Eida.cz - Léto v nové krabici

Přes léto obvykle největší vlna absolutního horka přichází až tak koncem července a začátkem srpna, takové to logické August in July schéma, kdy je příliš žhavo nejen na přemýšlení a práci, ale i na organizování zombie hlav v různých krabicích spolu se sny s brokovnicí. Dneska jsou Markéty a žádná hvězda přes zatažené nebe samovolně nespadne. Ovšem ty uplynulé dny, ty mohly být výjimečné.

Jak se říká mezi teenagery, každý konec je něčeho začátkem. Minulé pondělí dovedlo toto dětské pořekadlo do dokonalosti, neboť po roce nekonečných útrap konečně dorazilo dlouho očekávané diskové pole. A na tomhle poli konečně rostou sektory. Při výběru toho původního bylo celé trápení doprovázeno jednak povodněmi, které zvedly ceny snad veškeré elektroniky na dvojnásobek, ale především nedostatkem středotřídního zboží, čímž jsou vlastně dneska NASky pro úplně obyčejné lidi a jiné smrtelníky. Zpětně je třeba nejen vzhledem k epické havárii konstatovat, že jakékoliv Green pokusy by byly v dnešní době velmi špatná volba. Popularitu si teď ovšem proti tehdejším Seagate dost značně získává WD, které celkem šikovně rozeškálovalo svoje produkty právě pro tahle specifická použití a přestože řada Red je víceméně jen marketingově nafouknutou bublinou, firmware v ní použitý dělá zatím dost dobrou práci, stejně jako Black umístěný v laptopu.

Tyhle nové potvory jsou konkrétně 2TB WDC WD20EFRX-68EUZN0, přičemž první z nich byla v provozu v hybridním stavu při pokusu vyměnit pole za běhu. Je to velmi vtipné, na internetu lze najít mnoho recenzí, kde si nějací hlupáci stěžují, že na nich nelze podle jejich představ nastavit spin down time, což je vzhledem k jejich koncepci stejně absurdní požadavek, jako po někom chtít, aby si myslel, že imaginární čísla nejsou skutečná. Hned v první řadě je potřeba říct, že tyhle disky mají už na první pohled velice zajímavé charakteristiky, a to především o dost nižší spotřebu, prakticky nulové vibrace a hluk při běhu, jejich vnitřní statistiky s nadsázkou prorokují kolem osmi let provozu a hlavně, co je úplně nejkouzelnější, mají velmi nepatrné vyzařování tepla, ale k tomu později. Těžko říct, jak tomu všemu bude doopravdy, to musí ukázat až čas, ale mám-li k nim na porovnání o něco vyšší žlutou řadu Re, konkrétně dvojici WDC WD1003FBYX-01Y7B0 s více než pěti lety nepřetržitého provozu, zřejmě je na co se těšit. 

Samozřejmě nové nasazení znamená nový začátek, a to nejen pro opětovné kapsy, ale i pro lokální zpracování automatizovaného monitorování a částečnou obnovu mediální knihovny z divokých dob. Je jedna věc všechno udržet, ale jiná zase být od začátku v úplně nové krabici a dělat vše lépe a s větší radostí. Tedy pokud by v tom byla nějaká pointa, zněla by asi tak.

První záloha na novou kapsu

No a to léto. Horké letní dny, a že se teď rozohnily dost naplno, poukázaly na nutnost udržovat všechno v nějakých rozumných teplotních intervalech, nejlépe neměnných. Je to vlastně strašně jednoduchá myšlenka - jakmile točivý disk překročí při provozu 50 °C, začne se kazit a zahryznou se do něj teplotní pukliny, které ho mohou buď odpálit na místě, nebo ve velmi blízké budoucnosti. Z tohoto důvodu lze WD Red považovat za dost zkušené teplotníky, kteří byli vypilováni vlastně i k tomu, aby se mohli mačkat dost blízko sebe v nějaké pitomé domácí NASce za pár korun. Nasazené kontinuální monitorování přineslo celkem klid na duši, když se ukázalo, že jsou i za horkých dnů schopné běžet pod 35 °C, případně nepřesahovat teplotu nejbližšího okolí, kteroužto u vyšších dvou reguluje deska avizující 40 °C na svém severním můstku. Je tu vidět mimochodem dost zajímavý efekt, jak se teplo kumuluje ve zdech a místnostech a samotné skříni, kde setrvává, i když venkovní teploty jsou už pár dní zase pod přijatelnými 25 °C. No a protože minjík tuhle říkal, že to nějak topí, ne, tak je potřeba si uvědomit, že teplota těla je většinou kolem 37 °C a asi na něj v poslední době nikdo nevyprsknul olej z pánve. Zkrátka a dobře, je to kompletně normální, dokonce lepší, než by se dalo vůbec přát. No a server s Re, který sice má částečně aktivní chlazení, si v malé místnosti za kovovými žaluziemi bez klimatizace vede skálopevně na 36 °C, ať už je nebo není využívaný.

