Eida.cz - Když se plní sny

Začátek roku a vůbec celé září pokaždé dává zabrat. Ale najednou v něm vždycky přijde klid, jako když celý podzim tiše zavoní jablky a vínem a všechno je zase rázem v pořádku. Sluníčko se pomalinku rozpálí, listy zezlátnou a káva dostane rázem víc času. Jako kdyby nebylo proč se bát.

Téměř celý první týden byl ve znamení konsolidace příprav velkého roku. A to tradičně, protože během přípravného roku se totiž přece vždycky nikdy nic nestihne. Náš velitel, pilift-esencián, dostal nejspíš nějaký spásný nápad nechat hned prvního dopoledne zapsat všechny dosavadní nezapisovačníky do našeho klobouku, resp. centrálního whitelistu vyvolených vlastníků zařízení s povoleným přístupem do správního subnetu naší rozlehlé wifi sítě. Protože pořád ještě neexistuje jednotný interface pro snadnou údržbu a zápisy, byla to trochu rána pod pás a zdlouhavá práce, ale taky první splněný sen, neboť velitelství konečně uznalo existenci našeho megalomanského síťového komplexu a rozhodlo se ho konečně použít ve velkém.

Krom toho vznikla ale taky nutnost vytvořit na velitelské budově ještě jednu oddělenou síťku pro hosty, co si tam přijdou na kafe nebo jen pro nějaké to pečivo k snídani a budou u toho chtít na Internet. Tak co mají dělat, když se pak zodpovědné osoby musí trapně omlouvat, že to prostě nejde a tečka. Plán byl vesměs jednoduchý, vytvořit na tamtéž běžícím custom-DD-WRT APčku ještě virtuální neblokovaný hotspot, což se zdánlivě povedlo, ale naráželo to na nejednu překážku. Ono je to custom-sestavení totiž opravdu zbastlené a není možné tvořit správně fungující můstky přes webové GUI, takže bylo nutné všechno ručně namlátit v textu přímo do nvram a nezapomenout přidat do kompletní izolace vlastního bodu taky výjimku pro čtení DHCP a DNS provozu. Jestli se to povedlo, to zatím nikdo nedokázal říct. Když ám čas, je všude zamčeno a když ho nemám, nikdo to za mě neudělá. Je to radost. Samozřejmě funkční guest AP by byl splněný sen pro velitelství, jen to trochu bude zatěžovat neustálé připojení neguestových cizopasníků…

V rámci deploye té pitomé webové aplikace pro Bakaláře se povedlo konečně i zpacifikovat víření ve Windows Server 2003 R2 a narazit na další epickou překážku. Protože prostředí vyloženě běží v síti a nic nás nedonutí používat Windows jako centrálí bod, musí být aplikace v IIS dostupná pod UNC cestou, přičemž se pak nakonfiguruje s relativními cestami. To zdánlivě funguje, až na to, že to IIS 6 pod W2k3 tohle oficiálně vůbec neumožňuje. Všechno je to o nastavení maximálního… vlastně ani netuším čeho v konfiguraci parametrů LanmanWorkstation a LanmanServeru. Protože klíče pro ty konkrétní parametry vůbec neexistovaly, nebylo co přenastavovat, takže přišel na řadu pokus je prostě ručně vytvořit a svět se zbořil, najednou to fungovalo - samozřejmě s výjimkami, výškami a pády.

Trochu s tím souvisí i další sen mít spustitelnou desktopovou aplikaci bez složitého nastavování a funkční hned a všude, už jen pro ten pocit snadnosti údržby. Instalovat kdovíkolik let staré Foxko na čtyřiašedesátibitové stroje zasekané v nekonečných smyčkách UAC chráněných často i otiskem prstu je prakticky nemožné, navíc by vyloženě bodlo, kdyby to šlo i na tabletech a dalších ne-úplně typických zařízeních a systémech. Přestože to může vypadat jako pokus se kostrbatě drbat zadníma packama za uchem, Bakaláři velice dobře běží v Linuxu pod WINE a - tadá - cokoliv, co běží v grafice pod Linuxem, se dá přeposílat přes X11 vlastně kamkoliv. Další výhodou by pak určitě byla jedna jediná a fixní (read-only) konfigurace WINE jednoho linuxového uživatele, na nějž by se teprve napojovali skuteční klienti. Xming pro Windows dokonce umí udělat .xlaunch ikonu tak, aby rovnou vypustila jednu konkrétní aplikaci, bohužel je zatím nějaká záhada s cestami.

Byly to skutečně dlouhé dny bez krmení a radosti, plné napětí a zoufalství z podřadných korporátních technologií Microsoftu a HP. A možná i pro ten pocit absolutní prázdnoty jsem se v našem novém světě pustil do splnění si snu stavby nebeského chrámu s portálem do pekla, co by mohl pomoci ten pocit absolutního prázdna alespoň z části naplnit.

Je to vždycky maximálně pozitivní, když se plní sny a je krásně. Čas opět plyne v nějakém stabilním flow, nikdo ho nemůže ohrozit, za oknem je úplněk v Panně a cizí obyčeje mají velmi nereálnou šanci se toho všeho dotknout. A co je nejlepší - už za chvíli jedeme na vysněný strategický výlet.