Eida.cz - Z lovce sběračem

Už během včerejšího rána se v oknech rozprostřely paprsky svatěkrálovsky čistého světla podzimního slunce, přesně jako ty z doby ukázkového výletu. Ani dnešek nebyl výjimkou a jen potvrdil, že integrál přes celou sytě modrou podzimní oblohu je roven přesně jedné. Ovšem za předpokladu, že se rovnodennost nevymkne kontrole. Pokud ale existují pro takové chvíle zenové pohádky a povídky, musí nutně někde hluboko existovat i přesná zenová matematická vyjádření.

A tak, prosti všeho spěchu, jsme vylezli zpátky na stromy a naše mysl se opeřila v jejich křídlech. Přišel totiž čas konečně sklidit pár jablek, minimálně těch velkých, pak těch malých a pak nakonec všech. S pečlivostí lovce geometricky umístěné žebříky přinášely soulad a harmonii. A jak už to bývá, kdesi ve větvích konečně zamňoukalo a objevilo se kočítko, lovec největší, s úmyslem pomáhat a tlapkat na jablíčka ze všech sil. V mnoha metrech nad zemí, kde se i osika třese, vznikla nějaká ta šmouha. 

To ale pochopitelně nebyla náplň na celé dny, vůbec ne. Začarovaný pátek vyloženě vybízel k akcím a během jedné cesty s dooknale přelétajícím letadlem a skrytým Standou v autobuse číslo 23 přišel na řadu opět cizí budník, a to už nebylo vůbec zábavné. Dalo by se říct, že si tam všichni vymýšleli víc, než jak jsme zvyklí tady - asi proto, že tam nikdo nejspíš nemá schopnosti svaté krávy, nebo spíš kvůli tomu, že budova je ve srovnání s naší základnou až směšně mrňavá. Ať už je důvod ale jakýkoliv, nic se nezměnilo na tom, že jejich ochromení přetrvalo i navzdory všem snahám. Z tohoto cizího budníku se rázem stalo místo, kde má logika dovolenou a TCP/IP zákony neplatí. Z dobré vůle a akčnosti nápalu během relativně komplikovaného nasazování nového statistického schématu do production se našla časová jamka na simulaci celé situace, snad i kvůli neodbytné touze potvrdit, že je všechno v pořádku. A vskutku, během velmi krátkých minut se pod rukama zjevila funkční replika dnes již historického systému, jenže očekávané chybné chování netfilteru a ne zcela korektní respektování RFC 3704 pro linuxová jádra menší než 2.6.31 se ani v jednom testovaném případě nepotvrdilo. Očividně tam tedy stále je cizí rarášek, ale nemám v popisu práce ho vyhánět. Velkým přínosem je, že dny s iptables umožnily přijmout jistou dávku osvícení a nahlížet dokonce i na sockety jako na UNIXové zeny.

Večer už ale nemělo nic cenu, jako vždycky, když je potřeba vzít do rukou kvalitní odpočinek. A odjet co nejdál. Z nějakého důvodu mělo na dnešek vyjít i podivné setkání po letech, snad čiré staročasnictví, básnil-li o něm Jeliman tak nějak, jenže… po krátké úvaze bylo jasné, že tahle celá doba, do ní patřící Meow éra, zapnuté StarOffice a snad i panenka s neomezeným svátečním voláním jsou stejně nenávratně pryč a nikdy se sem nevrátí, ba dokonce jejich navrácení už ani není možné a chtěné. Ty okamžiky, díkybohu, odjely 909kou do ztracena a zůstanou tam už na věky věků. Všechny důležité kontakty jsou navíc po ruce a třeba takové TKčko mi vůbec nechybí, tak proč si zbytečně dělat starosti a trápit se kvůli nesmyslům. Alespoň tak to cítila lovecká část vnitřního sběrače - nyní již i bez snahy pokusit se nazvat ho sběrnicí, protože by to vyznělo skoro stejně hloupě, jako veškerá poslední aktivita na Root.cz. Příští měsíc, zadaří-li se, bude něco mnohem lepšího.

A pokud by se přece mělo něco vracet, možná to dostane šanci v některém ze snů s brokovnicí. Sny jsou totiž po tom fatálním systémovém selhání konečně o něco více tolerantní a konfrontace, které by současná realita už nemohla přijmout, zvládají s lehkostí kapky rosy. Kdo vlastně ví, jak by něco takového dopadlo. Jestli by to vůbec bylo možné, jestli by to už náhodou nebylo jako to setkání s havranem - v mlze, která na zem pronikla z nouzového východu mysli.