Kontinuální monitorování teploty vykazuje akumulovanou horkost z předchozích dnů

Co se týče vnitřní organizace, se současným stavem to bohužel opravdu nejde udělat lepé, než na RAID5. Samozřejmě je tu pořád ta otázka rizika write-hole, která postihuje RAID5 i RAID1. Mno. Množná dobrá zpráva může být, že nějaký nedávný vývoj v mdraid poskytuje od jádra 4.4 žurnálování, které sice neposkytuje spíše potřebnou atomicitu, ale vede alespoň transakční historii, která může být na nějakém SSD použita jako držák konzistence pro tyhle RAIDy. Je to rozhodně zajímavá myšlenka, zase je ale potřeba vzít v úvahu, že se i to SSD může rozbít a tak dále. No a ta špatná zpráva k tomu, žurnál není možné aktivovat na již zavedeném poli. Takže stejně nic. Celková budoucnost stejně bude tkvět v novém systému, kde bude dost operační paměti pro ZFS nebo HAMMER, zkrátka dostatečně robustní systém s copy-on-write mechanismem. Ale to je pro obyčejné domácí použití pořád jaksi v nedohlednu.

~ ~ ~ ~ ~

Každopádně aby všechno nebylo jen o polích a programovém kreslení teplotních grafů, jsou poslední dny zdánlivě raději dost relaxační a hlavně nekonečnému věnované hledání nějakého vhodného flow a nakopnutí zpátky do reality, kterou očividně vnímají všichni kolem, ale prakticky nikdo ji nechce sdílet. Což je asi na jednu stranu dobře, protože by ji moje ryzí upírství velice rychle a velice účinně vysálo jako malinu. Navíc, všechny trendy očividně suxují, nezdá se. Prostě od nějaké chvíle a ještě víc od odchodu Princezny s nezodpovězenými otázkami nemám to tehdejší nadšení pro cokoliv, jako moji čumáčkové, nebo něco jako sloupečky hmatatelné radosti z vědomě budované sebeúcty, jako si je pěstuje třeba Zuzana. Asi jim všem zase závidím, tableflip, nebo taky raději ne.

Připadám si v tom létě vždycky zcela bezmocně, pořád vlastně všichni v létě dostáváme od něčeho přes tlapky. Jen to teď už pro změnu nevyvolává vůbec žádný pocit. O kolik je to snazší u mých čumáčků, jsou každým svým krokem ještě stále dětmi, nic je netíží, neznají žádná rizika. Trápí se jen pocity, které jim za nějakých deset let přijdou stejně zcela malicherné a zbytečné, po kterých zbude jen šmouha. Kéž by jim ale ta jejich esence vydržela co nejdéle, kéž by jim v životě nic nepokřivilo tu úžasnou linearitu vlastního poznání, kéž by nikdy nenarazili na tak nepřekonatelnou myšlenkovou propast. Střípky s nimi jsou zcela potěšující, jako třeba teď minulou sobotu, kdy mi byl z čistého nebe nabídnut zcela nevšední zážitek - z obyčejného rutinního zásahu s klientem se vlastně samo od sebe vyklubalo kouzelné rodinné odpoledne strávené s dětmi, plné jejich nadšení a pobíhání a velkých snů a nekonečné touhy jim to všechno dopřát, pomáhat jim splnit si všechny ty sny, dokud je čas, posunout je v tom velkém světě. Bylo by nesmírně krásné s nimi trávit víc času. Jenomže moje esence je prostě… pryč. Zůstala ztracená někde ve staré krabici.

Klíč je asi v komunikaci. Ale nemáme si už co říct.

Mno a zítra by měl odpoledne dorazit zdivočelý technik, kterého sem ISP vyšle na dobrodružnou výpravu na základě mojí včerejší žádosti o nějakou nespecifikovanou celkovou změnu, která by přinesla nový svěží vítr a umožnila s uploadem dělat takové divy, jako třeba streamovat video alespoň v rozlišení 1080p v reálném čase. Třeba taky uznají, že už by to chtělo se vybodnout na sentimentální pozůstatky z dob rodiny plné pavouků a vyměnit i tady nahoře všechno za pomyslnou novou krabici, která by měla švih podle dnešních představ, nabídek, parametrů a zvyklostí.