Stejně jako má správnost tendenci se zdvojovat, přicházejí potíže vždycky rády ve velkém stylu a z mnoha stran najednou. Asi není čemu se divit, že po delší době idyly k někomu z nevnímání přijde do kajuty osud a vyhodí ho dočasně na mráz. Jenže osud v tomhle kontextu neexistuje a vůbec nezáleží na tom, co si v tu chvíli myslí pár pitomých hvězd a jestli se cokoliv vnímá, nebo nevnímá. To zvláštní kombinace sychravých podzimních depresí s dopadem zkorumpovaných a zkreslených médií je daleko spíš odpovědná za nevyzpytatelně negativní chování lidí kolem, které pak ostatním všechno jen kazí.
Jistě, ráno teď zas bývá zima - za očima, tma, mokro a možná tam ve svých jamkách číhají i rarášci, ale tohle je zkrátka náš domovský biom a nic nesmí mít šanci ho uvrhnout do neštěstí. Po dnešní cestě do laborky se v tomhle podzimu vyloženě zhmotnila ona zásadní a zatím teoretická pondělní myšlenka - udělat si to jednoduchý a nemít s ničím děsivým nic společnýho. Možná je to jen nějaká forma rezignace a zavírání očí, možná ale taky nekompromisní bariéra kolem definitivního nope, když už všeho bylo dost a je nejvyšší čas, aby se s tím vším matlal někdo jiný. Překvapivě to funguje, dokonce velmi dobře, najednou jsou všichni v prostředí laborky veselí a dychtí po pamlscích a nic dalšího není v ten okamžik důležitější. Je škoda, že to laborování vždycky zabere jen okamžik a pak je potřeba se vydat zpátky do víru rozbíhajícího se rána, ve kterém narůstá pohyb a přesuny a každý hned míří do práce a vystupuje z vlaku jako šéf. V jeden okamžik se zdálo, že by bylo celkem reálné se jít podívat za paní inženýrkou, jestli je tedy ještě stále v operačním režimu našeho pekla, a poptat se na všechna jak a proč a zda-li. Ale sešlo z toho přes kapky deště a radostně žluté lístky.
Do zdánlivého neštěstí se ještě hrnou nadbytečné úkoly s fazolemi a želvičkami, které by bylo lepší začít hned potírat, ale není to tak úplně snadné kvůli snění o čisté inspiraci, která by jak klíčem odemkla duši i mým zbývajícím čumáčkům. Oni jsou všichni sice otevření už sami od sebe, ale jakmile začnou skutečně dychtit po dalších a dalších pamlscích, otevřou se nám navzájem zatím utajené možnosti a kolem začne synergicky proudit dokonalá harmonie a takový ty věci a kecy kolem toho. Nejlepší je určitě si je vždycky vzít a ukusovat po částech, protože jsou to koneckonců velké osobnosti, a pokoušet je rozvíjet jejich schopnosti logickými spory, podobně jako při výcviku tvarových tanečnic. Takové individuálky jsou nejen nejlepší a často si toho dost váží, ale dovedou zjemnit i jakékoliv nepříznivé vnější vlivy. Jako tento týden, kdy došlo téměř k apokalyptickému pokažení celého dne špatně využitým elitářstvím na míle daleko. Naštěstí pak přišla čipera a všechno během matlání zaniklo, i když třeba sama neměla ten dojem a myslela si, že je to horor. Ale byl to jednoduchý horor, po kterém zbyla zase jen šmouha a takový ten dlouhodobý ohýnek u obrázku viníka, ale jinak bylo vše úplně v pařátku a doslova karkulkózní. Ňuf, miluji Karkulku a její 2006-procitnutí. Třeba nakonec skončím jako Ivka, v obklopení divokých přidávačníků.
Pomalu díky konečně nalezenému dvousložkovému epoxidovému zázraku mizí i nedělní pocit bezkachnovosti. Leckdo by namítal, že ta věc není skutečná kachna, ale co na tom. Všechny takové a podobné dekorace jsou roztomilé téměř jako kachny. Jsou to náročné dny, když v už tak rozdmýchaném chaosu nesedí na svém místě. Těžko je uklidňují i noční telefony o tom, jak máme zařízenou novou dodávku techniky, která zas kvůli zpackanému grantu spoléhá na záměrné zneškodnění dosavadních bezpečnostních opatření a instalaci spyware od Googlu. Naštěstí jen do Vánoc, takže to není zas tak hrozné, alespoň zdánlivě. Každopádně nástup techniky nové automaticky znamená vyřazení techniky staré, ze které půjde sestavit nějaká nová, libová a hlavně chybějící struktura. Konkrétně pokus o transparentní cachovací proxy na odlehčeném NetBSD, možná taky konečně s říznutím skutečně centrální správy AD pod Sambou, což je koneckonců odzkoušeno s výbornými výsledky. Podle plánu by to mohlo být dokonce už po ultrahodinovém víkendu.