Tradice se přeceňují. Mezi jiným. Jde o to, že už asi nemá žádný smysl se předhánět, kdo začne o Vánocích mluvit dřív - což se stávalo, minimálně za časů, kdy jsme i přes listopadové dýňové hrátky občas cítili pár těch vánočních náznaků, možná by i Romanga mohla vyprávět. Ale letos je to už na nic. A off-the-record, toto je první letošní oficiální zmínka o Vánocích MMXIII.
Pařan, to je magické slovo, které iniciovalo toto dost podivné vnímání a otevření toku, vzniklého ve světelném rozkladu včerejší noci. Jaksi. Totiž, popravdě vzato, když nejde vůbec spát, degradovaný stav ještě víc a víc strádá a destrukce je blízko, snaha opravit všechny resty se stává mimo zářícího jablka jediným světlým bodem v místnosti - a skutečně, po dvou hodinách beznadějného převalování už najednou zase do tmy zářil shell, mlhavá představa iptables a vyloženě sofistikovaný pokus o sken toho důkladně skrytého, lahodného, polomáčeného a ke vší škodě ne zcela funkčního kalužího stroje. RSA key fingerprint is * * *. Are you sure you want to continue connecting (yes/no)? No shit. Že se ssh komplet blokuje kvůli chybujícím trubkám, my ass.
To bylo asi přerušení, protože se v tu chvíli stalo cosi magického. Kdo jiný, než my z časů, by mohl použít takový radostný a především atypický port s ryze specifickým významem? Do čerta. Po týdnu utrpení to byl sice pocit špatného vtipu, ale svým způsobem i úleva. Jenže… u toho se to nezastavilo. Do tváře se vpáčilo mnoho jiných vzpomínek, radost a binární schizofrenie. Nebo tak něco. Dalo by se teda najít jen tak a z ničeho nic něco o o tom, jak to dřív dělali v Pařan a že to byli stupidové? No jasně, hned první výsledek přenese na eldar.cz - a jsme u toho. Zpátky. V čase.
Je zajímavá věc tohle všechno sledovat a číst si, všechny ty povídky 90 a early 2000 byly dokonalostí a ještě zábavnější byli lidi kolem nich, v tomto konkrétním případě a ovlivnění eldarem konkrétně Klokánek. Existuje ještě? Kdo ví, ale kdysi v té době měl na rádiu Akropolis pořad Jitro kouzelníků. Jestli tohle zní jako náhoda, pak neasi. Nešlo tomu odolat a nezkusit vyhledat nějaké starší díly z archivu, konkrétně jeden z Vánoc 2005, popisující celou tehdejší blogosféru přesně s tím nadšením, jaké by si měla zachovat - a bohužel nezachovala.
~ ~ ~ ~ ~
Blogy jakoby vytvářely nový způsob záznamu reality. Máme-li možnost číst si o tom, jak vypadal tento den očima několika tisíc lidí, neblížíme se náhodou jakémusi kolektivnímu vědomí? Co takhle vybrat si jeden den a sesbírat, co všechno se o něm na blozích napsalo, jak ho prožili různí lidé?
~ ~ ~ ~ ~
Life in a day. Tenhle nápad určitě sice není v jádru úplně originální, leč v kontextu doby určitě jedním z prvních tohoto druhu. Co může vyjádřit lepší pocit, než pokus o synchronizaci jednoho momentu napříč různými osudy? Jasně, s dnešními technologiemi pro agregaci a evoluční datamining je to snazší, ale objevování postrádá prvky zábavy, navíc už to není ta kozelná doba, kdy ještě všechno fungovalo a krom opravdových osobností s různě vykrmeným egem nikdo nepoužíval skutečná jména. Ta důležitá nezávislost a lokální povídání - zdroj vyloženě k nezaplacení a způsob, jak uniknout realitě dřív, než nás dostane. Pokud tedy nepřišel moment, kdy nějaký příběh začal až příliš nápadně připomínat výjevy z okolí. Ano, pocit dění, možnost něco ovlivnit a shodit to navždycky ze schodů. Dál už na to nesahat. Tak. Zase špatně, liberální média.
Prosinec 2005. Nebo možná i roky dřív a později a všechno se zapletlo do klubíčka. Ale co na tom. O těchto Vánocích jsem měl taky něco málo rozepsáno, naštěstí se to ztratilo. Bylo to celé o pokřivení a snaze o uvolnění a odloučení se od všeho zbytečného kolem. Sotva jsme měli Internet - tedy aspoň ne tak, jak ho máme dneska. Matně si z toho jediného dne vybavuju jen zmrzlou vůni lesa - našeho lesa, už i v té době bohužel prostého čarodějnic - a klidný lesk vánočních ozdob, zimu na zeleném koberci, možná jemnou námrazu na větvičkách zkoušenou vyfotit levnými čočkami kompaktů a… nenávist a zajímavý twist ve vnímání lidí kolem, co si dneska už nic nezaslouží. S odstupem, zdá se, tam byl jen jediný moment toho skutečného uvolnění, a to tehdejší večer v nemocnici, se štědrovečerním nádechem kapra, stromečkem a Biovým neustále padajícím simulátorem IOS. Cisco IOS, ne Apple iOS, bitchez. Nakonec z toho všeho skutečně zbyl jen ten pocit námrazy a pár odlesků. No a papír CCNA4, ale to jen těžko bude mít takovou hodnotu, co mají vzpomínky.
-
Třpyt řetězů -
Třpyt ozdob -
Třpyt lesa
Celé to nejde nikdy vrátit, což je díkybohu naprosto v pořádku. Získané elitářství by (stejně jako pragmatismus) už stejně nedovolovalo tak strašně mrhat časem a pozorností na zbytečnosti a na zbytečníky kdesi na opačném okraji společnosti v nepřirozeném chodu událostí; ostatně se to konečně ukáže letos, všechno bude letos konečně úplně jinak. Žádné zlaté prasátko nedorovná scheduled carbohydrate intake, nikdo si nebude vymýšlet nesmysly a jedinou starostí se stromečkem bude zajištění takových ozdobných rybiček, aby je kočítko mohlo v klidu lovit a strhávat a neohrozit přitom bělostný pořádek.
Toliko k tomu. Nikdy není dost brzo začít myslet na Vánoce. Jen už k tomu prostě není důvod. Ale ještě se to může změnit. V kobru...