Dneska někdy ve čtyři odpoledne by měl mít teriér ráno. A snad se s ním konečně začne něco dít, protože to úmorné čekání nebere konce. Ještě pár dní bez progresu a stanou se z nás čekanky nadobro a vše bude ztraceno. Ale asi ne všichni můžou jet na modelu šesti pracovních dnů s volným pondělím. Nenaděláme nic.
Zázračný, tentokrát vlastně dokonce mikulášský víkend, vnesl krom obvyklého poučení do prostoru i několik málo zásadních překvapení. Když pominu to, že znát odpovědi na všechny páteční otázky bylo jako najít úplně nový způsob podvádění, nebo že konstruktivně odpovídat nějakému zmatenému rodiči na zcela nesmyslný dotaz s ještě nesmyslnějším požadavkem reprezentovalo prakticky úplně nový level diplomacie a sebezapření, pak se o nejroztomilejší zážitek postarala naše kolegyně doktorka Ňuňu, která jako kompenzaci za své minulé nejasné výtržnosti s evropskými vlaječkami a sbíráním úpisů na ESF-označené dokumenty všem nezištně poskytla bonbóny a vyvolala tak určitou vánoční naději pro všechny. V předsevzetí jednat celý prosinec proaktivně jsem neodolal a šel se osobně zeptat na určité podrobnosti z jejího minulého povídání, ač to byla spíše zástěrka pro přesvědčení se o míře jejího pohlcení - a skutečně, patří mezi ty, co bez váhání za fakultu život položí, pro něž je výzkum vším a cizí světy se jich nijak nedotýkají. V hloubce očí, v tomto případě spíše mělkosti pohledu, tkvěla absolutní dětská nevinnost, nadšení a odhodlání překonat všechny překážky. Že nemá, krosis, žádný jiný život. Až mě zamrazilo z možných následků náhle zcela neutišitelné touhy vysát všechen θύμος v místnosti.
Tento silný žážitek a snaha se ovládat za každou cenu nalezly své uplatnění hned záhy. Do kříže sobotní noci se totiž jako zázrakem se svými více než šestašedesáti stížnostmi na psychopaty ve vedení ozval divoký C se třemi vykřičníky. Jak neobvyklé. Takové rozhovory dříve velmi často končily totální závadou na reaktoru, ale nějaké vánoční osvícení asi chtělo, aby tentokrát vše nějak dobře skončilo. Žádná psychopatická sebestřednost nenarušila snahu o žoviální směrování do ztracena, prostě pěkně podle protokolu be nice. Vlastně se tomu možná říká pokora. Nezbývá než mu přát, aby tedy nadělil dle svého uvážení nevyhovujícím psychopatům něco ze své legendární ostravske dikce… a vše bude zase určitě jako dřív.
A vůbec seveřani o víkendu nějak mohutně manifestovali. Kolem poledne si davy lidí dost online stěžovaly na Ocásky Vaška Moravce, že zas dělá neobjektivní hry a nenechá ani ministra financí domluvit. To není nic neobvyklého, je na něj nasraný od doby, kdy díky němu zjistil, že tomu nerozumí. Těžko říct, jak se to stalo, ale díky telefonátu na toto téma se z nedělního odpoledne stal předvánoční dýchánek, do kterého se zapojil i vzdálený severský bratranec se svými vizuálními zážitky z USA, kde si užívá advent naplno na různých atrakcích, a to včetně yosemitských sekvojí, zatímco Apple svoji Yosemitu olizuje do nepříčetna.
Na druhou stranu mi už silně vadí chování Vi Hart. Je to vlastně pořád o tom, že naši hrdinové nikdy nevydrží věčně a stane se z nich něco jiného, a to pokračuje až do okamžiku, kdy nad nimi musíme zlomit hůl a nechat je být. Dřív to byla moc šikovná matemagička překypující originálním pohledem na vše nepatrné kolem kolem nás, čmárala si do sešitu a nabízela vidět všechno i v jiných souvislostech. Bohužel dění v USA zhruba za poslední půlrok z ní udělalo prostě hysterku, která sice občas přihodí něco zajímavého ze své virtuální práce, ale většinu času si jen stěžuje a šíří názory, které stejně jako islám, nemají v Evropě co dělat. Nevidím způsob, jakým by to mohlo ještě dopadnout dobře, na konci tohoto příběhu jednou bude unfollow a zbudou jen vzpomínky, které ale nebudou mít již šanci stát se legendami. To je velmi smutné.
Nové velení konečně opravuje v našem obvodě dopravní značky, začíná se něco dít. K lepšímu. Kéž by to tak dopadlo i z centrem zničeným zpackanou korupcí a zlem minulého celoměstského velení. Jít tam teď, do ulic, shánět nějaké dárkové přípravy a služby, je velmi depresivní. Jako kdyby s výbuchem creepera před pěti lety odešla z centra veškerá hrdost, zanechávající za sebou jen prázdné výlohy přelepené páskami, kompletně mrtvá patra obchodních domů a spoušť, ve které nikdo nepřemýšlí. Tím, že letos není čas vyjet na vánoční trhy někam do Vídně, je to o dost smutnější. Aspoň se moc těším na další víkendový plán v Brně, ten totiž nic nepřekazí - a když vyjde všechno do puntíku, bude i s mandlovou kostkou.