Zase se to nějak ultimátně přehouplo, navíc za dalších bojových podmínek. Snad už neexistuje moment, kdy by něco vydrželo v klidu alespoň rok. Všude je všechno, úklid trvá v degradovaném stavu neskutečné hodiny a moje obvyklá August in July vykukuje zpoza rohu.
V prvotním horku v žáru slunce na sklonku července přišlo vskutku nemilé překvapení v podobě zlotřilých výpadků energie na krátké okamžiky - řádově sekundy, a to až dvacetkrát denně po dobu jednoho týdne, ne-li déle. Vrcholem nevychovanosti energiťáků byl pak příchod kravaťáka od jedné z těchto pochybných dodavatelských firem, který se snažil možná něco zjišťovat, ale dostal neuvěřitelně vynadáno právě za tyto výpadky. A jako finále, které mu mělo co nejjasněji sdělit, že podomní prodejci proudu jsou spodinou společnosti, byl ponechán ve svém kvádru s teniskami na přímém slunci, kde čelil žáru pekelnému. Dobře mu tak.
Bohužel ani takováto odveta nepřinesla změnu, všechno bylo na dně a vypadlé a nejhůř ze všeho dopadly pochopitelně časové kapsy. Je strašně složité určit, na jaké straně vlastně došlo k tomu osudovému slehání, jestli je potřeba chránit spíš klienta až do roztrhání těla, nebo jestli by stačilo napíchnout nezálohovaný switch na serverové molex, když už teda není žádná cesta, jak z UPSky dostat 12 V DC - protože používat energii 14V baterie pro střídač, transformovat ji na 230 V, následně poslat zase do adaptéru na 12 V a usměrnit, je prostě blbost.
A pak, pak to přišlo. Byl to takový hezký večert, první večer, večerní kraj, byl čas na výlet. Celá večerní obloha se začala opírat o už ani nijak nemaskované chemtrails a nebe se zakalilo tak rychle, že to ani nemělo cenu měřit. Druhý den už bylo jisté, že přijde taková menší apokalypsa. Když přišla, vůbec to zprvu nevypadalo, jenže v tu ránu prozářilo vpravo nahoře hliníkové mraky obrovské bílé kolo a vyletěl z něj sloup čisté energie přímo k zemi. Exploze pak zarezonovala až do morku kostí. A pak dlouho nic. Deště začaly pustošit co se jen dalo, ochladily všechno o nějakých 12 °C. Obrovskou nevýhodou je, že iphoní kamera neuměla zabrat všechny ty rozličné odstíny, takže se prokázala jen dešťotěsnost 4S, ne už schopnost kamerovat bouřky.
Někdy v tom bezenergetickém oparu vyšla konečně po určitých bezpečnostních nesnázích čtvrtá beta iOS 7. Nedá se vůbec říct, jaký budí celkový dojem. Je pravda, že systém je opět svižný, a to velmi. Na druhou stranu pořád neumí pořádně českou klávesnici (ú/ů) a občas po sobě nechává nevysvětlitelné glitche, možná jako součást snahy vypořádat se s multitaskingem. Baterie někdy potěší, jindy nepochopitelně kvůli čemusi běžícímu dropuje o 20 % za noc. Ke vší smůle taky nezmizely ony trable s iCloudem i jinými účty. Kupříkladu při zalogování do Gamecentra se vždy začala kontrolovat pošta, která si pak obtěžujícím dialogem postěžovala na neplatný certifikát a shodila tak spuštěnou hru. Dočasně to šlo obejít nastavením jiných serverů, koneckonců mailové servery na několika účtech byly jen CNAME pro jeden, na který je certifikát skutečně psaný. Oproti tomu je výpadek iCloudu skutečně pekelným zážitkem, neboť okamžitě mizí kontakty, fotky, klíčenka… Sice je teprve srpen, ale zdá se, že s iOS 7 bude mnohem víc práce, než se původně předpokládalo. Asi v tom sehraje roli i to, že obchodník Tim chce přivést Apple na dno co nejdříve.
Poněkud zábavné odhalení přinesly pokusy s virtualizací. Místo pracovně-stabilního VMware se na hraní výborně osvědčily Paralles s Windows XP. Je to nenáročné, transparentní, rychlé. 3D akcelerace funguje jak nic, prakticky není znát rozdíl mezi skutečností a snem. A kolik ciderových nebo jiných portů tohle umí, ha?
Současně to s sebou nese i několik dalších výhod. XP jsou zastaralé a jednoduché, přímo ideální na nekritické operace, zároveň také poslední, kam jdou nacpat samostatné SFU 3.5 a dělat s tím nějaké divy.
Den po apokalypse začal kdesi uvntiř podzim - někdy to tak už prostě bývá, je to pocit rezidentního podzimu. Můj druhý výlet v degradovaném stavu měl tenhle hodně pozdimní nádech, zvlášť po cestě kolem popadaných listů a děsivých lidí. Dost se to projevilo i ve snaze matlat javu v Eclipse v bojových podmínkách beze stolu a proudu, kdesi v divočině mezi občasným prudkým sluncem a studeným větrem. A to jen proto, že jsem někdy na začátku června slíbil, že si to vezmu na starost. Každopádně teď už zas budou vlny veder snad pokračovat, určitě z toho bude i něco jako výlet - nová chladící kapsička z vydří vlny je všemi deseti pro a těší se.