkrátka si žije svým životem. Ještě stále jsou okamžiky, kdy je to tam cítit jako doma. Ještě minulý týden to vypadalo, že už tohle pondělí a úterý by mohl být celý třetí úsek hotový, protože právě minulý čtvrtek udělali za jediný den velký pokrok. No ale pak se na to, jak už bývá zvykem, až do dneška vykašlali a začali to nahánět až teď. Ale co naděláš.
Stejné je to i na naší škole čar a kouzel, kde co chvíli hrozí, že budu mít chýšku zavřenou do konce října a stále se ještě neví kdy, neznáme dne ani hodiny. Ale jedna věc je jistá — pokud to nepřijde na Vánoce, bude to parádní. Jenže tam to vzal čert, daleko horší situace veřejné zakázky je aktuálně v našem v budníku, kde se stále angažuje městský infrastrukturní projekt a kde divoce nasazujeme technologie, které jsou v mnoha ohledech mimo chápání jejich odborů. Ačkoliv se každý učí za pochodu, nezbylo mi než se podívat i na ten PowerShell a zkusit s ním dělat divy. Což o to, povedlo se, ale s negativními následky, které musely nutně vést v další a další konzultace a celkovou beznaděj z nedostatku strategické koncepce. Strategická koncepce by měla obnášet totiž daleko větší množství aspektů, než jsou si ti oni schopni uvědomit, a to počínaje komplexním návrhem preventivní strategie v potírání a prevenci rizikového chování spojeného s využíváním (organizací garantovaných) moderních informačních a komunikačních technologií, po nějaký krizový plán v případě, že celé vedení města vyletí do luftu a projekt jednoho dne umře a nebude duše, která by udržovala těžko udržitelné bazmeky od Microsoftu v pohybu, tedy plán, co by zajistil kontinuitu provozu ICT prostředků snadnou migrací na opensource řešení. Nutno dodat, že s opensource jsme byli všichni šťastni a nasazení korporátního řešení od Microsoftu je v mnoha ohledech krok zpět. Co je klíčové, a co čičmundům stále nedochází, je automatizace provozu. Protože není možné starat se jednotlivě o nějakých 2500 objektů po jednom, to prostě nejde (nebo jde — ale jsme pak zas u toho, jak režim placení na hodinu všechno jen neskutečně protáhne).
Díky takovému trápení je teď spoustu času kupodivu utopeno opět ve společnosti Javy, kde se aktuálně pokouším o automatizační nástroj, který by řádění všech těch nelítostných zasahovačníků a kovbojářů jednou provždy zarazil a přinesl by sebeopravující se řád do poměrně velkého chaosu z komplexu dvou systémů, který rozhodně není v tuhle chvíli v pořádku. Protože nakonec jenom jeden systém může vládnout všem. Celé počínání, resp. matlání, s sebou nese poměrně užitečné zkušenosti s komunikací s podnikovým prostředím Active Directory a MSSQL z Javy pod Linuxem, o čemž možná v budoucnu budu třeba reportovat. Prozatím zbývá dodat asi jen to, že je to nesmírně naplňující a úžasňácké, bohužel zas díky tomu dostávají dny (a především noci) úplně jinačí flow, takže se hodně záležitostí, jako třeba vnímání času a utíkání týdnů z děravého kotouče, poněkud sype.
Protože případ Magického koutku jasně ukázal, že myšlenka musí být čerstvá, aby byla úspěšná, byl taky nejvyšší čas pokusit se předělat všechny materiály do nového prostředí, jak ostatně ukázalo i naše současné velitelství. Bohužel v rámci Google Sites nefunguje žádný snadný přenos ze staré verze do nové, takže to celé bude muset být vyšňořené znova zpoza natáčky, ale myšlenka je to jistě velkolepá a jeden několikaminutový příklad v tom byl sice hrozně zábavný, ale zabral celé dlouhé hodiny. A takových bude jistě ještě mnoho. Důležité pro takové počínání je ale prostředí, které, aby bylo zase striktně cool a opensource, jede na služebním booku s Fedorou 31, kde se ukázalo, že optimální rozlišení pro snadno čitelné ukázky je 1280x720. Druhá výhoda takového nastavení je pak jistě ohromné snížení nároků na nahrávání screencastu přímo z Gnome, což je opravdová jahoda, pohoda-voda. No a celá koncepce uspořádání pak počítala se zadokováním stroje někde na stole skrze USB-C s moc pěknou klávesnicí a myškou od Dellu, bohužel zase, jako u všeho, došlo k nějakým nepříjemnostem se zobrazovacím zařízením… Z nějakého důvodu ten Samsung, co je ve skutečnosti mix mezi TV a monitorem a běžel na tom až do nedávna PlayStation, hrozně špatně chápe signál z počítačů a obohacuje všechny hrany nějakým zaostřovacím filtrem a nejde se toho zbavit nebo cože. Zajímavé je, že se to právě v TV, nebo i na PS3/PS4 přes HDMI zkrátka neděje, ale u strojů bohužel jo a prostě to Gnome se v tom nedá používat, o macOS nemluvě.
V rámci podzimního volna jsme s králíkovou vílou právě na PS4 konečně po nějaké moc dlouhé době rozehráli Fallout 4 v režimu role-playe za naši divokou Turku, která po posledním souboji se supermutanty dostala fešný žlutý klobouček a už utíká divočinou za svým štěstím jako opravdová hrdinka z románů. Zase se k tomu teď v rámci začínajícího adventu a hlavně Vánoc ultimátně vrátíme a budeme fakt skvělí a možná pak se skutečnou Turkou ještě uděláme online rozhovor do našeho klobouku. Ono totiž jde o to mít rozhovor dřív, než ho bude mít v podcastech SuperDavídek na svém novém jablečném blogu, který je… zatím stále prázdný. Myslím ale, že tam má potenciál napsat něco zajímavého, nebo spíš zkrátka to, co si skutečně o Timu Applovi myslí a předat svým čtenářům přesně ten pocit.
No a jinak není vlastně co říct, dny zkrátka pádí a nějak se v nich nic zas až výjimečného neděje. To až začnou ty sny před adventem chrlit svá dobrodružství, bude to zase všechno v pařátku a na dobré cestě. Do té doby bude zatím hlavní náplní management O365, údržba zbytečně složitého a zastaralého software, cesta na křídlech štěstěny do kryptografických luk a hlavně konečně namísto předstírání psaní si hraní na paní, totiž zuzanování z nově získaného titulu vrchního velitele jednoho našeho čumáčka. Ach, to je tak juchavé!