Eida.cz - Hvězdíci MMXV

Srpnové zapínání StarOffice je přirozenou tradicí, kterou není možné vynechat. Sice cizí čas a ultralevicoví extremisti ukradli Meow a jiné nepovinné kancelářské detaily, ale koncept samotného hvězdopádu je naštěstí zachován a co rok nad hlavami čeká na své výtečníky a velitele.

Padající letošníci tentokrát poprvé od našeho prvního setkání v roce 2006 zažili zcela jiná přání spojená s celkovým operačním plánem a možností vše zachránit. Stejně jim to šlo, jako kdyby to bylo původní přání - ať zkrátka jen padá další. Ze začátku se sice zdálo, že proroctví ideálních podmínek nebude naplněno, ale celkově, dá se říct, vše vyšlo skoro do posledního puntíku. V jednom okamžiku to připomínalo i nějakou vzpomínku a radost a kdyby tam byl zrovna Ježíš, bezpochyby by jednu hvězdičku švihnul. Švihnutí bylo včerejší tajné slovo.

Loňský nápal nespoutaného chytání vynikal stěžováním si, že současný superzáchvat Měsíce znemožňuje létající zázraky optimálně zvěčnit. Opak se ukázal být pravdou. On ten měsíční svit totiž krásně kompenzoval rušení na pozadí sloučené z okolního UV a běžného znečištění a krásně, i kdy nereálně zamodřil všechno kolem. Oproti tomu zdánlivě temná obloha, na které vše vyloženě září, se ukázala jako velmi tvrdý oříšek pro alespoň částečně hezké pokusy se stávající technikou.

Taktika proti rozplyznutí a co možná největší pravděpodobnosti spočívá v použití co nejširšího záběru s co možná nejširší clonou, bohužel v případě 28 mm ekv. a f/3.5 se i ten největší hvězdík při průměrné době expozice bude jevit s relativní magnitudou sotva 1.0 proti stacionárním hvězdám s 1.8. Tomu dál nenahrává ani úskalí, při kterém se hvězdy pohybují kolem Polárky, protože jsou zkrátka zvědavé - to znamená, že jakákoliv expozice delší než maximálně zhruba 40 s směrem na zenit dá silně pocítit, jak se zem pod námi hýbe jako živá a hrozí pád ze židle. Nutno dodat, že nadbytečná manipulace s hodnotami ISO ve skutečnosti nijak nezvyšuje citlivost, ale jen celkový zisk (navíc taky značně omezuje dynamický rozsah), takže je to jen trik, který ve finále s nesprávným vyvážením bílé vyvrhne jakousi kaši.

Každopádně největší podíl na celém neúspěchu mělo absolutní neštěstí samo o sobě. DSLR se při používání na snímači extrémně zahřívají a nesprávně horké body pak ve výsledku způsobují různě barevné puntíky a ďubky, které rozhodně nejsou hezké na pohled. Aby se tomu dalo předejít bez matlání se s mapováním horkých pixelů nad RAWem, může se po dokončení expozice odpálit ještě jedna a bohužel stejně dlouhá expozice, která si měří, co se změnilo a nezměnilo a nechtěné bodíky vymaže ze světa. Kdyby to byl jen sen, tak nejen, že by se mě Nelinka pokusila svést, ale taky by pár hvězdíků spadlo přímo do první expozice a ne do série mezer mezi nimi. Takže z toho nakonec… není nic.

Patternové mapování v imagick funguje vážně výborně a všechny odpovídající nášlehy skutečně bez ručního přehrabování se ve tmě najde, nicméně ani jeden obrázek nešel vyloženě přetavit na použitelný a hvězdný. Ale přes to přese všechno, kdy mi asi I vzala O, se vyrojilo za druhou noc 12 velkých a šest malých švihnutí, které předznamenaly určitou naději a velikost všech plánů. Mimo ně byli též velmi zajímaví divocí netopýři a trojice ptáků letících ve formaci, kteří vydávali nějaké zvuky - vrrr.