Je krustýnový den. Léto zatím opravdu neprobíhá podle plánu. Dost možná v tom byla ta zásadní chyba, stanovovat si plány a pak se je snažit plnit. Zatím to vypadá, že si plány plní kde kdo na náš úkor, dost možná jsme se stali vykořisťovanými pěšáky z čokolády na poli zuřivého budovatelství a příslibu lepších zítřků, které dost možná asi nepřijdou. Komunismus totiž funguje jen teoreticky. A někdy ani to ne.
Nechutná touha si konečně odpočinout. Zalézt do lískoviště. Zanevřít na všechny lidi okolo, jakkoliv drsně to zní, je jediná myšlenka dosavadního postupu v tomto létě. Není klidu, není samoty, není vzpomínek na původní plány. Dost možná takhle si to představují současní progresivisté, sebrat všem ostatním jejich naději, osobnost a minulost, aby v nich nakonec vůbec nic nezbylo, aby jen otrocky pracovali a skonali jako zombie na odpadlišti zuřivého budovatelství. Co nejvíc asi chybí, jsou takové ty tišiny, kdy ze zahrady zní jenom cvrčak, všechno je vzrostlé, je klid a největší starostí je mít bednu piv a okopaný rajčata. A pozorovat u toho co večer pravidelně jeden seriál pořád dokola, těšit se na hvězdíky a vnímat tíhu světa nezávisle na čase. Jako dřív. Jako tenkrát.
V tuhle chvíli se hodně buduje, bohužel ne pro nějakou zářnou budoucnost. V první řadě je hotové kompletní překopání interního vedení plynu a topení, což byla operace nechutných rozměrů a zanechala po sobě na stěně nejednu šmouhu. Napravit to znamenalo udělat si malovací den, tedy strávit den pěkně v ateliéru malováním. Byla to docela otročina, protože to znamenalo pokusit se v první řadě zadělat všechny nově vykutané díry, ale taky zabalit do lahodné malty a tmelu díry staré. Po půl dni se pak konečně mohlo teprve začít a musím říct, že pohled na vymaluvane fleky byl k nezaplacení. Dole totiž původně vedení trubek na starý kotel, přičemž trubky byly teď odpáleny a zavařeny, což nechalo na celé stěně fleky od sazí a částečně poškozené staré CAT5 kabely. Po vymalování fleků to už naštěstí nevypadalo tak hrozně, jelikož všechen bordel se zabalil do bílého hávu, přesto to nebyl rozhodně pohled k pousmání. No a protože by to místo bylo dost ohavné, v hlavě se zrodil budovatelský plán na zabití dvou nebo i tří much jednou ranou, totiž zadělat výklenek kvůli zakrytí ohavnosti, udělat z něj ochranu proti prachu v rozvodech a za další, použít to jako hezkou a stylovou konzoli pro server. Asi jako u všeho, co je staré, je potřeba počítat s obrovskou tolerancí proti křivosti, takže měření bylo pouze odhadem s tím, že ušácky vyrobíme skříňku s otvorem, která tam hezky zapadne.
Společně s králíkovou vílou jsme se tedy vydali na lov materiálu, ale ukázalo se, že náš kutilský krám poblíž nedělá nářezy, takže přišli o zákazníky. Na druhé straně města to bylo o dost lepší, dokonce tam měli u jednotlivých uliček i popisky, co se v nich nachází. Nářezový koutek se nacházel skoro naproti vchodu a bylo jasné, že to dáme. Jenže týpek za pultem říkal, že je kolega na obědě a že on tomu rozumí jako koza petrželi a že si máme počkat, protože by to nedal. To byl docela marketingový tah, jelikož to znamenalo nákup kočičích tyčinek a nové lopatky na kočkolit, pohoupání se v závěsné kukani zdarma a obdivování divokých rostlin. Když zkušený kolega dorazil, potvrdil, že vybraný obyčejnský materiál mají fakt jen ve dvou docela netypických tlouštkách, takže začalo divoké přepočítávání. To se sice podle návrhu povedlo, ale asi si to opsal naopak, nebo co se mohlo stát. Ale to se ukázalo až později. Když to řezal, už bylo jasné, proč to ten o něco mdlejší kolega nechtěl nařezat. Ono se to totiž nacvakne do počítače od Dellu a ten stroj tam vzadu si to sám vezme z palet a rozkrájí na požadované cucky. Cool. Tak jsme to tedy popadli a jeli sestavit.
