Nekonečno. Jedno nekonečno za druhým. Večer se pozvolna změnil v noc, i když se zdálo, že je dneska světlo podezřele dlouhou dobu. Že by už ve velkém přicházely Lucie s lucernami a svítily všem na cestu? Možné je úplně všechno.
Ve zmatení smyslů čajem vypadá včerejšek a dnešek spíš jako nepřetržitá přehlídka hrnečků a nádob, různorodého profesionálního kafe - ostatně když došlo to instantní, je třeba užívat konečně opravdu kvalitní kávu - a hořkých mandlí. Právě mandle vytváří ten zajímavý tranzitivní uzávěr nad celou relací, ale ke vší smůle nepomáhají. Paralýza a smutek z bezmoci v degradovaném stavu pomalu vítězí a bere dech, podivný a nezvyklý čaj je následně beze slov unášen příšerkou, co si už za rohem brousí svoje integrační šrapnely a nemůže se dočkat, až zase udeří.
-
Čaj -
Dráp -
Chramst
Čas nejde kvůli tomu úplně správně využít, a tak je krácen tím nejlepším možným způsobem - okázalým spojováním ďubek, snahou dokázat nemožné. Při pohledu na vyndané kavárenské náčiní se objevuje další z nekonečných vzpomínek. Kdysi jsme slavili narozeniny v nekonečné smyčce. Ono vůbec fungovalo spoustu věcí, které dnes už nefungují. Najednou... přichází pocit, že se sem už nic nehodí, že propast mezi monumentální epičností a současným směrem je čím dál hlubší a stává se nepřekonatelnou. Ostatně, minulost je asi dokonalá ve všem, dokud ji přítomnost nezačně připomínat. Postupně vlastně všechno mizí. Něco úmyslně, něco se jen schovává; ať už lajdácky, nebo šikovně - a má za to můj obdiv.
Bohužel se spolu s tím taky ukazuje, že jsou naopak i věci, které nemizí, přestože by zmizeny správně být měly, a to už pěkně dávno. Asi jsou právě ony příčinou nekonečného mučení v bezesných nocích a toho, že se příšerka prostě musí pravidelně krmit a potřebuje způsobovat čas od času strašlivé zlo a utrpení, aby zůstala soustředěná, vděčná, milá a odměňující se klidem, radostí a bezstarostností. Jedna z dnešních ďubek sice naznačila, že se by se to celé třeba časem mohlo nějakým zásahem vyšší moci urovnat samo, ale taková přání, pochopitelně, jsou jen pro děti. Bohužel je nesmírně složité pochopit, proč počáteční čisté úmysly stvořily takové ztělesnění zla a naopak, proč zdánlivě zlé skutky, nebo i esence zla obecně, přinášejí takové štěstí. Možná je tma součástí světla a mlčení součástí řeči, ale ten pocit ze skutečného a hmatatelného prožitku té definice je fakt absurdní.
Zakončili jsme ten šílený a poslední listopadový večer zakouřeným zdravotním posezením a plánem na vánoční besídku s Káčulou, kterou jsme neviděli zase celé věky, přestože jsme si slibovali poníky a měli organizační úmysly celou dobu. Když se to nepovedlo od června, je těžké odhadnout, jestli nějakých čtrnáct dní bude rozumná doba na realizaci - je ovšem pravdou, že čím víc času k dispozici je, tím nepravděpodobnější je dosažení výsledků v termínu...