Ač je to sice s minimálním možným podivem, ne zcela nepodobná situace té loňské udeřila i letos, skoro zas na den přesně. Jakmile totiž přiběhne nevyhnutelný August in July, není už úniku a vše začne podzimně zvonit a listit, podvečerní chroustaliště z ulic jak lusknutím vymizí a technická půlka léta, věnovaná dílům, zas přestane odpovídat realitě. Zatím naštěstí jen o půl řady. Ale stejně, k čertu se vším.
V okamžik, kdy to všechno přestalo dávat smysl, což mohlo být tak zhruba krátce před jedenáctou večer nějakého dne, povídám Sisi, že je nejvyšší čas zavřít okno a jíst ve snu kukuřici očima. Asi bývá vždycky dobré nezapomenout na pravidlo, že co si člověk přeje, to se mu taky bohužel může vyplnit a i když se před přáním celý kosmír spikne, aby to překazil, tak den, kdy se sny o kukuřici do puntíku naplní, může přijít velice záhy. No a zrovna teď to bylo včera ráno, kdy se po této osudné noci objevila záplava skutečné kukuřice, z níž bylo na metry cítit harmonii a čerstvost. Byla to zkrátka šance, které kukuřičné ironično dodalo skutečný plán. A nic pro běžné letní snění. Nejhorší možná je, že se z kukuřice stejně nedá věštit, nebo ji alespoň nějak podobně využít.
Protože replikace pole zatím pořád nikam nevede a spíš to celé degraduje ještě víc, původní fyzická manifestace konceptu August in July je už pravděpodobně navěky věků ztracena v hlubinách magnetického pekla a spolu s ní i všechno ostatní. Přesto si nedávno přišel živý Chobůtek s profesionální podporou jejich služebního disku v trojobalu pro letní díly. Podle plánu to nešlo ani z desetiny tak rychle, jak by si kdokoliv přál, takže jsme stihli pár zábavných věcí, třeba vidět našeho podnikavého Raidera v hospodě, proklínat DLNA, nebo zkoušet trochu DOSboxit a hrát v roce 2015 WarCraft I a II jako největší profíci. To samozřejmě dopadlo neuvěřitelně špatně, ale motivací budiž desetihodinové gameplaye na youtube, kde to jeden čipera zkouší celkem krutě trestat, bohužel je smutné se na to dívat, když se ani po šesti hodinách nepoučí a dělá pořád ty samé chyby dokola. Co kdo nadělá.
V tichých chvílích, kdy zrovna nikdo nemá hloupé a nefakturovatelné nesnáze a poznámky, je skoro k dispozici čas na procházení zbytků pole bez metadat a hledání korektní časové osy a určitých souvislostí, které vše do dnešního dne vlastně definují a nechávají trochu třpytivé. Zcela bez ochechulí. Protože ale chybí několik fotek a požadovaná lehkost pro skutečné příběhy, taková ta neodlehčitelná nechuť a absence lokálního žlutého nebe tu znenadání přerostla v roky odkládanou a nenáviděnou sakumprásk úpravu a průpravu v kompletně soudobé UTF-8 a aktivní RSS spolu s opravou asi tak čiperionu chyb, které se naskládaly za celou dobu, takže asi tak od dubna 2012. Je to asi jednodušší, než chytit kolektivní vědomí za ocas a nějakým způsobem s ním zkoušet matlat a idealizovat si chyby všech Veronik na světě, nebo se rozhodnout, jak přesně podat naše prožité zadarství v co nejčistší podobě.
Jisté je, že stejně nic ani krátkodobě nevydrží a nakonec všechno kompletně padne, pokud nebude existovat žádný funkční plán. Každý totiž moc rád zapomene. Letos žádné čaje, nenadálé pouštní výpravy za dobrodružstvím a jiné nesmysly, které znemožní každoroční chytání přicházejících hvězdíků - noční zapnutí StarOffice.