Vytvořit si vlastní výrobek nebo výtvorek je činnost hodná pracovních činností ve škole, jenže i tam se starají o to, aby na to byl nejen materiál, ale i podmínky. Co se týče materiálu, ze staré krabičky po dědovi se povedlo vypátrat přesně osm odpovídajících vrutů, což bylo nepochopitelné štěstí, ale alespoň víme, že si vždycky můžeme vzít vrůtky nové, na kila. Daleko horší to bylo s pracovním stolem, který… nebyl, dál s podložením při vrtání, za které se vydávaly dvě hodně staré a rozpadající se cihly. Ale kupodivu byly všechny vrty dost rovné a v rámci možností se s určitou přesností povedlo udělat i téměř kruhový otvor pro vývodku, který nakonec zůstal jen otvorem bez vývodky a jsou do něj stažené husí krky. Vypadá to suprově. Při koncovém sestavování se ale stalo cosi divného. Hloubková část začala o něco málo přebývat, s čímž se nepočítalo. Po přeměření se ukázalo, že rozměry sice sedí, ale tolerance je s opačným znaménkem, takže nám to týpek sice ustřihl, ale o něco delší. Ale nenaděláš nic, nakonec se díra vzadu dala použít pro dost pohodové natažení napájecích kabelů a přestože do toho bude asi padat prach, rozhodně ho bude o dost méně, než když to celé nebylo zakryté vůbec. Důležité je, že to sedí na šířku a celková křivost v rámci už tak křivých podmínek nepřesahuje, tedy alespoň podle měření vodováhou, jedno promile. Asi. Spolu s finálním umístěním serveru do výklenku přišla ještě poslední rekompilace na jádro 5.2.2 a jelo se, asi ovšem nemá smysl připomínat, že dutá dřevěná krabička pod strojem funguje tak nějak jako ozvučná stěna a disky, které jsou samy o sobě docela tiché, při každém vystavení hlavičky občas udělají zvuky divočiny. Nicméně celková hlasitost je pořád zanedbatelná, takže pohoda voda. Tepelně se to ukáže ještě časem, ale protože je venku na slunci dneska 43 °C, vzduch v místnostech má cca 27.4 °C, tak je nejteplejší disk v horní šachtě s 45 °C docela slušný výsledek.
Co nás dál čeká, bude ještě vylištit lišty, aby jimi mohly být vedeny separátní silové rozvody pro pračku. To je taky docela velká zábava hodná zuřivého budovatelství, protože se zas všechno bude dávat do už hotových prostor, nadělá se při tom docela dost bordelu. Ale výsledek bude zase rozhodně stát za to. Rozhodně.
V rámci minima volných chvil a pet-projectu se nyní taky setkávám se značným omezením, které přináší OOP, a to zejména v Javě. Možná je nepředstavitelné, že s primitivními počítači (které byly ale opravdovými počítači) dokázali dříve přímo ve strojovém kódu funkcionálně řešit soustavy parciálních diferenciálních rovnic, nicméně lambda kalkul to docela pohodlně dovoluje a vlastně proč ne, není potřeba vytvářet příliš složitou abstrakci. Abstrakce by byla vhodná pro kompletní odstínění problematiky izolovaných objektů, ale jak se zdá, největší potíží je tu skutečně obskurně sdílený proměnný prostor. Jinými slovy, pro všechno je potřeba si vytvářet izolované a navenek immutabilní prostředí, jinak se to celé může podělat jen kvůli tomu, že předáním zprávy nevzniká její kopie, ale předává se pouze ukazatel na původní data. Takže i kvůli minimální nepozornosti se snadno může stát, že se někde něco ošklivě přepíše a je vymalováno.
Ale tak uvidíme, jak budou dny ještě probíhat a jak se nakonec bude nebo nebude budovat, zatím má všechno svůj ocas a všechno je ve hvězdách, které teprve přiletí. A my přiletíme za nimi.