Teprve před nějakou dobou vznikl plán konečně upgradovat server na něco novějšího, jen dost možná do té doby chyběla motivace, nebo, když zrovna nechyběla, nebyly na trhu k dispozici výrobky, které by bylo možné použít. Řeč je o ITX deskách s vestavěným CPU, rozumným množstvím paměti k osazení a ideálně PCI slotem. Občas marný boj. A teď, v bezkocíkovém týdnu, dokonce došlo i na samotné nasazení.
Je nutné dodat, že do té doby běžel server pouze ”dočasně”, akorát tedy z toho dočasna bylo nakonec něco kolem šesti let. Takovou dobu dokázal (a stále ještě bez problémů dokáže) běžet Intel Atom N330 s custom pasivním chladičem vytrženým z VIA čipsetu nějaké desky 1998, a to při konstantních téměř 90 °C bez zátěže. Lol. Samozřejmě technologie tohoto starého Atomu nedovoluje vlastně dělat nijak složité kousky, které dnešní doba celkem očekává, takže dost možná konečně po útrapách dostane odpočinek a použitý RAM modul se vrátí do stolního pokusného stroje na věci.
V nabídkách e-shopů celou drahnou dobu od vlády AMD-APU nebylo k dispozici nic moc rozumného. Pasivně chlazené desky, zvlášť ty ITX, mají často dost hloupou filozofii použití. Celkem se od nich možná očekává, že budou v nějakém malém kancelářském nebo domácím počítači, protože se snaží disponovat SoC hw akcelerací videa, HDMI a osmikanálovým zvukem. A k tomuto vybavení pak přidají třeba čtveřici standardních SATA portů a ještě extra dva pro RAIDový řadič, ale omezí paměť na minimum. No a nebo je tam možnost hodně paměti, ale komplet chybí veškerá rozšíření, tedy jsou tam jen dva interní SATA porty a není žádný PCI/PCIe slot. Takže bylo štěstím najít konečně něco rozumného, konkrétně 2016 - Celeron J3455 (čtyři fyzická jádra a podpora VT-x/VT-d) s možností osadit desku dokonce 16 GB RAM a přidat ověřený řadič diskového pole na klasickém PCI. Jako bonus pak potěší USB3 a rovnou dva sériové porty, stejně jako dvě gigabitové síťovky. Po několika kalkulacích to vypadá, že TDP 10 W proti 8W Atomu bude nakonec úspornější, protože teplota v klidu zatím nepřesáhla 35 °C. Jedním z pamlsků e-shopů pak byla taky možnost ryze serverové desky s 16tijádrovým Atomem a sloty pro 256 GB RAM, bohužel pasivní chlazení bylo trochu zavádějící, neboť deska počítá s instalací do 1U skříně, kde je zajištěné dobré proudění vzduchu, jinak se to celé přehřeje.
No a teď k té samotné instalaci, která byla dost děsivá. Deska pár dní běžela prostě posazená na stole, nebo na čtyřce a rovnou v HDMI televizi. První záhada přišla při zkušební instalaci Debianu 9, protože jeho instalátor (na rozdíl od CentOSu) z USB úplně v pohodě graficky nahodil svoje rozhraní, nainstaloval se a po startu systému samotného byla tma. SoC GPU Apollo Lake je Intel HD 500 (i915), který docela funguje po startu konkrétního framebufferu, ale GRUB je prostě temný, tmavý a divoký, tedy dokonce bez možnosti spustit memtest, žejo. Optimalizace jádra zabrala celých šest pokusů, přičemž to byla manuální fúze Debianového generic jádra 4.15 a specifických potřeb stávajícího 3.18.91, výsledek přišel do 4.16.6, které vyšlo zrovna ten den. Největší tragédie manuální kompilace totiž způsobovala takovou drobnou vadu na kráse, že Xorg server hned po startu neměl žádné vstupní zařízení a po několika sekundách prostě zamrznul. To by dost vadilo, i když je stroj primárně headless, ale použít XRDP a dělat na tom dokonce i něco víc než zírat do XFCE, tomu vyloženě nahrává. Nicméně povedlo a se jede, žádná velká věda, je to děda, GRUBec dostal do parametrů intel_iommu=on video=LVDS-1:d a nějak to jede bez mrznutí. Mno.
