Eida.cz - V zajetí kalendáře

Kalendář mi skutečně nedá pokoj. Zřejmě je to pro mě jeden z největších trestů a trvá už skoro víc jak pět let. Pro ty, co si tu jalovou dobu nepamatují, bych asi mohl připomenout, že tam někdy začal vývoj GC páté generace a především jsem si splnil několik hodně starých snů, totiž vlastnictví PowerBooku G4 a RAZRu V3. Byla to bláznivá doba Bluetooth, matrixových spořičů obrazovky a dělaní bordelu v noci na Moravě s minjíkem a Ivetou. Ale kde je tomu konec.

RAZR bylo véčko jak vyšívané, konečně pořádně hezký telefon - lidi v Motorole očividně jako jediní pochopili, že věci jsou hezké, když jsou hranaté. Ten pocit kusu matně černého kovu otevíraného prudce elegantním grifem odhalujícím jeden z nejtenčích displejů doby byl epičtější, než jakýkoliv dostupný smartphone. Ti multimediálnější si ale ujížděli na SE něco700i. Sdílení fotek, tedy obrázků náhodného digitálního šumu na čipech, bylo strašlivě v módě, aniž by někoho obtěžovaly začínající fejsbůčky a podobná zvěrstva. Odeslat fotku ku kamsi někomu byla v RAZRu nepředpokládaná operace, protože zvyk velel otevřt flip a okamžitě provést jednu z definovaných zkratek - zobrazit nebo skrýt číslo, nebo právě zapnutí kalendáře. Tolik automatický pohyb ptostě nešel překonat a odesílání obrázků se protahovalo na neskutečnou dobu… 

Samozřejmě to jinak nemělo chybu. Život byl o dost jednušší než dneska, v Apple nebyl žádný vendor-uzavřený iCloud názor, celá kancelář se synchronizovala snadno a se vším přes iSync a věc zvaná BluePhoneElite vystačila na mnoho z dnešních vychytávek a možná uměla i něco navíc, například uzamčení počítače, když bude telefon mimo dosat modrého zubu. Přestože světem už dávno začal vládnout lichý Leopard, nedovedl jsem si představit - a mnozí ještě ani dnes - život bez dokonalého Tigera, na kterém ze mi v různých editorech začala formovat jedna z nejskvělejších myšlenek, ona nakousnutá pátá generace GC. 

Datumy a kalendáře, od májských po jakékoliv, byl světu snad čert dlužen. Ve chvíli, kdy bylo už dávno všechno ostatní v podstatě hotové, jediný kalendář nebylo kde chytit, pochopit jeho smysl, pochopit jeho zacházení a nikdo, ale skutečně nikdo neměl odvahu se nad tím zamyslet a pomáhat. Od té doby všechen ten ale-né-kalendář dělá potíže na každém kroku. Zrovna tak teď, kdy se má všechno předělávat a měnit k lepším zítřkům. Kromě toho, že se PHP jako celek úžasnou rychlostí mění v továrničku na metamfetamin a nutí, krom jiného, lidi běžně používat pomocí proměnných předávané anonymní vnitřní funkce do jiných callbacků, je už taky povinnost všude explicitně specifikovat časové pásmo, jinak se práce s datumy prostě nepovede a všechno selže a spadne jako švestka do hlubin pekelných. Když se k tomu přidá ještě taková maličkost, že ne všechna současná prohlížečová jádra umí správně formulářová pole pro data a časy a musí se to tím pádem různě nehezky hackovat třeba přes modernizr a picker-pluginy v jQuery, je katastrofa v přesně v tom stádiu, kde byla před lety. Prostě… nemáme kalendář woe, servis.

Když už se má hysterie historie opravdu opakovat, tak další velmi smutnou pravdou je, že opět došly browsery. Ten osud se vznášel ve vzduchu už dlouho, ale Opera se rozhodla skutečně všechny zradit a opustit Presto, vyjít spíš na mobilní trh a stvořit další nepovedené Chrome. Do háje práce, tolik let věrného života a spokojenosti a ani se neobtěžovali ještě ten den uvolnit zdrojové kódy Presta, pokrytci jedni. Jediný webkit, který ale má cenu dobrovolně využívat, je ale Safari, ne Chrome. Nedávno vyšlé Safari 7, stejně jako 6.1, konečně dostalo pořádný vývojářský inspektor, tak by to třeba mohlo mít nějaký smysl, ale ten komfort pořádného prohlížeče bude pořád chybět. Opět se v takové bezvýchodné situaci zdá, že šanci bude muset dostat pořád nezávislý Firefox se svým geckem, doplněný o pluginy… k používání. 

Zatím je to opravdu málo dní, co mi na booku vrní Sea Lion. Celkem to s ním jde, nejsou v něm zas takové zásadní změny, až na chování Finderu a velmi podivné praktiky zobrazování síťových strojů. Při prvním zálohování to sice spadlo, ale potom se povedlo všechno přesvědčit k rozumnému fungování, dokonce včetně i té Opery 12.16, které ale bohužel dochází dech. Opravdová použitelnost ale stojí především na MacPorts, které bohužel nejsou připravené a dost věcí zkrátka chybí. Po celé noci překládání balíčků to došlo až tak daleko, že bylo potřeba všechny porty smazat a začít instalovat od začátku, kde se ukázalo, že spoustu portů pro Darwin 13 není možné z různých důvodů přeložit. Ale jakmile vrchní čikovníci rozjednou robota, budou zase k dispozici binárky.

Zajímavým chováním po upgradu systému ale zaujme démon vzdálené správy. Nebo možná ne sám o sobě, ale jeho istalační metainformace. Buď někdo opomenul aktualizovat checksumy balíčku, nebo se to vymklo kontrole, ale disková utilita při kontrole zahlásí, že je démon změněný. Proti Koze (10.8) ale není, jeho MD5 otisk je úplně stejný - e439 e2a8 afe0 d90b 7e39 24c5 1b43 6d11. Kontrola u setuid spustitelných souborů nemůže oprávnění měnit, ale pokud ručně odstraníme setuid bit (pro neznalé - chmod u-s), oprava soubor přelouskne a opraví. Opraví? Oprávnění zůstanou stejná, ale setuid se nastaví znovu :). Tak snad s tím někdo něco v příštím updatu udělá. Ono to sice není nijak nebezpečné, ale hláška je to vyloženě obtěžující, protože v OS X lidé prostě nebyli zvyklí neustále fňukat.