Typické léto. Co den, to vyndavač. Vyndavači prohnaní, nikdo jim přece nic nedělá. Vyndají a teď asi sedí v koutě a říkají si, jak na vše vyzráli a že jsou po vyčištění jako noví. Jenže tohle je ale přesně ten důvod, proč se pak vyplatí bojovat za věčnou segregaci dýní a nikdy jim už nedopřát cestu zpátky. Nikdo přece nebude chtít být v poslední minutě života obklopen hlupáky.
Tuhle tak nevěřícně koukám do vypitého kafe a po očku čtu malá coura blog, kde si prodavačka otevřeně stěžuje, jak má teď zčistajasna temno a odkládá výzvy svého nábytku jen kvůli tomu, že bude na jeden jediný týden a kousek ponechána napospas. Krom toho, že takové věci obyčejně pomyslně škrtám už po první kravině bez zjevného matrixu, mě dál velmi negativně zaujme jakási teze o možnosti zkracování času pomocí nějaké magické cívky. Takový bromazepam při zvýšené dávce, pro začátek a pro začátečníky, nebo případně zebří alprazolam pro mírně pokročilé, by pro ni byl asi dostatečně funkčním příkladem právě takové cívky, která by odvinula dny takovou rychlostí, že by se jen velmi těžko zase vracela do původního stavu a nechápala by, co se vlastně po tom týdnu stalo. A to není žádná magie z říše pohádek, to je velmi hmatatelná realita z okolního světa. I když, pravda, leckdy hrozí, že se kdesi ve snách objeví zlaté prase.
Uplynuly horka a už se nevrátí. Pokus s detektory znovu vyhořel a nejsou zdroje na opravu. Nastal čas na zpětnou synchronizaci. Jenomže jako naschvál se v noci venku objevila skupina extremistů a řvali jak na lesy. Hodinu. Dvě. Hodiny šly jak procesí, až pak, po půl čtvrté, se rozhodli konečně zaútočit. Nejspíš si to ale při pohledu na cosi rozmysleli a vytratili se konečně do pryč do tmy. Žádný z krvavých scénářů se naštěstí nenaplnil, ale došlo k desynchronizaci mimo plán a najednou bylo poledne a po něm odpoledne a zdálo se, že nic nemá už nejmenší smysl. V nekonečné smyčce běžela dokola reportáž o masových vraždách 2010 v našem zkorumpovaném parku a poučení, jak jsou všude ponechané jen chyby, které každé vyšetřování hned odhalí. I trackery padaly.
Do toho vyšel novej Zistoš a spolu se všemi jeho díly se hodiny v továrně při zkoumání novinek Factoria 0.12 protáhly přes celé odpoledne až do další hluboké noci. Je škoda, že výbuch zničil kapacity nejen pro zabezpečení, ale i pro podporu streamování právě takových věcí. Touhle dobou by bylo k dispozici nějakých 15 hodin zábavného čekání na nějaké výrobky a reklamy na další díl kriminálního vyšetřování, kde jednoho dne zabili farmářku, co se přestěhovala z Prahy. A vypadalo to jako nehoda.
Zítra to už všechno zase naštěstí vypukne. Desítky dalších hodin, ovšem v budníku a ne v továrně, zajistí, že každý bude muset chrlit. Bez ohledu na to, jestli vůbec chce. Displeje se rozzáří a switche začnou blikat jak splašené a na konci bude určitě malý bonus v podobě dobře vykutané práce a integrace cloudových služeb. A pak po návštěvě biotechnické laboratoře zase pojedeme na dlouho plánovaný výlet, který bude nejvíc jupí. Ano, všechny ztracené hodiny se vrátí v plné síle.