Potěšení ze začátku dní s rozbitou kapsou rapidně opadá. Musí to být daň za usínání během cleanupu, i když by se to nikdy a v žádném případě stávat nemělo. Ale co už, ztratit zhruba osm hodin opravou není zas tak velký kapesní trest.
Máme zrovna krátkou chvíli po Spring Forwardu, výročí, na které se často čeká a oslavuje se. Konečně oficiální update iOS 8.2, vydaní krátce po jejich poledni, opravil podělaný healthkit. Nadávat, že to trvalo strašně dlouho, když před osmičkou nic takového ani nebylo, by vyznělo poněkud divně, ale pravdou je, že znovuzprovoznění odebraných ukazatelů bylo tím největším, co update poskytl. A bohužel se to i tak pěkně zmršilo. Konverze jednotek nedopadla úplně podle očekávání, takže nezbývalo než všechna data smazat a pokusit se je zadat znova a ručně - protože z nějakého důvodu chybí nativní CSV importér a všechny 3rd nejsou na pouhé jedno použití. Operace to byla vyloženě krvavá, ale i tak se výsledek dostavil. Oproti minulým kontinuálním grafům se spíš v ročním pohledu ukazuje diskrétní rozptyl, což chce trochu jinou interpretaci, ale alespoň je pěkně vidět určitý pattern, podle kterého se dá celkem dobře řídit. Alespoň něco. Teď ještě tu omluvu za Yosemite a třeba se všechno zase časem zlepší.
Když už výročí, je potřeba si připomenout, že je to přesně rok od čarodějné výpravy s kusem modrého z nebe. Letos se vše jak mávnutím proutku otočilo, protože šikovná Sisi dostala díky svým čiperným rozpisům zábavný nápad a odeslala Davídka na víkend na návštěvu ke mně. Navzdory aktuálním systémovým selháním to vypadalo jako celkově dobrý nápad a určitá jiskra odvahy zapálila odhodlání to celé podpořit. Když se tu Davídek večer skutečně objevil a usmíval se, museli jsme se jít podívat k Jelenovi. To bylo komické z mnoha důvodů, protože nástraha číhala na každém kroku a úplně to celé nepomáhalo ke konsolidaci v poslední době roztříštěných otázek a shánění ztracených fotek. Každopádně mu mladej Jelen vysvětlil, proč mají na lístku napsáno mocca a ne presso, ačkoliv si to mohl úplně klidně vymyslet jako všechno ostatní, co má nozdry. Aby celý večer pokračoval v dostatečně strašidelném duchu, rozhodl se Davídek zaplašit hlad nějakým čínským pamlskem. Dychtil po něm, a tak skákal, bohužel mu ale do cesty přišlo zrovna čínské telátko, takže další dvě hodiny trpěl v místnosti bez signálu, kde jsme bojovali v Okay a samovolně vyhrávali. Bylo mi ho moc líto, ale na druhou stranu se úplně klidně mohlo stát něco mnohem horšího, takže pagoda. Nakonec, sněden, povstal a mohli jsme se vrátit do náruče lesa. Vlastně kočičky. Ano. Následovalo vyloženě kočičí překvapení, protože koťátko nijak neodporovalo a dokonce se nechalo mazlit, ťuťuťu, pěkně po aličkovsku.
Hledali jsme i možnosti, jak trochu okořenit náš rozkošný minecraftový svět o další dobrodružství, jenže moddování není tak snadné. Čistě server-side řízené pluginy, které by běhaly výborně i ve vanilkových klientech, by v teoretičnu mohl umět zajistit Spigot, jenže v něm, a potažmo v Bukkitu, se nedají dělat všemožné psí kusy s výlety do kosmu a obřími reaktory, takže to bude chtít najít nějaký snazší způsob. Nutno ale dodat, že Spigot běží o třídu stabilněji než vanilkový server, dokonce tam nejsou ani takové ty pitomé chyby v portálech. Takže jupiii.
Se psaním věci to jde od desíti k pěti. Asi kvůli tomu, že tradiční operační plány na ně najednou kvůli systémovému selhání nefungují a bude třeba si vytvořit Sisi-powered rozpisy, ačkoliv těžko říct, co to přesně je, protože žádné termíny nejsou svaté. Během uplynulých týdnů to ale vypadalo dost podobně jako na začátku, tj. někdy na jaře před několika lety, kdy ještě částečně kvetl Instagram a MSN a v zimních chvílích po práci utíkaly smíšené epizody všeho, co se přes zbytek dní nestihlo. Motivační viktoriánská Lila dokonce při poňoukala k odnášení elektrošrotu do skladiště, protože nikdy nikdo předem neví, kdy se co může hodit. A to jsme polovinu všeho už vyházeli.
Teď ve skladištním budníku nastává už jen čekání na před nějakou dobou objednané paměti, aby mohl virtuální stroj konečně plápolat v plné síle a žádní nespokojenci si už nestěžovali, že něco v IIS6 neustále nefunguje. Tedy… pokud se ještě letos podaří přesvědčit velení k přesvědčení ISP k přesměrování NATu na balancer. Ale pořád jsou tahle praktická trápení s balancery a přechodem záloh na plnohodnotné na papíře vytištěné asymetrické klíče snazší a mnohem zábavnější, než jejich teoretické popisování a přesvědčování a obhajování o věrohodnosti pro někoho, koho to vůbec nezajímá. V tom to tkví. Data se musí zažít.