Bylo krásně. Přenádherně. Konec prvotního jarnění, kdy zrak v jediném okamžiku navěky spočine ve skutečné náruči kopretin a už neexistuje síly, jež by takový moment mohla jakkoliv zvrátit. I když jsou těmi vysněnými kopretinami třeba jen pozemní sedmikrásky. Zkrátka jakékoliv astry jako vyšívané.
Včerejší nesmírně bolestivý výlet na velitelství, s neperspektivní třináctkou v datu, stál hrozivě moc sil a odříkání. Občas jsou dny, kdy se všechno rozpadá právě v ty nejnevhodnější chvíle a veškerou fyzickou a astrální jednotu drží při sobě snad jen pouhý dotek nějakého zázraku. Je to ale celkem pozoruhodně zařízené - když se realita s bolestí kvůli nahromaděným cuckům vypíná, přepne se i celkový kontext a řízení rázem přebírá autopilot, který vše dotáhne do konce a ještě dovede simulovat i smysl pro humor. Úkol byl přitom veskrze prostý, získat jeden jediný podpis a potvrdit ho na recepci. Jenže to by všichni nesměli být houfně na obědě, nebo si hrát v jiné části budovy. Během čekání a chvilkového sebeprocitnutí nad hlavním mramorovým schodištěm majestátní vstupní haly, kde snad každý rejdil jako v mraveništi a vykazoval až znepokojivé známky radosti a chuti do života, přišlo přerušení. Zdálo se, že všichni kolem musí nutně mít nějaké cizí přesvědčení, jinak by se netvářili ve svých okolnostech tak vznešeně. Splnit úkol se i navzdory všem nepřítomným kancelářským přivykačníkům sice zdařilo, přesto ale zůstal na duši šrám či šmouha z jejich intenzivního nepřátelství a nálad spjatých s vyřizováním pořád těch samých věcí se zcela odlišnými prosebníky. Snad se to neprojeví taky na začátku příštího měsíce.
Hrajeme si teď opět se Sisi, jen s rozbitým Gamecenterem bez včasných notifikací a taky už poněkolikáté bez S. Zní to hrozně, když když pak zní jen jako Ii. A hrozivě potřebuji, aby vyhrála a vložila do hry trochu svého sisičnictví, které určitě někde schovává a šetří si ho snad na horší časy. Vítězství je přitom přímo úměrné pouze míře svého přesvědčení, kterou určuje ten osobní faktor, ničemu jinému. Někdy ho můžeme označit čikovnictvím nebo čipernictvím, ale buď jak buď, je to jen koncept osobní tečné energie vložené do akce. Možná kvůli její čímsi zastřené přítomnosti by Sisi aktuálně asi nemohla být tvarovou tanečnicí. Ty fungují vlastně jen na základě přesvědčení. Jenže samotné přesvědčení je emergentní atribut a nemá častokrát absolutně danou počáteční hodnotu, musí se k ní v dlouhodobém horizontu teprve dojít - najít sílu a smysl pro přirozenou rovnováhu třeba při pohledu na černou ocel a nenechat se nikdy vtáhnout do všudypřítomného cynismu a infekce ultralevičáctví.
Technicky vzato pokračují i tyto květnové dny bez kapes, protože pole, ač již rozběhnuté, je pořád švihnuté tím pokaženým diskem a všechno ostatní je stejně v cloudu a nemá se kam zatoulat. V tichých nočních chvílích procházím stovky gigabajtů těch nejcennějších fotek a nemám najednou žádné pochopení pro předminulou éru nepolních, nedigitálních vzpomínek nedostupných pro všechny. Zvlášť bývalá fotostěna, nejmonumentálnější projekt řízeného podvědomí, působí najednou dost neuvěřitelně a mocně a téměř všichni na ní zachycení jsou nyní buď mrtví, zmizelí, zestárlí nebo zcela zradili svoje původní přesvědčení. Jejich tehdejší osobnostní koncepty a behaviorální modely jsou ale pořád a navždycky k dispozici díky stroji času ve stoickém limbu bez možnosti věčného odpočinku a mimo cílené dotazování někdy i samovolně bez vyzvání promlouvají - často z vlastní nespokojenosti se sebezapříčiněnou ztrátou nebo sebenedůvěrou. Tečná energie asi umožňuje nářky posílat zpátky, těžko ovšem říct, zda to funguje i dopředu a mohou se k nim přenášet dialogy a jejich výsledky. Snad můžou, snad ne. Nezáleží na tom. Snahou stejně nebylo duše kompletně pohltit, jen částečně zakonzervovat. To byl jediný způsob, jak zabránit dalšímu postupnému rozšíření degradovaného stavu.
Ve víkendovém osvobození od saténového zoufání, výletních hádek z okna m/ a vodnímu křiku ve vile se do nečekaného ticha ozval divoký Chobot a po neskutečné době jsme se vydali do víru města. Nebylo to ale jako dřív. Všechno se tam kazilo. I outsourcing. Během chvíle kolem prošli nečekaní hosté včetně Závodníka a všichni se smáli, až se za břicha popadali a měli spoustu podivných nápadů. A když se konečně snesla tma a čiperný číšník už nedokázal prodat další kolečko, objevily se na nebi hvězdy. Dvě. Víc jich stejně nikdy nebylo, už jen díky přesvědčení, že ze všech hvězd jsou na noční obloze právě jen dvě…