Eida.cz - Nová zima

Začátkem týdne poprvé nasněžilo a hned byla všude na sítích zamieć. Možná hlavně i kvůli tomu, že díky šílenství a nenávisti neúprosně nadchází Tedd Deireádh, jak by to asi řekli velcí vědmáci. A přitom nenávist není nikdy definitivní odpovědí, správné by přece mělo být uvažovat naprosto pragmaticky a zcela přirozeně, likvidovat všechno skutečné zlo systematicky a bez jakýchkoliv negativních nebo pozitivních emocí. Přesně jako to dělají tvarové tanečnice.

Chtělo by to na všechno a na všechny mít víc času, jako tomu bývalo dřív, ještě za bojů. Jak se teď totiž týdny úplně jinak opakují, počasí a podmínky se mění a koloběh přitom zůstává zdánlivě stejný. Podívat se z okna, zastavit se a hned se zase v noci u prezentace v PowerPointu připravovat na další. Přestože je pořád ještě relativně brzo, visí už teď ve vzduchu děsivé a zvláštní otazníky - co bude, až nebude. Se současným kurzem a tempem se totiž naprosto nevyhnutelně blíží den, kdy zmizí i nová zima, jabloně začnou divoce kvést a mí svěření čumáčkové zmizí z dosahu čar a kouzel. Často si říkám, jestlipak, když jdou sami samotincí někdy nocí městem, se podívají sem tam i na hvězdy? Čiší z nich tolik radosti, jako kdyby je nic netížilo, neznali žádná rizika. Byli dokonale svobodní. A čím blíž jsou, tím vzdálenější se zdají.

Prosimtě běž domů a nalakuj si nehty.

Na velitelství už jsou dvě věci zcela odbyté, i když to tak původně nevypadalo. Želvičkové dobrodružství skončilo nakonec nebetyčným úspěchem, možná z části díky Aliččiným konceptům roztomilosti a z části díky víře v píli, která by teď měla být všem již vlastní, ač jsme obklopeni cizáky, které, zdá se, do konce času už nikdy nepřijmeme. Přemrštění technokrati bez pochopení, kdo by jim taky s čímkoliv pomáhal. Ukazuje se, že mít jeden úhel a více pohledů je asi tou nejdokonalejší strategií ze všech - a že někteří krokodýli jsou zkrátka roztomilejší než ostatní. Ještě se musí ukázat, zda to všechno skutečně pomůže i posledních křížových nástrahách.

Protože i v tom nápalu, který nikam reálně nevede, je potřeba zůstávat v udržitelném kontextu (tzn. mít na vhodné úrovni dexterity - managing knives, lives and wives), se chvíli od chvíle najde okamžik na kvalitní odpočinek. Třeba tuhle se objevil divoký Chobot a vynašel skryté pivíky přímo pod naším nosem, ačkoliv sám ruluje v daleko širším spektru možností. Zatímco jsme u nich seděli a lidi od vedlejšího stolu se dívali nějaké slečně na pozadí, přinesl Chobůtek kromě nápadů na nová kutání i malé zděšení z mých čumáčků, které ale jen nade vší pochybnost dokázalo, že nikdo nedovede říct, co je a co není v pořádku, že žádná namyšlená čipera nemá nejmenší právo soudit jakýkoliv přirozený chod událostí. Ano, ještě pořád se na ni za půlku z toho zlobím, bylo by naivní si myslet, že ne.

Kdyby ale bylo všechno jednoduché jako kočení u kávy, asi bychom postrádali určité prvky zábavy. Ta může mít naštěstí vícero podob, včetně divotvorných výletů přes celou mapu, kde se jednou za uherský rok sejde nepředvídatelná skupina, nebo jen krátkých výletů po okolních vesnicích za různými účely. Nebo díky dalším tenzegritickým pokusům provádět vysnívanou doslova hannovskou nesprávnost, která láká svými pamlsky už delší dobu.

Jelikož svatomartinství a jiné svátkování nenabízelo dostatečně silnou atmosféru pro dokončení vánoční výzdoby, byla zformovaná až dneska. A vypadá naštěstí úžasně. Magické koule, nasvícení, umcarára na chatu a zvučné hudební skvosty pravé vánoční pohody, která vyvěrá jedině z pekla tradičních koled a black metalu. Už se povinně musí přidat jen adventní a předvánoční oslavy v centru našeho vesmíru, které jsou naštěstí už na spadnutí - jako ostatně kdykoliv, když přichází nová zima.