Říjen pomalu končí, krosis, konečně se na jeho sklonku ke včerejší noci nad velikým náměstím Peerů stáhly mraky a zdánlivě jednoduchý, však ve své podstatě nesmírně složitý úkol ze samého začátku léta byl zdárně dokončen. Inu, kdo si počká a nehodí torrent do žita, tomu se nakonec zazelená, len vyklíčí a Stázina se dostane Kubovi za ženu.
Řeč je vlastně pořád o replikaci mediálního obsahu původního diskového pole. Kdo by byl řekl, jak obtížné je dneska sehnat offline kopie seriálů, když je všechno na podivných stránkách k dispozici online, pěkně plné reklam a bez možnosti… čehokoliv. Trvalo celkem 114 dní, než se zjevili odpovídající seedi se Stargate, aby mohlo být dílo dokončeno. Bonus je, že stačily vlastně jen minimální úpravy a všechno se srovnalo dle libosti do příslušných kategorií a bylo opět vymalováno, všechno se dá znovu chrlit přes DLNA do sítě. K tomu patří taková malá poznámka, pokud někdo už přišel na to, že mu miniDLNA démon nechce aktualizovat obsah a je trubka a nečte jeho logy, tak by se měl nad sebou zamyslet, logy přečíst a s největší pravděpodobností citelně zvýšit notifikační interval na nějaké číslo odpovídající velikosti mediální kapsy a intervalu obnovování, kdy mohou být i hodiny příliš krátké.
Po drahné době nastal díky čumáčkovskému impulzu také čas trochu oprášit distribuované výpočty a zaměřit několik desítek nových strojů s necelou stovkou jader opět na prolamování enigmatických šifer z hlubin dávno utonulých dnů. Připomíná mi to časy ještě za bojů, kdy všechno bylo veselejší a bezstarostnější. Ještě před takovými šesti lety jsme byli plus mínus v touto říjnovou dobou s Avi na výletě na hradě a zabývali se u toho snadností a těžkostmi při vycítění opravdového výřezu ve fotce a je zajímavé si na to takhle vzpomenout a pak o zkušenostech mluvit se svými čumáčky a motivovat je u toho k samostatným výkonům a snění. Jen tedy musí chtít. Asi podobné by to mohla mít externí lektorka fotokroužku v našem budníku, která se potácela po naší učebně sem a tam a neměla úplně připravené věci, jak asi mohla mít. Je to její první rok a je plná obav a nejistot, dokonce ani na naše prostředí není zvyklá a zatím jí uniká, že si bude muset nosit svoje papíry, jinak neokopíruje ani list.
Jako dotek věčnosti na mě dopadá podzimní tíha, se kterou se krátí poslední dny plné dobrodružství a magických cest na naše křišťálové velitelství. Jeho záře se přitom dotýká nebeské klenby. Před několika dny se konečně ozvala moje její nejjasnější jasnost a domluvili jsme si kouzelné setkání za středečního úsvitu. Bolest z výcviku předchozího večera nepolevovala, ale byla už jakousi tradicí, proto bylo vlastně zábavné se s nakopanými kyčlemi dívat, kterak má moje velitelka zavázanou pacičku z namožení. Nechtěla si hrát, proto se jen těžko bráním vyčítavému výrazu kdykoliv se setkáme. A přes to přese všechno, přes veškerou svou snahu a vědomí, že v sobě neseme chrám, v jejích očích chvílemi stále nevidím dospělou ženu…
Stvrdili jsme své letošní matlání společnými podpisy za tuhé atmosféry, asi jako když se ke konci blíží osmá série Dextera. Co na tom, že bychom se mohli pokusit navzájem o trochu harmonie a čipernictví, asi měla dojem, že jsme se nesetkali v čase. Podobné to bylo poslední aktivní víkend, kdy se na semináři vyrojila slečna z cizího managementu, protože se ukázalo, že je popleta a neumí číst, asi jako všechny takové. Shodou náhod jsme našli v průběhu práce společnou řeč i spoustu podobných pohledů na svět, ale pak se při svém poučování trochu zarazila při zjištění, že jsou moje ranky o víc než o pět let dál proti jejímu původnímu očekávání. Ach ano, už to bylo 2000 dní od samotného začátku. Možná jsou všichni takoví okolo obestřeni předsudky, díky kterým ve svých srdcích stárnou, ačkoliv srdce obyčejně nezná věku. Naposledy se cosi podobného přihodilo tento čtvrtek, kdy kolega bitevník vytřeštil oči při úplně stejném zjištění. Vyšší rank. Nic víc.
Je to stejné, jako když všechny pseudoprestižní spolky sdružují svoje průměráky a nedělají vlastně ve finále nic a pro nikoho, ostatně náš školák je toho taky důkazem - honosí se leda tak e-mailovou adresou z instituce, protože nic víc o sobě prokázat nemůže. Dobře, možná dělal či ještě dělá nějakou vyšší činnost, na kterou si ale může po troše cvičení navyknout navyknout každý, kdo se nezalekne. No a pak ti druzí, co se nechají tak snadno ovlivnit vlnou, že navzdory své dřívější kreativitě zcela zahodí kritické myšlení a zmohou se už jen na nadávky a ryzí levičáctví. Je to smutné, tedy nezasluhují pozornost. Přitom je toho dokola a kolem tolik, s čím se dá vyloženě tvořit výborná atmosféra a dobrá nálada, například bleskově se blížící upíří dýně a večer všech svatých, kde se naši letošní seniorští čumáčkové konečně povznesou ve strašidelném duchu a morálně se připraví na svůj osud, ve kterém je maturity nakonec dostanou.