Eida.cz - Andrej Babiš na UHK

Něco zábavného podniknout a odškrtnout si u toho nějakou položku ze seznamu teoretických přání je proces ne nepodobný pozorování anihilace částic, taky se to nepoštěstí každý den. Nicméně při pohledu z alternativní perspektivy to může být kolikrát až překvapivě snadné, ostatně na takovém Slunci se částice vesele anihilují a radují neustále a nikdo si s tím starosti nedělá. Jedním z takových přání bylo aspoň někdy naživo a bezprostředně vidět jednu z nejprogresivnějších osobností posledních dnů, obchodníka, nejvyššího velitele Agrofertu a vůdce - hned po 2011 Blanc de Pinot Noir vítězného - hnutí ANO, samotného Andreje Babiše.

Jaká to musela být shoda náhod, že zrovna v úterý ráno, které bylo stejně celé rozdivočelé opravným profilováním a hledáním zakopaného psa v Sambě 4, se ve feedech objevila pozvánka FIMu na přednášku AGROFERT - podnikání v Česku a uplatitelnost absolventů v praxi. Touha přesvědčit se na vlastní oči o uplatitelnosti dnešních studentů vyvolala sice chuť vyhodit právě otevřený projekt z okna a s posledním commitem se odejít opít, ale taky dala šanci velkolepému plánu se na všechno skutečně vykašlat a stvořit si z čistého nebe na půl dne výlet na UHK a mít to všechno tak nějak z první ruky. Onehdáž tam v J1 podobně nedávno přednášel třeba i Klaus, ale to nebylo zajímavé, přestože tehdy z nějakého důvodu zmizely všechny fixy na tabuli. Navíc jsem ho kdysi už viděl před mnoha lety na náměstí sspolu s policejními koňmi. No a kdyby tam byla třeba Katka Klasnová, tak by mě to taky nebavilo. I když…

Zbývalo tedy už jen zakrýt všechna možná rizika a možnosti, třeba pro případ trojské Jelenky, nachystat si potajmu do tašky croissant, spočítat časový rozestup a odhadnout, v jak velkém stylu to celé pojmout. Původně se měla účastnit i Maky a cestou jsme měli nabrat modrozubou Ladušku, ale protože se to celé samozřejmě vymklo kontrole, připojil se nakonec jen ten největší velikán naší doby - Standa. Díky tomu odpadly jakékoliv komplikace, všechny časové plány vyšly do puntíku a zabrali jsme se skvělým předstihem výborná místa ještě dřív, než se místnost stihla naplnit dychtivým davem.

Několik málo minut před začátkem dosáhlo moje nadšení saturace a uskutečnil jsem profesionální akční videohovor až někam na Moravu, kde ho přijal divoký Caramel Dave a našemu Standíkovi, největšímu velikánovi ze všech, se to zdálo jako neuvěřitelná ufotechnologie a senzace - a to všechno muselo jít přes 3G, protože eduroam z nějakého dobrého důvodu nejspíše blokuje streamy. Pak konečně následovalo… menší zklamání a podiv nad tím, že sál hned v úvodu vůbec netleskal, přestože sem tam bylo možné zaslechnost cosi jako Konečně, pan ministr je tady! nebo To je on, to je náš král! - Nemáme jiného krále než Ježíše! - Aleprosimtě! - případně jen strohé To jsou novináři. Skutečně, začátek přednášky byl vůbec poněkud chladný, ale nezbývalo než doufat, že se atmosféra ještě patřičně upraví.

