Jeden z těch dnů, kdy se člověk ráno po probdělé noci probudí s 3.7 - utrženej ze řetězu z masa a kostí. Nedává to smysl, ale zkrátka ony se dějí takové věci. Někdy častěji, někdy jen výjimečně. Dneska to byl naštěstí zhruba druhý plně pracovní den našeho nového velkého roku, ve kterém se bude tentokrát hodně, ale skutečně hodně trestat.
Jako první trestací úkol na vlně temné energie vymyslela Maky učinit přítrž zloparkovačníkům za každou cenu. Trochu se to protáhlo, protože okupanti si začali naše místo nárokovat zákony a nechtěli zprvu věřit, že by je mohl někdo chtít doopravdy ztrestat takovýcm způsobem, že už nikde ani parkovat nebudou, a to podle poučky pokud něco nejde po dobrým, musíme to vykouřit. Argumentovali, že jsou tu už dlouhá léta a teprve teď se rozvíjejí - co nadělat, leda tak násilně snížit headcount, to vždycky zabere a ještě určitě ušetří na mzdách. Povídání, rozjímání a hádání se se protáhlo na neuvěřitelné dlouhé celodopolední hodiny a nikam to nevedlo, takže jako nejefektivnější se jevilo utéct na plánované zkoušky skoro o dvě hodiny dříve.
-
Křovolezec -
Kapky na másle -
Snědení anděla
Strašně se to vyplatilo, protože naše divoké univerzitní prostředí a stolečky a chodby, zkrátka všechno neuvěřitelně naplňovalo klidem a harmonií; posilovalo možnosti využítí síly velkého roku a okamžitě veškeré zlo změnit ve výhody. Po dlouhé době, několika zpackaných zprávách a zjištění, že synchronizace s cloudem tak trochu bogusuje, se začali objevovat úplně první spolužáci a vlastně poprvé v dějinách to byla chvíle, kdy se s nimi dalo úplně normálně popovídat a zjstit, nad čím kdo nejvíce žasne a jak moc si na dnešní angličtinu věří. Velká chvíle ale nakonec přece vypukla a dostali jsme papíry a onen zákeřný úkol. Jenže bylo třeba to vidět jako příležitost, najít přesný poměr mezi patologickou čestností a patologickým lhaním a využít možnosti si změnit minulost, zkušenosti i adresu podle vlastního uvážení a nejlepšího svědomí - podobně, jako to v podobě jednoduchých klikátek nabízí Facebook, když v profilu nějaké podrobné a důležité informace zcela chybí. Výtečná lokální adresa, fitkivní profese a nejzábavnější gymnázium, to vše bylo předzvěstí vstupu do lepšího života. Závěrem to už chtělo jen vypsat tři dobré vlastnosti, což ze začátku moc nešlo, neboť u sebe objektivně nenajdu ani jednu. Zbylo to nechat na čiré kreativitě a věřit, že to projde úplně stejně jako řádek I am studying at Faculty of Narcotics. Prošlo to, všechno. Tak k čemu byly vlastně ty obavy všech ostatních přítomných?
Už jsem pár týdnů stalkován. Noaco. Přiznávám, že by mě sice asi zajímalo, co je tam za vnitřní motivaci, ale zbytek nedává žádný smysl, protože to nemůže mít žádný reálný nebo nereálný přínos. V silvestrovské úterý se v tomhle ohledu nic zásadního či konfliktního stejně nestalo a všechny blízké události mají už svoje pevně dané šance a plány s krytím, takže je těžko může něco změnit nebo jakkoliv přerušit. Jo, možná dřív, ještě za bojů, by to bylo celé o něco zajímavější. Když jsme neměli Internet, když nás v jednom kuse nesledovaly sociální sítě, když se po venku nepotulovaly ty cizí sukuby. Dostali jsme možnost vědět všechno a hned, prožít příběhy a dobrodružství mnoha neexistujícícíh životů a cizí fantasie v jednom jediném okamžiku - kdo toho využil, tomu se časem tahle získaná svoboda stala vězením. Za každé odhalené tajemství, z akaždou získanou moc… byl bych prodal zbytky své duše, nehledě na žár plamenů, stálo tenkrát kdesi v manuálu Diabla II. Dokonalé defensivní mechanismy postavené na prázdnotě - když už je člověk kýmkoliv a dávno přitom ztratil sám sebe...