Opět nadešel čas... ale co si lhát, nebyl čas vůbec na nic, prostě se záhadou sešlo pár vzácných okamžiků a dojmů, co vyústily v nějakou novou podzimní reprezentaci. Nebýt rozdivočelých očí připomínajících utrpení na tripu, asi by se nestalo ani to.
Touhle dobou, nebo taky třeba v říjnu (a nebo taky ne), je vždycky dost speciální světlo. Takové špičatější. Má podzimní jas. Líp tvaruje a pomáhá si věci víc užívat plnými doušky. Oproti fotogenickému počasí v horách, které se prostě jen povedlo, je navíc vždypřítomné. Takže zamrzí, že nevyšel další intadýchánek. Asi by byl vydařený.
-
Všude to špičaté světlo -
Nálada -
Zelené bobulky
-
Čiperníci -
Špičatá avifikace -
Dotknout se nebe
-
Leze po železe -
Špičky na předměstí -
Špičky v krabici
Špiček je letos málo a ani na připravovanou Aličku se jich moc pro příští týden nevyrojilo. Ale nejspíš to nevadí, ony se zase objeví a všem nám to ukážou. Pak je konečně utopíme v kávě.