Je začátek roku a co se do jeho konce nestihlo, nestihne se už vůbec. To ví každý. Možná začátek toho nového roku bude vlévat nějakou naději na dokončení restů, ale dokud nenasněží, všechno bude ztraceno a zbytečné. V poslední sny se zdálo, že skutečně nenasněží, ale nakonec nás hned v prvních dnech zima prohnala, vše se zabělilo a nastal čas to jít dát trochu do pořádku, tedy pokusit se to všechno s určitým zpožděním vtipně shrnout a dát do souvislostí a nezapomínat, že je už druhý týden, takže to celé vlastně neplatí.
Kde jen začít. V první letošní hodině se otázka do davu na probíraná témata poněkud zvrhla v co byl váš největší zážitek 2018, což mělo sice ohlas, ale prakticky to moc k ničemu nevedlo. Podle mě se dá na takovou otázku nahlížet v mnoha rovinách a vyplnit bezvýznamnými větami celé odstavce. A to je dost možná první velká věc, která se asi od loňska přihodila. V rámci setrvání na velitelství až do hořkého konce se mi navzdory očekávání skutečně povedlo zrealizovat jedno z přání a dostat se na vedlejší fakultu do rychlokurzu pro malé čipery, který na konci přinese tučnou odměnu ve formě pochvaly od nějakého pana včelaře a víc asi nic. Navzdory už docela dlouhé době na naší škole čar a kouzel mi v žilách pořád koluje čistá technika a z ní odvozený smysl pro dobrodružství, takže jen velmi těžko nesu sáhodlouhé ultrahodinové víkendy naplněné prázdnotou a nevědeckými metodami. Naštěstí to už brzo skončí a ukáže se, že problém psycholožky, která neměla moc jasno v souvislostech mezi procenty a zlomky, byl pro ortogonální OCD ještě docela lehkým a snadno přehlédnutelným soustem třeba v porovnání s konceptuálním rozborem stopadesátistránkové levicově politické agitace, ve kterém se pořád dokola opakovalo to samé a všechny myšlenky byly plné jen překroucených domněnek a polopravd. Z vysokého počtu lidí, kteří tam chodí sedět, není ani desetina ze skutečné praxe. A i kdyby, nic nového jim to očividně nedá a těm, co praxi nemají, to pouze zamotá hlavu a stejně pak tvrdě narazí. Takže tohle asi není tak úplně zážitek, ale je to jedno z největších rozčarování roku 2018.
Ta první půlka utekla hrozně rychle, úplně zbytečně. Vlastně z toho nejsou pořádně ani žádné zážitky, zkrátka celý rok byl ovlivněný předstíráním psaní a následným taputukanským rytířstvím, což celé stejně dopadlo dle očekávání — přišla její Jasnost Zuzana, koukla se, prohlásila “uplave padesát metrů, šikula” a zase odešla. No a celá tahle parádka nám trochu překazila zážitky z toliko senzačního výletu, že je to až škoda mluvit. A stejně tak zážitky z lovení hvězdíků, na které se vypiloval už úplně skvělý mustr. Letní hvězdění, které bylo vsuvkou v nekonečných horkých dnech a nocích polyfázového spánku a nejednoznačného kutání, muselo být ale jednoznačně největším zážitkem a okamžikem 2018, jaký si jen lze představit. A slovo představa je tady skutečně na místě, neboť všechno bylo tak popletené a nejasné, že se dá jen domnívat, zda se to skutečno stalo. Pamatuji se, že nějaká slunečná rána byla od nějakých šesti do osmi utopená nejen ve slunci, ale i v remasterovaném Skyrimu, který prostě bylo potřeba jet a dávat ho. No, nepovedlo se, tedy zatím, ale rozhodně je to další vzpomínkový střípek, kdy jsme si s králíkovou vílou pořídili čtyřku, abychom byli jako Jaredos-amerikános a mohli na ni prožívat nějakou zábavu. A taky jo, Media Player je appka číslo jedna, nic moc jiného tam nemělo takový úspěch jako Výměničky. Předpokladem, který by se asi hodil Davídkovi, je ovšem mít na síti DLNA server, což máme.
