Minule zachycené špičaté jitro to už už vypadalo, že se žádný sníh jako obyčejně neobjeví a budeme tu mít jen klasické předvánoční podzimní mokro, ale počasí se nakonec rozhodlo si trochu stříbrně zavtipkovat a hned po mrazivém dobrodružství, které dle očekávání globálně paralyzovalo veškerou dopravu, se někdy kolem druhé ráno skutečně začala snášet první sněhová nadílka. A s ní i sněhové statůsky.
Nevydrželo to dlouho, pravda, ale o to zajímavější byl dlouhodobý dopad sněhových postřehů. S tím, jak ulice najednou zbělely, přišla neskutečná úleva. Pokud je to tedy to správné slovo. Dojem z prvního sněhu je obyčejně takový, že je už vše nenávratně ztraceno, ale to paradoxně vůbec nevadí, protože to znamená, že je víc času na všechnu ostatní práci a není potřeba se znepokojovat tím, s čím se už stejně nedá nic dělat. A dost možná za to může i kombinace s nově nalezenými světýlky, se kterými je vše hned snazší, přestože postrádají žluté žárovičky. Naopak jejich modrá složka je dost intenzivní a její rozptyl na zácloně trochu připomíná odpoledně-večerní soumrak skomírajícího dne, který je ale díky technologii nekonečný. Najednou vše jde.
Tohle je tím pádem to nejkreativnější období v roce. Všude je konečně pohoda, sváteční skořicovo-mandlová káva v toptalovém hrnečku od Luboša, dvakrát denně špagety a nekonečně hrající vánoční death. Přes noční jízdy se toho dá stihnout neuvěřitelně mnoho, například upgrade evidence bez zbytečného čekání a další věci. A protože si teď kvůli něčemu ještě hrajeme na lov teriéra v jiném časovém pásmu, mají noci další zábavný rozměr. Zkrátka práce, svačina, obědem den začíná, … Třeba dneska mě vzbudily až ty proklaté sirény, zatímco na mobilu už dávno visely desítky notifikací a tlak se líně válel na 117/67. Určitě ale miluju tyhle týdny, i když jenom do poslední adventní neděle, protože po ní už jde obyčejně všechno jen z kopce. Poněkud negativní na tom všem je ale korektní naplánování dárkování a taky třeba záhada, jak se povede v sobotu vstávat do práce, protože dvouhodinový spánek nevypadá zatím úplně reálně.
Mimo úlevy ze všeho ztraceného se taky nabízí určitá nostalgická jízda adventem a vánoční vzpomínky na hromadu minulých adventů, jejich zábav i jejich strastí. Kvůli obnově CCNA to letos vyloženě vypadá jako konec dost divokého roku 2006, jehož část štědrého dne jsme strávli s Biem nad věčně padajícími simulačními applety a u stromku s vánočně ozdobenou Medúzkou a jejich rodiči, všichni uzamčení uprostřed svátečního večera v lékárně. Nebo tiché kroky o nějaké dva roky později, tiše schované ve sněhových stopách mezi mrazivými jiskřičkami a vzduchu protkaném mrazem a kouřem. Jou, bylo to moc hezké.
V průběhu následujících dní je toho ještě velmi mnoho k vyříznutí a všechny operační plány vyžadují alespoň minimální včasnou logistickou přípravu, která se, jak doufám, povede absolutně na jedničku a otevře nám dveře k dalším budoucím zážitkům a výpravám. Za oknem je možná klid, ale uvnitř, pěkně na vlně temné energie, nekonečně sněží.