Eida.cz - Pouštní výprava

Tři dny bez sítě. Tolik asi motivace k sobotnímu nasazení. Plánovaná totální rekompilace FreeBSD portů při rychlostech sotva překračujících desítky bajtů za sekundu a při více než dvoutřetinové ztrátovosti se pomalu protahuje z původního nekonečna na nemožno. Mezitím milion povinností klepe na dveře, ale ISP to asi dělá schválně, aby si nikdo nemohl stěžovat. Nemít 3G, všechno přestane v momentě existovat.

Krátce po jedné odpoledne to píplo. Po zkušenostech, že to podobně jako všechny libovolné smajlíky nemusí vlastně vůbec nic znamenat (pokud si to teda lokálně nezapíše i Adium), jsem nechal mobil raději ještě několik hodin odstát a dál zoufale hypnotizoval vzdálený výstup divokého clangu, kterýžto zrovna něco chroustal v jailech a co chvíli se to celé zaseklo na tom, že ten a ten balík se zdroji není možné kvůli chybě sítě stahnout a pořád dokola. Zoufalství překračovalo všechny meze, takže to vypadalo, že skutečně bude čas na malý vynucený výlet. A už Swamp tuhle povídal, že k nám přijela pouť, takže po odhození Maky v nemocnici se začal skutečně formovat plán na první letošní večert na poušti. Přitom to zabralo jen šest a půl hodiny na rozmyšlenou a nějakou tu desítku tisíc ztracených paketů. 

Bylo celkem příhodné brát cestu i tak trochu rezervovaně a pokusit se důmyslně projet všechny na ní ležící portály s co největší efektivitou a taktikou, když už nám na tyhle geolokační výlety zbylo jen Ingress. Je opravdu smůla, že to zrovna má tak podělanou a pitomou komunitu, co neumí psát s diakritikou, nadává všude možně, mastí si často i duplicitní portály na nesmyslných místech a ve volných chvílích si prostě leští svůj nepřesný plastový Android. Jenom to dokazuje nemožnou anarchii světa v chaosu pod vedením Googlu a hlavně to, že není možné s klidným svědomím prostě vytvořit geolokační hru postavenou čistě jen na principech agrese a násilí, protože se to hned snadno vymkne kontrole a ničemu dobrému a hlavně žádnému kolektivnímu vědomí to nepřispěje. Každopádně, po lousknutí portálu v křižovatce přišel na řadu kopec, kde se na tu aktivitu podivně tvářil jakýsi pán se svým psem, ale zkrátka stál v cestě a nebyl na nic čas. Ještě před nájezdem na opravdové městečko se v cestě objevil traktor a přinesl spoustu výmluv pro zastavení na hlavní v křižovatce a zdlouhavé osazování a linkování protálů proti sobě. Díky všem těmto postranním úmyslům vedoucím k nabrání tahu z jihu ani nedošlo k nějakému uvíznutí v provozech nebo výlukách, protože nic neblokovalo jasně danou cestu.

Asi milionkrát horší to bylo už v civilizaci, kde kvůli pouti na okrajích kolaboval téměř všechen provoz, portály blikaly a v ulicích se valily nespočetné davy lidí a odporných swaggerských dětí znemožňující pohodlný a poklidný průchod bez nutnosti prolít jedinou kapku krve, jejíž intenzivní pach by se v tu chvíli promísil s přepáleným omastkem a kouřem, jichž už byl zdejší vzduch vyloženě plný. Na náměstí, kde je te jejich štefansdóm, bylo dokonce něco jako epicentrum. Autodrom, různé dráhy, labutě a ještě více tlustých a opilých lidí. Z každého stánku hrála úplně jiná ohlušující hudba v rytmu, který by mohl trhat kusy z těl, kdyby jen trochu víc chtěl. Komentátorům nebylo rozumět ani slovo. Naštěstí. V záplavě slepých uliček se velice špatně lavírovalo, takže na řadu přišel blending a doufání, že všichni případný vetřelci budou zděšení a utečou. Po velmi dlouhých zhruba dvaceti minutách se konečně ukázalo průčelí a dveře do sklepení.

Čajovna byla klidná, tichá. Vzadu v zahrádce štěbetalo několik málo spokojených klientů s dětmi. Bylo to v pořádku. Stejně jako na loňské poušti, se i na této letošní objevil nějaký ten divoký Kuba na kole - a možná je to náhoda a možná není, třeba je to všechno propojené a spoutané nějakým vyšším cílem. Nedávalo moc smysl, proč podnik neměl venku v tém vřavě vlastní malý propagační stánek venku. Pořád si stěžují, že k nim nikdo nechodí, ale ve skutečnosti zákazníky moc nemotivují. Nebo je to jen taková ta mentalita malých měst, kde se musí zavírat včas a kde všechno musí být co nejlevnější? Na stole přistálo jejich cha manao, skvělé osvěžení v horkých letních dnech a bohužel též ukázka prapodivné kalkulace. Tenhle drink se dá dělat různě, ať už je to ze zbytkového nebo kvalitního černého či zeleného čaje, povětšinou s hvězdičkou badyáníku, několika kousky kardamonu a skořice, drceným tamarindem a v ideálním případě i kusem vanilky, pěkně se čtvrlžičkou mandlového výcucu a kondenzovaným mlékem v záplavě ledových kostek… To už samo o sobě zní strašně profesionálně, nehledě na všechny ty ingredience a opravdovou čerstvou snítku máty pro ozdobu, která se stejně nedá sníst… a říct si jen o třicet korun? Wtf, asi úplně nerozumím jejich obchodnímu modelu.

Někdy v průběhu vletěly do dveří tři nalíznuté ratchety a chtěly se očividně dorazit. Bohužel, jak už to bývá, nic pro ně k dispozici nebylo, ale i tak si zalezly do salonku, kde byly jen ony, košťata a zaparkované kolo. Vydávaly podivné zvuky a pak si to rozmyslely s kávou a daly si něco jiného. Dobře jim tak. Stejně se nakonec sebraly a odporoučely se opět ven do tmy. A my naštěstí též.

Asi to tak trochu patří k tradici, když město celý rok spí a tři dny v roce je v něm nějaký rej, aby se lidi prošli a na všechno podívali. Spoustu stánků, spoustu věcí na výběr, veselost a laserové efekty. I když ne každý, koho jsme potkali, měl zrovna příjemný pohled. U lodě, kde to celkem žilo, bylo velmi příhodné místečko na zastavení se a ke krátkému popovídání si o magických účincích všeho možného a policii, která nikdy nespí. Pak naštěstí udeřila půlnoc a s ní se všechno začalo balit.

Vyprovodili jsme Kubu na okraj a zamířili nahoru k portálově připravenému autu, asi jako mnozí ostatní v ulicích. Byla tma a z celého večera zbyla opět jen šmouha. Vidina dodělávek BSD hnala kupředu, bohužel ono ententýky pro nejkratší cestu se ukázalo jako nešťastné, protože zrovna ve čtvrt na dvě projížděly čtyři vlaky a stavěly do cesty obranné šraňky. Tohle občas vyjde a občas zase ne. Asi jako u všeho, je to čisté riknutí. Třeba to na další pouštní výpravě - bude-li ovšem koncem srpna - bude jinak.