A to mě nutí přejít k další myšlence. Loňský rok se i přes nedostatek času rozhodně stal přelomovým z hlediska upgradu všech možných technologií. Krátce po čtyřce přišla na řadu z nutnosti nová serverová deska, což by asi nebylo nic mimořádného, ale zkrátka jsme konečně dorazili do doby, kdy je virtualizace možná a přítomná i na nízkonákladových, nízkoenergetických zařízeních, kdy je množství operační paměti pohoda a kdy lze provozovat kutací svět jen pro nás na dosah ruky, bez nutnosti cokoliv zastavit. Dneska je to 2382 dní běhu s centrálním domácím serverem, a to s 99.842% dostupností. Život bez něj si lze jen velmi těžko představit. Rozhodně mimořádným přelomem se stal okamžik, kdy jsou už SSD naprosto běžná a úžasně levná. Už mi běží prakticky ve všem krom čtyřky, a to nejen ve všech pracovních strojích (kde to ovšem bylo o dost dražší), ale právě i v serveru jako btrfs pool pro KVM virtuálky, či jako bcache pro točivé úložiště. Zatím to nespadlo. Zatím nikdo ani neřekl, jak postupovat, když SSD nakonec selže. Dalším přelomem byla konsolidace sítě, vyhoření starého Netgearu a jeho nahrazení AC1900, který jsme shodou okolností viděli i na tom výletě na Slovinsku, kde přes to tekla stovka tam i ven. Samozřejmě na něm jede pořád DD-WRT, ale přišlo pár zásadních změn, jako třeba změna tunelu na plnohodnotný IPv6 spoj, puštění 802.11ac a všechno pěkně na WPA2 Enterprise přes RADIS na linuxovém Active Directory. A to je… kruťárna. Plný přechod do budoucnosti, bohužel, zatím pořád ale možný není kvůli určitým dinosaurům. No a posledním technologicým krokem je asi pokus o inovaci booku. Vyleštěný MBP2010 sice pořád hravě překoná levnější PCčka, která se dají sehnat, ale už mu docela dochází dech v moderních formátech a vychytávkách. Zatím jako dopkněk, nikoliv náhrada, se tu mi leskne late-2016 Retina Touchbar, s i7 šesté řady a Radeonem Pro. Je to svým způsobem zajímavá věc, takový řekněme návrat ke kouzlu PowerBooku G4. Ten taky běžel na Radeonu, nebyly s ním žádné problémy a měl až do posledního dne výkonu na rozdávání. Možná to vypadá jako ufotechnologii, což nakonec je, ale jednoho dne to stejně všechno zkonvergue k distribuovaným cloudům a USB-C. Jediná nepovedená věc je tedy zatím Mojave, ve které totálně zvrtali původní smysl nastavení systémových locales pro jiný region než v jakém je systémový jazyk, ale žít se s tím asi dá.
Technologická inovace a obrovský skok dopředu se odehrál i našem milém budníku. Konečně je po dlouhých letech renovovaná celá infrastruktura na čtyřiadvecetividové páteři s rozumnou adresací, centrálním pokrytím, centrálním řízením, centrálním sakumprásk vším. Nevýhodou je asi tak jen to, že to nemáme pod kontrolou. Ale co už. Nechali nás začlenit staré technologie i do nové sítě a světe zboř se, díky tomu i budeme moci vybudovat nový ale lepší svět, a to bez ohledu na názor nějaké EU nebo radních. Jen co vyjde 1.14 a následně i pro ni Spigot, začínáme. Tak zní plán.
Prostě každý rok má každý svůj příběh, k tomu se nedá asi nic moc víc sdělit. Ten můj byl neuvěřitelně krátký a naplněný mnoha povinnostmi a daleko větším nedostatkem času, než by se chtělo si přát. Moc tomu popravdě nepřidal ani letošní rozvrh, který je docela nesmyslně rozhozený na jeden ultradlouhý a na dva ultrakrátké dny. No a prváků je jak máku a pořád vyžadují nějaké inovace a zajímavosti, že je vyčerpávající přežít takový den. Ale daří se to i tak s úsměvem. V tom novém roce, MMXIX, se budeme snažit si to všechno maximálně užít a maximalizovat své příběhy tak, aby byl jejich obraz tak velký, jak jen velikost ducha našich přání může být.