Seděli jsme ráno venku a spokojeně a dost schůdně si sychrali. Listopad se nakonec opravdu přesunul z pokoje ven a podstromní vyluxování mu hrálo do karet. Ve chvíli klidu, kdy ostatní ještě spokojeně spali, vyletěl z mlhy havran. Měl oříšek v pařátku a svým krákáním se smál. Měl asi radost, že jen tak poletuje a hranice jeho světa, alespoń z pohledu křídel jeho rytmické omáčky, nebyly narušeny a neprokluzovaly.
Včerejší očistec fungoval perfektně. Celotýdenní snaha stála za to, spánkové deficity se nikde negativně nepromítly a všudypřítomné dýně oznamovaly příchod nejdivočejšího večera léta. Totiž roku. Nebo prostě něčeho. Už o půl páté se začali všichni houfně sbíhat a zapalovat dýně po celém prostranství a všechno, co mělo svíčku, plálo jasným plamenem a vrhalo přízračné stíny. Skoro jako kdyby přiběhl fantom. Jenže fantom vám nemůže ublížit. Asi nejhorší na všem před samotným výbuchem bylo, že se ani nepřišla podívat Marťa, přestože měla. Ale co už. Po vyjasnění si, že nemá smysl používat dvanáct let staré operační systémy a nesmyslné platformy, začalo konečně peklo na zemi a chodníky zaplavily davy podivných přízraků v maskách, často předvádějící i triky se švými špičatými klobouky. A zombie, strašící malé děti a vykusující jim mozky, přičemž jedna z nich měla výborný zakrvácený voko.
-
Kruhy v dýňovém listí -
Dýňový strom -
Dýňové nasvícení
Byl to celkově dost náročný večer, zas padlo v krvi cosi high jak letadlo, jen tak pro případ, ale panikařit naštěstí nebylo potřeba. Pomalu padala kýžená tma a atrakce se vylidňovaly, všechno důležité bylo provedeno a řeči o štrůdlech na nikoho nezabraly. Líbily se mi ty plány, vlastně nikdo nechtěl být přes čas v tak strašidelném prostředí, snad jen děti chtěly nadšením pomáhat a svítily a zpívaly si. Nakonec je ještě třeba překvapí, jestli vyjde ten plán s ornitoptérami. A i kdyby nevyšel, dá se realizovat úplně jinak a ve všech rozměrech.
Když už přišel čas padat, ještě se to celé zvrtlo v zátěžovou zkoušku, která ale proti očekávání dopadla celkem slušně a ani nebylo potřeba provádět kvanta korekcí. Ale stejně, kolik běžných redaktorů potřebuje pro publikování jednoho krátkého reportu čtyři browsery, vývojářské nástroje facebooku, síťový analyzátor a kompletní vývojové prostředí s otevřenou production větví? V průběhu večeře tedy padlo pár nadávek, ale nakonec se výsledek dostavil, i když kvůli pitomé cache o něco později, než bylo úplně původně v plánu. A očekávaná noční cesta taky naštěstí proběhla bez závad a ve správném kurzu. Pak se teda zpoza rohu začala znova klubat ta myšlenka se štrůdlem, který teda asi peču asi stokrát lépe než Maky, a noc se konečně proměnila v sen.
Víkend je ale plný přerušení a kafe. Naštěstí. Nebylo ráno zbytí a ozval se divoký Jája, takže jsem konečně viděl naživo GTA5, čímž si můžu odškrtnout další smyčku a široce se usmívat. Spekulovali jsme u toho, jak donutit přiběhnout Trevora a nechat ho nalákat na nějaký dotazník a kdovíco ještě, ale nezdařilo se to, byl povinně ode všeho odpojen. Jako robot.
Za několik hodin se bude situace opakovat. Zase ve stejném stylu bez odpočinku a konce. Noc plná oprav a rozčilování se nad Intelem a nedostatkem RAM, házením tří šestek dvěma kostkami… a za několik hodin se má ke vší radost stavit divoká Kateř. Baví mě to, i když mi z té extrémní práce přímo na production začíná rupat. Co chvíli přijde mail, kde si pitomý management vycucá z prstu nějakou kravinu a celé to rozboří jediným lísknutím. Asi je to osud listopadového sychrání, nebo jen jeho halloweenská maska.