Eida.cz - Hvězdíci MMXVIII

Po každé bitvě je daleko snazší být kapitánem. Jen cesta bývá mnohdy neskutečně trnitá a plná předstírání psaní a za každým rohem číhá nejen Zuzana nebo rarášek, ale třeba taky vědomí, že v tajném hnízdě ledňáků v mrazáku zbyl už jen jediný sirotek, kterého je třeba sníst. Léto divoké, všechno jen zamotá.

Letos je opravdu hodně dní, ze kterých by se zamotala hlava. A a nic nebyl čas, prostě předstírání psaní muselo dostat přednost jako součást plánu taputukanského robo-rytířství, zkrátka pozvednutí se na vyšší, už sedmičkový level. Možná je to už konečně na dosah. No ale, to léto. Z nějakého důvodu se letos neříká, že přišla vlna vyder. Ona přišla zkrátka nepřetržitá vlna vydřích bossů. Asi by to bylo zajímavé, třeba z důvodu výletů nebo záplavy, ale tahle horka měla ještě jeden efekt — noční dobrodružství. To jsou taková dobrodružství, která začínají obyčejně až tak kolem desáté večer a končí až někdy dopoledne. Většinou zahrnují čučení do textu a vytváření nového, nebo čučení do prázdna. A jedno z nich se dalo díky teplotě dost dobře (nebo možná skoro výborně) provádět venku. A co může být lepšího, než teplo v noci, spící Hryzec, nekonečný kafík na stole s bookem a hvězdy nad hlavou? Zas jedna z nich spadla přímo do hrnku a všechno bylo v pořádku. Takže tentokrát doslova star office.

~ Hvězdíci MMXVIII - Star Office ~

Tradiční hvězdění se letos posunulo díky přestupnému roku MMXVIII, to je taky možná dost dobře. Tentokrát bylo hodně málo času na přípravu a dá se říct, že ani nebyla energie a síla. Navíc zlotřilý měsíc zrovna začínal za rohem a celé noci se neobjevil. Až zas ale přijde, udeří pořádné zimy. Plánem bylo nechat všechno na automatech a pak třeba přijít na poslední chvíli s nějakým nápadem, jak vše opravit, protože zrcadlovka, ač už s vychytaným nastavením, je na tyhle věci téměř mrtvá a kromě hvězd samotných zapíše několik stovek objektů, které neexistují. Takže jediná šance je rozhodně nechat udělat obrázek kalibrační a pak se ho pokusit odečíst od skutečných fotek. Od čeho taky máme magii. No a nedopadlo to vůbec špatně.

Proti téměř dokonale černému nebi byli uloveni pouze dva hvězdíci, přitom jich padalo v jednu chvíli až 0.7 za minutu. Vtipné na tom je, že právě ti dva zachycení mají od sebe rozestup necelých 60 sekund a padají přesně proti sobě v jedné ose. Má dravá víla tvrdí, že je to kouzelné, já si zas říkám, že to je tak trochu ostuda. To nic ale nemění na tom, že je asi jen těžko uvěřitelná náhoda a na časosběru páté seance výborně vynikne.

V druhé polovině noci byla buď smůla, nebo únava, nebo to celé nějak nefungovalo. V polospánku bylo jasně vidět, že mnoho z nich padá do kafe někomu jinému mimo zorný úhel stroje, ale ve skutečnosti se s tím asi nedalo nic moc dělat. Každopádně to byl náramný zážitek a díky tomu, že nebyla ani taková zima, se to dalo dávat víc jak pohůdkovsky.

Jako bonus by se slušelo říct, že vzadu v miskách rámusili asi tři ježci a pak zmateně pobíhali po corcomarských zahradách, jako kdyby očekávali nějakou dobrotu nebo pamlsek. Ale ať už ho našli, nebo nenašli, letošní hvězdění bylo rozhodně šperkem celého léta a jen potvrdilo, že nejhorší věci jsou už pryč. A i když přijdou další nejhorší věci, není třeba se jich už tolik obávat. Energie hvězdíků a kočičí verva znovu všechno naplní. Jako každý rok.