Jádro bylo pochopitelně přeneseno na stávající živý systém, který byl opatrně ukončen a vypnut po mnoha, mnoha dnech. Shodou náhod se posledních několik týdnů začal hlásit jeden z disků s chybnými sektory, s čímž se moc nepočítalo. Jeho první hlášení přišlo přesně po 15000 hodinách běhu. Ale tak vyměnit se dá pro jistotu všechno, třeba to bylo celé jen prachem, řeklo by se. Nebylo ani překvapující, že pole z PCI řadiče zaběhlo perfektně, ovšem se zjištěním, že PCI řadič byl v SATA nalezen jako první a interní řadič systémovému disku přiřadil poslední místo. Taková věc většinou nevadí, když se používá UUID, jenže… no ano, /boot nebyl nalezen. V tabulce záznamů viselo ručně psané /dev/sda1 a UUID bylo zakomentované, po pokusu o nápravu se nakonec nic nepovedlo a skutečně bylo potřeba znovu ručně specifikovat /dev/sde1 pro /boot.
Je hodně důvodů, proč někdy nejde najít UUID, zvlášť když ani není v /dev/disk/by-uuid, není ukázané podle file -s /dev/sde1, i když třeba cfdisk nebo jakýho čerta korektní UUID ukáže. JFS používá na tuning jfs_tune se stejným ovládáním asi jako tune2fs, pomocí kterého lze nové UUID bez potíží vygenerovat, jen tedy disk nesmí být připojený, což stejně u /bootu za běhu ničemu nevadí. Potíž je, že se pak stejně nic nestane a v blkid se disk neohlásí, ale s trochou štěstí vypíše třeba blkid: /dev/sde1: rozporuplné výsledky (snad více souborových systému na zařízení, pro podrobnosti použijte wipefs(8)). wipefs zní dost děsivě, ale není třeba se toho obávat, protože je to vál na správu signatur a nemusí kompletně ničit souborové systémy. Jeho zavolání nad diskem bez parametrů prostě vypíše aktuální tabulku signatur, kde se ukáže pravda - například že základní UUID je v pořádku, ale na nějakém vzdáleném offsetu třeba zůstalo viset něco z hodně dávné minulosti, třebas… sde1 0x32c00 zfs_member z hrátek se ZFS na FreeBSD. Je to zajímavá myšlenka, kterou i minji musel tuhle potvrdit, že když se dělá dd-image z CDčka na USB, tak občas nestačí flashku jen zformátovat, jinak prostě zlobí. Smazání chyby wipefs --offset 0x32c00 /dev/sde1 pak ohlásí /dev/sde1: vymazáno 8 bajtů na pozici 0x00032c00 (zfs_member): 0c b1 ba 00 00 00 00 00 a na oddílu zůstane už jen jeden filesystém s jedním UUID.
Hodně dobrá zpráva, když už reálně hrozí, že kvůli vyděračským GDPR organizacím útočícím na děti nakonec přijdeme o současný starý 1.8 svět a nebude místo na nový, je fakt, že Celeron výborně zvládne zastat jeho místo a že Minecraft 1.13, tedy aktuálně 18w16a, už výborně běží na straně klienta i serveru na Javě 10 v rámci OpenJDK, takže pohůdka, velká pohůdka. Jen nám ten nový svět už bude kazit jen ISP. Ale našli jsme celkem hezké prostředí, nový Kocíkový svět, kde žijeme mezi tajgou a bažinou uprostřed strašidelných hor, obklopeni ledem a sněhem. Má to potenciál a je třeba se na vše těšit. A co nevidět se zase shledáme.