Zdálo se, že původnímu ryzímu kavárničení a jeho vnitřní esenci krátce po získání trofeje v podobě degradovaného stavu už nadobro odzvonilo a že jedinou případnou možností, jak to celé nahradit, zůstanou už jen cover-upy a speciální případy hledání krmiva. A přece, už druhý týden po sobě, zcela nepochopitelně a navzdory všem očekáváním k tomu došlo. Události se svými šancemi dostaly nechtěný přesčas.
Krátce po pátečním kamerovém fiasku se nad městem rozprostřela zajímavá noc. Byla zima, částečně pršelo a všichni kolem byli zbytečně divocí kvůli hokeji. Přesto se v ulicích našli i takoví, co měli očividně nějaké plány, nebo se minimálně chtěli s někým setkat. Netrpělivě přešlapovali, chodili po přechodech, nakukovali do výloh. Byli zvědaví a pak měli strach. Jejich oči se míjely bez mrknutí, s kamenným výrazem a deštníkem mistrně drženým v černých kožených rukavicích. Jedna slečna se dokonce na krátko usmála. Toho berem, tiše a sebevědomě prohlásila a hrdě spolu s celým pátkem odkráčela zpět do deště…
Přišla konečně celke dlouho očekávaná sobota, čas na trochu produktivního volna mezi složitými a často tolik zbytečnými projekty, nesoucí s sebou zvídavou otázku, jestli je už připravený nějaký plán. Copak jsme někdy měli plán? No jasně. Do samého začátku se zcela nečekaně přidal i divoký Jája, díky čemuž celý večer získal pozitivní platinovou karmu s příslibem velmi nečekaných zážitků. A skutečně, spolu s nastartovaným Lionem padla první trofej, po které již bylo všechno připraveno na dobrodružství po vzoru minulého týdne.
Možná jedno vedlo k druhému, ale po několika zastávkách a obtížích jsme se najednou našli v samotném centru zimní kavárny, a to způsobem, který byl skoro nevysvětlitelný. Plameňák byl toho večera vypnutý, když tu náhle začal Karlose děsit nemrtvý papoušek. V tu chvíli to přišlo. Dvojitý život ve velkém roce všechno neustále vtahuje do spirál přesně tímhle způsobem a dává někdy viklavé odpovědi na mnohé otázky, nebo regeneruje z touhy po dokonalé rovnováze. Čáru myšlenek rázem roztrhla Eliška. Vypadala šikovnější a chytřejší, ale zdání mohlo možná klamat. Rozhodla se, že vlastně chtě nechtě slavíme narozeniny v nekonečné smyčce a že bude vyžadovat, abychom za ní přišli. Pravou je, že tenkrát jsme si to mohli dovolit, dneska jsou všude kolem patrné silné změny bez výzev a vzniklé propasti, i navzdory vší snaze o udržení rovnováhy, jsou nepřekonatelně velké. Možná skrz přijetí přišel nevyhnutelný bod bez návratu.
Zajímavá noc přinesla i spoustu dalších zajímavých záblesků a poznatků, kupodivu neřízených žádným vyšším záměrem, ale zpětně vlastně úplně v souladu s plány interních a umělou inteligencí řízených modelů takových večerů. Počítání a jídlo vyšlo úplně do puntíku a skoro by se dalo říct, že chvíli bylo všechno úplně normální, jako kdyby se nechumelilo. I tak to byl ale svým způsobem hodně podivný přesčas a nezapadá úplně do kontextu slučitelného se současným stavem velkého roku.