Může technika i dneska selhat? Jasně, že může. Proč by nemohla. Děje se to každou chvíli a na mnoha úrovních. Sice teď už nic jako SMSky fakticky neexistuje a všechno jsou ve skutečnosti vraky, ale sem tam se objeví potkan a prohryže někomu kapsu. Už to bude pomalu druhý týden bez kapsy. Nedá se to.
Po nedávné době vypnutí nastaly s volnem okamžitě čarodky. Čtvrtek jim celkem přál už od rána. Čarovné poledne vykouzlilo už jen pouhé oznámení, že mám támhle někde u Albertu konečně k vyzvednutí zásilku, i když to nešlo dřív. A to nás tolik učili, že je úplně jedno, jestli zásilka přijde po objednávce, nebo před ní. Na oblastním velitelství mi na to dali štempl a teď se to tu točí na stole a netrpělivě čeká k odevzdání příští pracovní den. Je radost dodržovat tak pitomé termíny. Superdavídek udělal relativně hodně dobrou práci, i když to celkově ke spokojenosti moc nepomohlo. Hlava totiž ještě není úplně zesynchronizovaná, aby dokázala na povel bez drog na spaní skutečně odpočívat a podvědomí nepočítalo ve snu integrály. Nadneseně vzato. Obyčejně je konkrétní snový pojem z posledních snů sice značně surrealistický, ale naprosto přesně logicky členěný a vyžaduje jaksi zvýšenou mozkovou aktivitu ke zpracování. Pro normálního člověka by to byl maximálně tak zajímavý zážitek, žel v degradovaném stavu si tahle podvědomá aktivita bere energii ze zásob pro fyzično, takže jsou to ve finále tak trochu noci s lebkou - utržený ze řetězu z masa a kostí. Na to, že je to zrovna ta merry ye part část, kdy nemá být nic, je to přinejmenším zvláštní.
Večer jsme si šli čarovně hrát na pivo. Oproti loňskému filipojakubskému svátku v tom nebylo tolik dobrodružství, ačkoliv vidět děti ve špičatých kloboucích, jak si hrají na slepice a kdákají u toho, celkem odlehčilo celé situaci. Mezi domy hořelo pár hasičů a stánků, bohužel byla ztráta času se na to vůbec jít dívat, všechny okolní portály byly L7 nebo L8, a to zkrátka nešlo jen tak sestřelit. V hospodě panovala naopak velmi přátelská atmosféra a ukázalo se, že ta slečna byla Slovenka a jej oco bol jejím najväčším vzorom. To strašně motivovalo se na všechno konečně vykašlat a jít si založit farmu do Sihly a zbytek života strávit pěstováním bělokurů a ocelotů pěkně v klidu na slovenskom vidieku.
Ačkoliv jsme rozebírali teoretické možnosti útoku na neosobní data, ve skutečnosti běžel už druhý pokus o opravu diskového pole. Je to zajímavá situace. Když to začalo vypadávat, prostě se vypnuly kapsy a disky hodily do spánku, nikomu to neubližovalo. Doba opravy měla najít důvody chyb a všechny je odstrašit a odstranit. Nedá se říct, že by se to úplně povedlo. Všechno je to na PCI řadiči řízeném sata_sil, kabely se různě kroutí a něco se pořád nedaří. Masivní selhávání disků je sice jedna možnost, ale je dost nepravděpodobná, když všechny chyby čtení ukazují na sektory mimo LBA. Tak porůznu ze všech koutů se dá vyčíst, že je to buď chybou kabeláže, nedostatečným výkonem napájecího zdroje, nebo chybou v jádře od 2.6, přes všechny 3.4 až do pekla. Nic z toho není definitivní.
Nuže, jako první přišel teda na řadu celkem neochotný upgrade na 3.18, ať to jde taky trochu s dobou. Všechny kabely se zdály v pořádku, přesto je šlo ještě trochu porychtovat a vypůjčovat si je na různých místech. Výměna zdroje se sice taky povedla, ale za nějakých 20 W navíc to nabízí znatelně vyšší hluk a hlavně měřáky ukazují nižší hodnoty pro jednotlivé +5/+12 V. Wtf. Ale co už. Protože nedojel první resync a nejdřív bylo potřeba vyměnit ty kabely, asi došlo k fatálnímu selhání RAIDu 5. Jaká je ale pravděpodobnost, že RAID 5 skutečně selže jako technika? Když budeme mít nekonečný čas, je pravděpodobnost selhání jakéhokoliv pole zhruba přibližně asi úplně přesně 1. Nevím. Za 25000 hodin se zatím nestalo, že by cokoliv skutečně havarovalo. Došlo ale k dost podivné náhodě…
Po prvotním čištění zůstalo na prvním disku ve SMARTu viset nějakých osm neopravitelných sektorů. Mdraid tím, že provede resync pole, jednoduše zapíše a disk si už sektory realokuje dle potřeby. Šikula. Potíž nastala ale v okamžiku, kdy z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu zahlásil syslog chybu připojení dosud jediného bezchybného disku (nejen media UNC, ale DRDY err) a pole se zřítilo na hromádku [_UU_] s tím, že se už neumí zapnout. Opět wtf. Nejzábavnější byl ale následný pohled (examine) do jednotlivých oddílů, kde se čistě tvářily první tři a poslední byl jen jako spare. Opět, co už. Donucené sestavení zřícené pole našlo, všechny soubory se ukázaly na FS a usmívaly se. Až do teď. Pořád je tu ta nepříjemnost, že pole se ukazuje jako [UUU_] a ne naopak, tedy disk s chybnými sektory se má rozložit na zcela bezchybný disk. Samozřejmě když na dané sektory dojde, zahryznou se. Do leukocytu. Jako potkani.
Jediná věc, na kterou se pravidelně zapisovalo a kde mohlo dojít k nějakému většímu poškození, je samozřejmě kapsa. Všechno souvisí s kapsami. Protože víceméně díky robustnímu mechanismu kapes a zkušenostem s jejich opravou tady není co ztratit, provedl jsem děsivé rozhodnutí na chirurgické vyříznutí pokažených sektorů přímo pomocí hdparm. Vše naběhlo a probíhá recover - zapisuje se na označený spare disk. Vzhledem k tomu, že už nehrozí chyba čtení na úrovni ATA, by to možná, při troše štěstí… mohlo dojít až do konce, maximálně s nějakým varováním, že nesouhlasí checksum u nějakých souborů. Asi kapesních. Kdo ví. Zabere to zase asi 30 hodin, těžko se na to čeká pořád dokola. Mělo by to jít rychleji.
Vůbec to nějak nejde podle plánu. Není ani teplo, ani sluníčko na focení. Nefungují kapsy, které měly být opraveny jako první. Kvůli tomu se zase všechno zdržuje. A v pondělí hrozí zase nějaká kritika z velitelství. Fakt by bylo lepší mít tu farmu.