Povídání o Agrofertu a jeho postupném rozšiřování nemělo i přes blikající prezentaci moc praktického významu, zajímavější to konečně začalo být po nějakých deseti minutách, kdy se začala skutečně naplňovat první myšlenka přednášky, totiž smysl podnikání v ČR. Posluchači se mohli vyprávěním z praxe dozvědět, že stejně všechno stojí a padá především na fungování Německa, které pohání celou EU a že je důležité o všem přemýšlet právě v celoevropském měřítku, byť to zahrnuje podřídit se mnohdy až nesmyslně byrokratickému procesu a spleti pastí různých nařízení a vyhlášek, které jsou často vyloženě antiprůmyslové a kazí pověst Evropy jako kdysi nejvíce průmyslové části světa - a to už je první důvod si myslet, že to za Rakouska-Uherska fungovalo všechno líp, dokud to někdo fatálně nepohnojil. A meztím se v ČR taky všechno řádně rozkradlo, díky čemuž - a taky díky tomu, že ji v Evropě zastupují vyloženě nekompetentní ostudní balíci, kterých se tu všichni spíš chtěli zbavit a poslat je hodně daleko, než aby našli vhodné a slušně vychované zástupce - vypadá ČR jako jeden z nejzkorumpovanějších států, kde se zpronevěřuje jedna evropská dotace za druhou a nebere to konce.

Všechno souvisí ovšem s tím, že nejsou lidi - tedy ti šikovní a zruční, ač by jich tu mělo být ve skutečnosti dost, zejména poctivých techniků a hlavně vedoucích, kteří všude chybí. Pravděpodobně je to celé způsobené tím, že školy už neposkytují studentům vzdělání a ty, které ho poskytují, zase vyprodukují takové absolventy, kteří se vystudovaným oborem ve skutečnosti nebudou chtít v praxi zabývat a půjdou dělat něco jiného. Vlastně proč ne, v tom je hlavně ten smysl školy a vzdělávání se - naučit se rozumět věcem kolem a mít tušení - vždyť i my tu opovrhujeme nevzdělanci a odmítáme se s nimi bavit, nerozumí-li absolutním základům a hodnotám. Pan Babiš se při vyprávění o jiných zbytečnostech ve škole podělil o vzpomínku z VŠE, kde nepobral účetnictví, což strašně posílilo morálku před sobotní účetnickou písemkou a zvedlo ego i ostatním, kterým se účto prostě nedařilo podle představ jejich pedagogů.

Problematice praxe a uplatnění studentů a absolventů se následně věnoval velitel HR Agrofertu, Ing. Daniel Rubeš, zdůrazňující především nezdravou propast mezi zkostnatělým školským systémem a realitou a problematiku raketového nárůstu vysokoškolských studentů ve zcela neuplatnitelných, leč zjevně snadno uplatitelných, humanitních oborech. Na ne zcela šťastném příkladě vyjádřil povzdech nad zažitým principem memorování jako učební metody ve školách, a tím byla výuka geometrie a trigonometrie na základních školách. Nemám pocit, že by se skutečně trigonometrie posledních asi 130 let, možná s nějakými komunistickými výjimkami, na základních školách opravdu učila - vlastně si jen stěží vzpomenu, že by nás kdy nutili něco pořádně znát z obyčejné goniometrie, kterou jsme ovšem prakticky uplatňovali až v zájmovém kroužku, který tím měl velmi blahodárné účinky na skutečné vzdělání a chápání. Přesto mě velmi baví a naplňuje představa usměvavých dětí, které celé rozjuchané pobíhají po areálu a se sextanty v rukou zpracovávají zadaný praktický úkol. Dneska by to ovšem díky vzdělávacím programům a propojeným progresivním metodám projektového vyučování už nemělo být založeno na pouhém memorování, ty faktory ovlivňující nechuť žáků vnímat a chápat musí být někde jinde - a jistě, vzdělávací programy se dají pochopitelně zase někdy v budoucnu (nebo i v nechutně krátké době) změnit. Už vidím radostné učitele, jak je donekonečna přepisují a pořád jim není něco recht.

