Tenhle týden na lidi padla snad první pořádná novoroční krizička nebo cože. Na každém rohu čtu cosi o tom, jak někdo není spokojený se svým životem, že se to celé nikam neubírá a že všechna předsevzetí potajmu sežrali cizí rarášci. Jestli je taková ztráta iluzí opravdu tak masivní, tak by se sebou možná skutečně něco měli udělat. Jenže co nejlépe udělat? Nic, jako dycky přece, to jsou zas otázky.
Od posledního kříže uspěchané noci uběhlo v kalendáři sice teprve pár dní, ale rozhodně byly plné samých překvapivých zvratů. Jedním z těch zajímavějších bylo přemluvení se vyjít ven a nakrmit se na něčem - s velkým podivem, protože dny byly původně vyhrazeny pro snahu vstřebat všechno peklo z duše čistého Prologu, místy až zavánějícího šílenstvím a kapkami beznaděje z lokálních nepochopení. Naštěstí se objevil divoký Carlos, kterému stačilo s jistou šancí věřit, že bude mít po ruce plán. Po docela nenápadném a brzkém začátku, který zlepšil většinu schopností, nás večer vrhnul konečně znovu do víru města. Mezi lidmi bylo cítit určité pnutí… asi jako předzvěst té pondělní krizičky. Po dalších hodinách, nevídaně naplněných TOMem a Jelimanem v lednové kovárně na pizzu, došlo k zajímavé socializaci, jaké podobné k tomu asi tak trochu patří. Vždycky je strašně fajn potkat úplně nové, čerstvé, usměvavé a milé lidi. Často si představuji kavárnu, kde má úplně každá osoba u sebe pistoli. Jenže pak se ukázalo, proč se to ze zásady naopak nevyplatí. Co ti, milé děvče, může takový elitářský snob vlastně nabídnout? Nebo naopak. Slečny kolem třiceti s nevysokoškolským vděláním mají statisticky negativní vztah k trávě, mají cigarety, nenakonfigurovaný eyeliner, plýtvají svým časem v monotónním zaměstnání mezi samými nepříjemnými lidmi a pokud čekají na nějaký zázrak, myslí si, že ve skutečnosti jen čekají na autobus. Nikam to nevede a dny se už jen krátí. Ach, o kolik je to s těmi přešlechtěnými sebestřednými a namyšlenými vysokoškolačkami lehčí.
Nerozumím těm smajlíkům. -- To je predikátová logika, čumáčku.
Ze začátku se nezdálo, že by to celé matlání mělo nějaký vyšší či hlubší smysl a nějak naplnilo energií, maximálně se tak ukázalo, že i v degradovaném stavu může člověk s mazanou kontrolou pít celou noc jako boss, přijít si v klidu domů s 4.6 a probudit se bez jakýchkoliv vedlejších účinků, nepokousaný a bez ochechulí. Přestože následná neděle zanesla do usilovného koumání Prologu spíš další a větší zmatky, všechny predikáty se do pondělka samy od sebe vyrovnaly do zástupů, jako kdyby nad nimi zrovinka majestátně přeletěl Integrál, a získaná temná energie, díky které už není dokonce ani pořádně potřeba spát, spustila neuvěřitelný nášlap, rytmus nezastavitelnosti, ve kterém by se dal i vést a řídit pohovor s personalistkou a získat její místo. V důsledku toho vlastně už nic nebylo žádnou výzvou a sepsat po příchodu Zebry místo jelena těch pár řádků v rámci osvícení, které přináší jedno z nejvyšších vzdělání v logice, nezabralo nakonec ani deset minut. Skvělých deset minut, plných euforie a nadšení ze zábavného řezání a ukončování podmínek a vymakaného backtrackingu.
Další odškrtnutý bod při jedna nula nula vždycky vyloženě potěší, proto je už potřeba těšit se hned na další, který by pravděpodobně mohl vyústit v dopsání a zveřejnění článku o mém koumání a různých patáliích s ryzím MVC návrhem v něčem tak špinavém, jako je Java a její Swing. Mohlo by to být podle operačního plánu teoreticky někdy do konce týdne, přestože je pátek zatížen zase další podivnou schůzkou a celou dobu tu místo původní vánoční death-metalové nálože z nějakého důvodu povlává Lana Del Rey a na nástěnce připíchnutá oční fotka - možná už Spasitel přišel do velkého roku.
Kdo ví, čeká na nás ještě spousta dobrodružství a snad i výzev, které byly dřív všude roztroušeny, ale poslední dobou už ubývají. Jednou z nich bude určitě pomocí páté generace geneticky modifikovaných terminátorů dokázat, že se minisesterstvo školství se svými vzdělávacími programy dotovanými z ESF vyloženě plete a přispívá k tomu, že se svět nakonec i se všemi výzvami jednou do zkázy zřítí a propadne se do nebytí - k tomu nám dopomáhej Bůh.