S mírnými přestávkami je to už skoro šestý týden rozbití a oprava se nedaří. Hlava od včerejška nechce poslouchat a soustředit se, čas se v ní tříští. S řádně řízeným imunitním systémem by to nejspíš bylo o nějakých sto procent lepší. Jenže každou chvíli do toho přichází zas nějaká cesta koránem a závějemi, ale pokud náhodou žádná živelná katastrofa nehrozí, nic se neděje. Možná je to nějaký plán, karma, nebo prostě jen dokreslovač atmosféry, ale jak dokazuje naprostá většina cestovních záznamů na YouTube, tohle se prostě děje pořád.
Shodou okolností si vybavuji čtvrtek, pár dnů po prvním adventním rozříznutí, kdy se mi povedlo se konečně dostat na procházku do města, naživo vidět krásně umístěný vánoční storm se stánky pro podtrhy a zvládnout při tom poskytnout nějakou wifi asistenci, nebo co to bylo. Ukázalo se, že se tito wifičníci dokonce činí v cizím budníku a mají navíc i pár velmi tajných interních informací o tehdejší tragédii v jejich centrální evidenci - ke vší smůle jimi neprokazatelných, ale s trochou forenzní analýzy by jistě šlo vydolovat velmi pevné důkazy a s celou situací ještě něco udělat. Jenomže jak už to bývá v takových budnících, řadoví čikovníčci se bojí rarášků z mocného managementu a nedovolí si nahlas vyslovit jakoukoliv vlastní myšlenku. Je to smutné.
Nicméně též u závěrečné kávy nadhodili, že jejich děti měly před nějakým dnem ve své školce venkovní besídku, kde musely v těchto čerstvoprosincových mrazech dobrých pár hodin lovit vánoční rybičky a věnovat se dalším bohulibým činnostem, ať už skrývaly nějaké adventní poselství, nebo nic. Tedy, nám se v sobotu večer taky právě po letech povedla besídka, jejíž organizační parametry byly nejspíše tím posledním, co zapříčinilo tohle současné rozbití… takže se není čemu divit, že i děti večer vypadaly, že to co nevidět vzdají.
Ještě tu noc ze čtvrtka na pátek se dost nečekaně ozval ten podivný 4-o-clock-never-let-me-sleep smysl signalizující zase nějakou nekonkrétní změnu v matrixu, která se nakonec ukázala jako reálná a zároveň zcela zapadající do celkové koncepce posledního plánování - a to v tom smyslu, že všechny dále neudržovatelné přežitky musí pomalu zanikat a bořit se a padat. Vyvolaná panika, že pátek může být právě kvůli tomu posledním nebo předposledním dnem vůbec, nebyla rozhodně malá, ale povedlo se ji alespoň na chvíli šikovně schovat pod polštář.
Naproti očekávání to ve škole konečně začalo být zábavné a poučné, dokonce natolik, že nebylo ani na malý okamžik těžké udržet pozornost i při pátečním uspávacím režimu hlasu velitele statistických metod, přestože se v těch chvílích právě drala na povrch ona prve schovaná panika. Neměla ale nejmenší šanci, čísla byla striktně proti ní. Celkový dojem bohužel opět jako minule kazili dýčci z vedlejšího projektu - co tohle je za lidi, to je vyloženě nechutný. Navečer a především přes noc následně strašlivě nasněžilo, takže cesta byla ještě o několik úrovní horší, ale nakonec to nebylo nic s čím by nebylo možné si poradit. Celé dopoledne pak navíc i díky banánové taktice probíhalo víc než hladce a bylo neuvěřitelně poučné, Prolog a jeho výklad přinesl čerstvý vítr do prostředí lačném po změně. Příklady se navíc daly velmi snadno odzkoušet přímo na místě v mobilu (přesněji ale bohužel jen na terminálu vzdáleného linuxového serveru a ne rovnou na mobilním darwinu), takže ilustrační vyprávění o Pepíčkovi podvádějícím na hodině dějepisu nebylo úplnou fikcí, rozhodně ne z technické stránky. Na druhou stranu je trochu diskutabilní, zda by dítě v šesté třídě, kdy se ukázková látka o českých panovnících v dějepise probírá, tedy přibližně ve věku kognitivního vývoje formálních operací, bylo schopné dostatečně rychle pracovat v ryze deklarativním prostředí i s cíleným využitím jeho reverzibility, nebo, a to je tady asi hlavní kámen úrazu, by využívalo svůj chytrý telefon přímo za tímto účelem bez zbytečných distrakcí. Celkově to ale vypadá dobře a dala by se na tom postavit i nějaká pořádná věda, která by mohla magicky vyzrát na přechytralé psycholožky a napaštit jim do obličeje trochu toho matematického formalismu.
V tom všem se ale našel alespoň okamžik na dodělání zbývající vánoční výzdoby, teď to konečně opravdu všude svítí a bliká a je moc příjemné v tom světle sedět a představovat si, že je úplně všechno v pořádku. Dokonce se našel i jiný okamžik vhodný pro dlouho odkládané dobití kreditu na rezervní SIM, která tady výstražně trčí a používá se maximálně dvakrát do roka. Bývala by zůstala úplně zapomenu, nebýt toho, že na nic, ač číslo nikde veřejně nevisí, volal divoký pan Terezka a zanechal nakonec vzkaz. Dobití mělo ale i další následek, totiž kumulaci zbytečně vysoké částky, kterou není tímto běžným provozem možné provolat, takže velice rychle zastarává a vůbec je prakticky nevyužitelná. Tím TMO celkem nasazuje brouky do už tak rozbité hlavy - dá se vůbec z morálního pohledu použít naschvál skrytý operační telefon i pro běžné hovory namísto oficiálního? To bude ještě vánoční oříšek k rozlousknutí…