Klasično. Letošek nesmí být žumpa. Jímka. Výjimka. No nazdar. Všechno se plete. Tyhle chvíle si prostě musíš vrýt do paměti, čumáčku, a uchovat je tam na věky věků, protože kdo ví, jestli se budou ve stejném sledu opakovat. Nevychází to letos moc podle scénáře - nejsou schůdné čaje a není na nic čas kvůli zamotaným únikům osobních údajů a taky tyhle dva dny kvůli… sovičkám. Naštěstí se ale zvrtlo konečně a všemu bude brzy konec.
-
Fialky jsou jednorožci -
Čnící sporofyty -
Tiší kytíci
-
První lísknutí -
Drůhé lísknutí -
Špičáci
-
První pampelišky mají vždycky silně urbanistické sklony -
Zase ta jedna a milion -
Kočení
-
Špičky -
Dotek jabloně -
Roští ve stínu větví
-
Špičatý plot -
Modré vonění -
Fialovění se
-
Květy začínají špičkami -
Housenkové listí -
První letošní hugadůr
-
Jiné špičky -
Špiček není nikdy dost -
Další špičky
Je užít si svůj čas když… a tak dále. Není nad to mít i v tak speciální den myšlenky místo v cloudu kdesi dole, v pološeru, kam nedosáhne tiché chvění lísky, kde jsou jen samé chyby v Javě a špatně uzavřené axiomy. Meh. Kéž by to jaro nešlo vždy jen tak prošvihnout.