Předvánoční peklo na zemi přišlo o něco dříve, než by to bylo asi úplně vhodné. Dokonalost získaná někdy nad pátou ráno, kdy bylo analytické dílo zdárně dokonáno, byla dost drsně překažena velmi drsným poledním probuzením a hlášením od divokého kolegy, že celá napůl rozkutaná práce je připravená k finální revizi. Asi jako když Miška dostala ubrousek s výšivkou a váhala, jestli omdlít, nebo zda se rozesmát. Zlaté.
Asi už nikdy nepochopím smysl veřejně-elitářských spolků. Pokud se mezi nadprůměrně inteligentní lidi mohou samovolně zařadit i tací, kterým dá slušně zabrat sestavit i jednoduchou větu tak, aby dávala nějaký smysl, pak jde zřejmě jen o další levnou manifestaci nějakého průměru, podobně jako v případě lidí s naměřeným IQ 125-130, kteří nemají často na práci nic jiného, než o tomto měření pořád dokola mluvit. Vyčerpání z házení hrachu na zeď při snaze v číslovaných krocích opakovaně vysvětlovat byť nezkušenému kolegovi co nejjednodušeji zamýšlený modelovaný proces pomalu dosahuje pomyslného limitu. Kde taky brát další síly v prostředí, kde má logika očividně dovolenou a slova prakticky nic neznamenají? Nemít o 66 levelů vyšší zkušenosti, aby to hle celé nikdy nedopadlo dobře, ale teď je ještě jakási naděje, že za cenu dalších bezesných nocí přijde nakonec nějaký výsledek.
Protože je Avi strašně čiperná, navrhla mi se v tom shodnu zapojit do jejich celosvětové hry s černobílými fotkami a musím říct, že se mi to strašně moc líbí. Náročnost denních úkolů nutí ke kreativnímu přístupu a různě improvizovaným pokusům. Ono to není jen tak, zaznamenat nějaký postřeh bez přípravy, plánu a přemýšlení, prostě najít v přecpaném dni jeden okamžik a ještě se s ním pochlubit si celkem žádá velkou dávku odvahy a především operačního plánování, jakousi nutnost deliberativního chování. Asi to není takovým překvapením, ale obecně lidi usedlí v od-do způsobu života nemají vůbec odvahu se do toho taky zapojit. Vzdají to předem. Stereotypizace a homogenní prostřední zřejmě udělá svoje. Je potřeba se nad tím zamyslet, mít chuť zažít dobrodružství za každou cenu, vždyť i s 18ti hodinami práce denně se mi to povedlo skloubit.
Při včerejší procházce městem, tak trochu spojenou se sháněním nějakých dárků a zařizování služeb a vlastně původně zamýlšenou jako cestu s předstihem na dlouho plánovanou hudební přednášku, si nešlo nevšimnout určitých náprav všeho zlého, co ve městě způsobilo minulé zkorumpované vedení. Na veřejených místech jsou opět po letech nějaké vánoční výzdoby a světýlka, je to hodně dobře. Bohužel to už není a asi nebude jako dřív. Krom jednoho čiperníka - spíše recesisty s kosočtvercovým ornamentem v okně - se obyčejní obyvatelé moc nezapojují do budování té tolik potřebné atmosféry útulna a veslí, kterou mohou přinést právě jen umě umístěné výzdoby a především světýlka. V kontrastu s tím je pak vyloženě pěstí na oko zdánlivě přezdobené obchodní centrum, ve kterém je absolutně mrtvo, prázdné výlohy a ticho. Můžeme za to opět poděkovat minulým velícím nezodpovědníkům, za nasazení takových nájmů, že se naše kdysi vypilované vánoční centrum vonící čajem, vířící davem, hudbou, kiosky a zajímavými obchody, se rázem změnilo v centrum konzumní deprese a další symbol zpackané korupce, kde nezbyl už ani ten ubrousek pro Mišku.