Dohromady není tolik co vyprávět. Kočili jsme na okně a mlsně sledovali na plotě sedící hejno korpenů. Krákali na na nás a byli celkem mazaní, zjevně si směle užívali krásného dne a chtěli sem tam něco na zemi vyklovat nebo mít v pařátku oříšek. Pak tam ale vletěla divoká straka a bylo po všem.
Dny strávené předstíráním psaní, potažmo nekonečným empirickým dokazováním lží a polopravd vycházejících z čučení do evidence při změti otevřených oken bez zjevné spojitosti, jsou zatraceně náročné a pomalu si začínají vybírat svou daň. Sen o dokonalosti ale pořád přetrvává a když bude dostatečně pevný, možná se s jarem zhmotní a bude celé tohle divočení k nějakému skutečnému užitku. Koneckonců, kdyby to nebylo všechno tak zbytečně náročné a především dostatečně originální, asi by to byla nuda. Proč taky dělat něco, co tisíce ostatních zkoušeli už dávno. Nějaká databáze. Zákony o ochraně dat. Arrakis, Duna, pouštní planeta. Díky tomu, jak si málokdo vlastně něco o sobě uvědomuje, je překvapivě snadné se na všechno vykašlat a předhodit data velmi jednoduchému API pro OpenGraph a všechno, od rodných čísel a adres, se rázem doplní o fotky, záznamy společenských interakcí a o všechen ostatní elektronický stín, který je všudypřítomnou součástí aktuálního jsoucna. Bez času. Kde ani smrt neexistuje. Nesmíme nikomu, především ne těm vyšinutým feťákům, dát nejmenší šanci ukrást naše technologie. Jo a runtime dbi balíčky se v Debianu jmenují dbd.
Po Vánocích, čímž asi myslím jarní prázdniny, jsou naslibovaní noví poníci, totiž nové paměťové moduly pro finální upgrade našeho již tak mocného stroje. Krom toho, že si bude moci matlat Minecraft dál dle libosti a bez omezení, by taky měl konečně umět plnohodnotně obsloužit virtuál s tou OEM instalací Windows v reálném provozu bez padání .NETu, s téměř dokonalým odstíněním od okolního světa. Nabízí se jen jediná otázka, jak moc to bude samo od sebe ochotné komunikovat v izolované smyčce tam a zpátky - teoreticky při ruční definici takové sítě by to nemuselo být zas až tak složité a na zbytek je tady přece iptables, které dokážou fakt všechno. A vždycky. Hlavně teda určitě port-forwarding pro RDP, protože VNC poskytované manažerem virtuálů je nechutný zasekaný moloch, který neumí psát dvojtečky a lomítka, a to bez ohledu na eleganci klientské slepice.
Nějakou minulou noc (i když to asi bylo odpoledne, ale co na tom), psal Logout o svém spokojeném životě s G5. Je to moc a moc hezké, se spoustou názorů se umím ztotožnit. Bohužel ale nemám už tak optimistický pohled do budoucnosti skýtající konec temnoty, velmi zpochybňuji vůbec jakou existenci absolutního Dobra nebo Zla, možná ještě tak jejich esence, hlavně si taky nějak nemůžu vybavit, že by Cicero na tohle téma kdy řekl, že dobro může být nějakým způsobem ortogonální, tím spíš, že míchání latiny a řečtiny se prostě nedělá (a když už, bylo by dobro spíš špičaté), a dokonce taky ještě ke všemu věřím tomu, že před nějakou dobou, zhruba když nám tu vybouchnul ten creeper, vesmír už docela zanikl, ani se s námi pořádně nerozloučil. Ať už to je jakkoliv, připomnělo mi to klidné letní dny pod sluncem zalitým nebem s mou nejdražší a nejmilejší G4, nejsplněnějším snem ze všech, ∂∂SVS. A výlet a yakuzu a povídání a střípky a iSync a matrixový screensaver, co dovedl předpovídat bouřku a žluté nebe. Magické chvíle, kdy všechno mělo řád a dny měly jasný cíl, kdy slova byla zbytečná. Zkrátka a dobře, v tomhle smyslu je ortogonalita určitě dobrá, ale dobro bude v tomhle světě jen těžko ortogonální.
Dost mi tahle a další doby chybí, skutečně, když ne kvůli pocitu dokonalosti, pak určitě proto, že vše bylo v jistém ohledu jednodušší, mnohem elegantnější - ona je minulost stejně vždycky dokonalá ve všem, než se z ní zase stane přítomnost. Přijít teď znovu k rozmatlanému CRTčku a špatně vypolstrované židli a dychtit na sotva megabitovém, zato ale pevném připojení po tajích tehdejších internetových zákoutí jako po pamlsku a pak se s úsměvem zamyslet před oknem se slunečními paprsky v bezčasu, to by zřejmě už nebylo úplně možné nebo schůdné. Dá se to ale dělat jinak, třeba vzít nějakou starou pecku, trochu ji potunit a najít pro ni nové využití, jako třeba psát příběh, který by každého skutečně četl na Gopheru za Torem a pak v nekonečných nocích, ač nečívkovských, poletovat kvetoucím a sálajícím městem zase proti cucákům s nějakými sofistikovanými nápady… ach, och.
Zas jako co na tom, i permanentní inovace a bystrá progrese mohou zůstat konzervativní. Jenže destruktoři a kulturní ztroskotanci vzešlí z ryzí zbytečnosti, defraudace čikovníků a nedostatku výchovy to bohužel vidí jinak a chtějí zničit ten nejkrásnější svět ze všech. Takový, ve kterém by si svoje tiché místo určitě našlo majestátní korpenárium, třebas hned vedle irisária a zahrady nestýskání. Jsou to překrásné, špičaté koncepty. Stejně je nikdo nepřekazí, i když je to všechno vlastně pryč, za okamžik přijde jaro, vylezou jezevci, zazvoní zvonek, ztratí se pes…