Nějak se to zase seběhlo. Záchvat minulého týdne, který sám o sobě žádné ovoce ke vší smůle nepřinesl, nenechal na svoji odezvu dlouho čekat a skutečně, včera z ničeho nic začal hořet telefon z cizího budníku, že nechtěli nikoho mystifikovat, ale jsou v absolutně úplně totálním průšvihu a potřebují, aby je někdo rozsekal. Nebo vysekal. Nebo co. Šance v tu chvíli dostala plán.
V dálce cosi zakrákalo. Cestovní spokojenost byla oproti prvnímu bloudění hned o několik řádů vyšší. Dokonce i okolní džungle poskytla dostatek možností se ukrýt a nepozorovaně přes mnohé zkratky proniknout až do jámy lvolé. Jenže tak by to řekl asi někdo jiný, mě totiž poslední dobou pronásledují už jen tygři. To je dost složité na vysvětlení a ne, není to jak si myslíš, lepší nezabíhat úplně do podrobností a popisovat, jak může jedna taková pruhovaná věc napáchat nepředstavitelné a nepředvídatelné náhody ústící v nehody. A to dokonce i Davova Hannah, teda Simone, dostala tygra. Trochu mi to bylo líto. Ale co, tygr sem, tygr tam… není čas se ohlížet. Během koumání kalendáře zastavil opodál policejní vůz, zřejmě měli strážníci za úkol internovat nějaké študáky. Pak konečně začalo pršet.
Dokonalá narychlo spáchaná taktika ve dveřích umožnila uniknout dokonce i hladovému pohledu zvídavé kamery ve vstupní hale, takže padla vpravo nahoře taková malá bonusová hidden trofej. To se pak jeden nemůže divit, že se ostatní chovají občas divně až podezřele, ale co jiného si počít s tak obrovským smyslem pro dobrodružství a touhou dotahovat všechno do perfektního stavu? Na chodbě se následně objevil bitevník a jali jsme se liberalizovat zvlčilé rarášky. Nic naplat, první a jediný úkol - sestavit bezpečné polomáčené heslo - byl hotový do dvou minut. Takže aby to nevypadalo, bylo potřeba na stůl rozložit po zuby vyzbrojený notebook s badass terminálem ve fullscreenu a zadávat do něj několik příkazů, aby to mělo nějaký filmový efekt. Není divu, že původní technik, kterého si na to pozvali, vyloženě pohořel, rozbrečel se a pak nabízel, že všechno raději přeinstaluje na Windows. Cucák. A tohle nabízejí nakonec všem, pak se to aspoň pořádně prodraží. Jenže… co jiného může takový budník dělat s penězi?
Byl čas. Tak proč se do toho všeho nepustit hned? Krucinál, iptables everywhere. Ale i kdyby se místo nich ozvalo hlasité puf a všude běžel pf, nebylo by to stejně lepší o víc, než o maličkou špičku elitářského pocitu. Lovit a krotit zatoulané rarášky v cizích iptables je často nevděčný úkol vyžadující machiavelistickou odvahu a jistou dávku ochoty všechno zkoumat a kreslit si a balit do záclon, protože pochopitelně nikdy nikde neexistuje žádná solidní dokumentace. Natož papírová. Nehledě na to, že přítomní smrtelníci kolikrát ví naprosté… nic o své vlastní infrastruktuře - když to funguje, je jim to prostě buřt. Chvíle hledání ale nakonec nasměrovala na tu správnou pravěkou věc s nějakou automatizovanou vychytávkou na generování čehosi, kde se ukázalo, že je čas vkročit do současného století a vyhodit všechny přežitky zabraňující forwardovat dříve rezervované bloky. Meh. Uvidíme se ráno.
~ ~ ~ ~ ~
Je nám líto, máte zbytečně vysokou kvalifikaci, ukázalo se mezitím na displeji. Očividně nikdo z dotazovaných netušil, o čem je řeč, čisté elitářství je zřejmě oslepilo. A večerní pokřík se pak nevídaně natáhnul na nějakých 40 hodin - fullhouse jak vyšívaný. Dneska se to třeba zopakuje, koneckonců je potřeba zase o něco pokročit, takže vzhůru na lov.