Ty nejstrašidelnější ze dnů obvykle velmi často začínají právě pípnutím mailu a následně gorilionu dalších. Dnešek je právě takový. Sotva doběhla dlouho očekávaná notifikace na druhý level vrtáku černé nafty, už se schránka začínala plnit zvídavými dotazy netrpělivě čekajícími na nějakou rychlou odpověď. A vést v patrnosti všechny ty možnosti odpovědí, hlídat injekce, připravovat optimální rozložení věcí na stole, číst poznámky a ještě do toho zkoušet tvořit snídani, to všechno vyžaduje machiavelistickou odvahu.
Mezi jinými, trvalejšími zděšeními, náhle s razancí nekompenzovaného jednotkového skoku dorazilo zděšení lokální, a to z narychlo připravené polynomické regrese chybových stavů, stvořené čistě na základě prvního mailového oznámení. Otevřená parabola trochu voněla po spálené skořici a zlověstně označovala snad na čtyři tisícovky podivných chyb procházení za posledních 14 dní, příčemž byla každá z nich úplně jiná, ač si byly v principu dosti podobné. S notnou dávkou pokory nezbývalo než opatrně připustit, že za určitých okolností mohlo dojít k nějakému zanedbání - užít se ten čas, odepsat a pokusit se hřích napravit. Z nějakého podivného důvodu zůstal base link namířen na čistě relativní root namísto kompletního URL. Kdo ví. Bylo to vskutku kouzelné dopoledne.
Všechno ostatní se teď ale točí kolem návrhu drakořečeného heuristična algoritmů pro automatickou analýzu nedobrovolně sbíraných dat, o kterých se dřív možná dalo pochybovat, ale nakonec se ukázalo, že svoji hodnotu mají - dokonce je to hodnota zlata, času, myšlenek, všeho - a něco musí zkrátka vykydat ten binární hnůj. Co je na tom děsivé, je rozsah těch posbíraných dat. Původní neškodný záměr, totiž sledovat čistě jen statistiky používají informací a cílit je více na požadované skupiny, si nakonec vyžádal proložení s několika dalšími službami pro zpřesnění zpracování a najednou se tím otevřely dřív naprosto netušené možnosti. Třeba takové pouhé propojení obecně-analytických informací webu s Facebookem s úmyslem najít reprezentativní oslovené a cílové skupiny poskytlo příležitost pro tvorbu velmi, velmi zajímavých sociogramů, které dovedly přesně zachytit vnitřní stavy zcela jiných, necílených, ale aktivně zapojených skupin, a to včetně členů bez vlastního aktivního elektronického stínu. Všechno na úrovni velmi podrobných informací, které tam daní uživatelé bezostyšně zadali sami, k dispozici celému světu - stali se tak cenným produktem ve zdánlivě bezplatném prostředí. Takto shromážděné údaje se dají výborně použít například k záznamu odchylek (řekněme poruch) chování celých definovaných skupin, případně k detekci rizikových chování a jiných sociálně-patologických jevů, o kterých se běžným způsobem nemusí dozvědět ani psycholožka, ani metodici. Pochopitleně existuje možnost data využít i jiným, sinistrózním způsobem, všechno záleží na čisté fantasii. Vyvstává otázka, zda se dá tomuto de facto totalitnímu stavu vůbec nějak předcházet, zda existuje prevence a účinná ochrana soukromí znemožňující získávat specifické informace. A přesně podle očekávání - neexistuje. Už je totiž celkem pozdě, všichni zmiňovaní a většina kolem nich jsou již v pasti jako mrkve. Výchovný systém se zasekl někde v minulém století a nezareagoval na vytvoření nové informační společnosti, která se dnes rozprostírá přes ohromné množství od sebe navzájem vzdálených oborů. Jedinou možností je vědět, že cokoliv vyslovíš, není už jen myšlenka - a to si zapsat, dvakrát červeně podtrhnout a před spaním si to každý den třikrát přečíst. A rozhodne-li se někdo, že raději skutečně zůstane v bezpeční v prachu u cesty a nebude žádné informace poskytovat, stejně doplatí na své nezodpovědné okolí, které statisticky většinu informací stejně nakonec předá prošpikovaným sociálním sítím a jiným službám. Jedinou efektivní ochranou informace, i když mnohdy ani to ne, je zabránit jejímu samotnému vzniku.
Sny jsou říší podivnou, v nich i mrtví obživnou...
Taková menší beznaděj v bezesných nocí se z kyberprostoru promítá i do roviny astrálního myšlení, které z principu ignoruje tok času (celkem vzato je kyberprostor jen její omezenou analogií). Stručně se dá říci, že pokud něco - cokoliv - zmizí z hmotného světa, stejně to zůstane ve vzpomínkách a snech a umí se to v nich i dál celkem autonomně chovat. Pain-in-the-ass, dalo by se říct, na druhou stranu to eliminuje nutnost bezprostřední eliminace nebezprostředních rizik, protože by se tím stejně, želbohu, nic nespravilo a astrální vandalismus by zbytečně pokračoval. Je to podobné, jako když při zmiňované analýze vzniknou příliš odchylky uzavřených komunikací jednoho člověka pod několika různými účty, které se kříží.
Zima už může začít. Má na to čas a šanci. Výzdoba běží naplno, všechno je zatemněno a vyčištěno, vyklizeno pro další sezónní kočičnictví a světla se samou radostí jen blýskají. Určitě to bude moc moc hezké. A kdyby ne, tak se taky nic nestane.