Zmíněna byla spolupráce Agrofertu s různými školami a snahou poskytovat studentům lákavé nabídky a programy, kde se studenti vycvičí, zaučí a získají přehled o koloběhu a posune je to třeba dál. Je to jedna možnost náboru nových kapacit, tou druhou je pochopitelně nabírání jiných lidí skrze obyčejná výběrová řízení, kterých se ale může účastnit pochopitelně kdokoliv. Zdá se, že jednají celkem chytře a fér, protože v přijatých životopisech skutečně zkoumají míru iniciativy, každá známka vybočovačnictví z řady uniformních mas je chápána jako výhoda a mělo by se toho využívat.

Ostatně k dispozici tu mám nahrávku celé té přednášky, asi od začátku až do konce. Možná, když bude někdo hodný, přibude veřejný link na youtube s textově zvýrazněnými dotazy.

Poslední na programu byl očekávaný prostor pro dotazy. Bylo trochu nepříjemné, že na akademické půdě UHK nebylo vhodné místo přímo pro politické dotazy, které by mohly být právě v tomto konkrétním případě velmi zábavné a chytré. Nicméně i tak se hned první zvídavý dotaz stal zřejmě tím nejzajímavějším. Jako jediný je asi na záznamu pořádně slyšet, neboť tazatel dostal mikrofon a mohl svou myšlenku vyjádřit skrze něj. Poslal panu Babišovi malu vodnici (brassica rapa) a vyprávěl, jak skvěle se u nás pěstovala před dávnými lety a jak dokonalé a úžasné to všechno právě za starého dobrého Rakouska-Uherska bylo. Bohužel asi zapomněl na otázku, tak jsme si domýšleli - otázka zní… rozpočet. Mezi ty zajímavé dotazy by se rovněž daly zařadit otázky slečen ze sportovního managementu, které zřejmě dostaly strach ze své uplatnitelnosti či neúplatnosti, jak kdo chce, a to vyústilo v povídání o důležitosti teambuildingu a jiných moderních prostředků, které ale zřejmě v tradičních firmách nemohou nahradit jednotnou tradici a kulturu.

Při otázce k založení vlastní školy si nebylo možné nevšimnout Babišova veřejného zklamání nad současným stavem majority českých novinářů, kteří jsou stejně ve skutečnosti přímo odpovědní za všechny napáchané škody a krmí národ naprostou snůškou keců a polopravd. Převychovat takové lidi k patologické čestnosti ale nebude možné, dokud nezískají i jiný rozhled, který jim vyloženě chybí - jak se s tím ovšem vypořádat, to je otázka hodná pro starořecké bohy. Nakupování médií ve velkém jistě může přinést částečné výsledky, ale celková úroveň se zřejmě nezvýší, nepovstane-li zároveň vlna svobodných a nezávislých lokálních médií jako první.

PR velitelství FIM k celé přednášce spolu s fotkami také na facebooku vydalo krátké oficiální prohlášení, které by bohužel potřebovalo ještě trochu vyštafírovat.

PR UHK ohledně uplatitelnosti studentů

Na konci už konečně všichni opravdu tleskali a měli radost, zdálo se. Přesto mnozí už od pohledu čekali spíše vystoupení nově zvoleného zástupce a poslance, než zdánlivě obyčejnou přednášku z firemní praxe určenou pro studenty vysoké školy, ale s tím se budou zkrátka muset smířit. Poučné to bylo zejména při pohledu do HR schopností většího subjektu, kterak se tam vypořádávají s penězchtivými manažery a skorostriptérkami, naopak nepadlo nic zásadního o skutečném podikání v ČR, tedy co si třeba počít s nevychovanými dodavateli či jak plašit konkurenci nějakými nekonvenčími postupy.

Bylo to moc hezké a celkově můžeme tvrdit, že se den volna kvůli tomu vyplatil. Možná se máme nad čím zamyslet, ale všechno taky může ze dne na den přestat platit - stejně jako se člověk může během jediného večera změnit v kobru. I tak ale bylo celkem příjemné živět vidět někoho, kdo se nebál, věřil a šel do politiky s úmyslem něco skutečně změnit, neb nechtěl být trestán za neschopnost těch předchozích.