Eida.cz - Hvězdíci MMXIV

Už to bude nějakých pár let, co jsme seděli s Meow naproti krásné a tiché travnaté ploše, v malém temném zákoutí našeho domovského biomu, mlčky koukali do dálky a měli celé nebe jen pro sebe. Kdo ten příběh zná, ví, že jsem pak zapnul StarOffice.

Jenže Perseidy padají z nebe každý rok a i když je Meow už dávno pryč, nezachráněná, malá a povrchní, nutnost na ně koukat je tu stále. Letošní instalace tak trochu počítala s pokusem alespoň jednoho padajícího hvězdíka polapit a hned si přát, ať padá další, a to se splnilo. 

Hned první den bylo neúměrně hezky, ale média zas blábolila od dalším Superměsíci, který je stejně každou chvíli. Humbuk, na Měsíci nebylo nic tak zvláštního - i když, pravda, nebýt jeho svitu, byla by celá obloha ryze černá a ISO by se mohlo zbláznit. Takhle to alespoň částečně dopadlo dobře, protože i přes občasné mraky bylo pomocí přístroje vidět mnoho hvězd… z nichž jich na zem spadlo jen velmi málo.

Na den Kláry, kdy mělo být maximum, to bohužel přestalo vycházet. Hvězdy nám nepřály. Vlastně oblaky nám nepřály. Někdy v jednu ráno spadla po minutě a půl jedna maličká, ale jinak bylo hrozivě zataženo a večer to nebylo lepší. Naopak. Jakmile se totiž do něčeho vědomě zapojí Zuzana, automaticky se to všechno zkazí.

Mrak, na něm vyblitá oranžová barva z městského osvětlení a žádná šance, aby skrz prosvitla byť malá hvězdička, nebo dokonce skutečný padající hvězdík. Takže suma sumárum jich všudy všeho za velký rok MMXIV spadlo jen pět. A všechny z nich věnuji Aličce :).