Přestože se zprvu vůbec nezdálo, že se letost v tomhle životě vůbec povede podniknout nějakou tu outdoorovou aktivitu, opak se naštěstí stal pravdou. Takovou první aktivitou byla pro mnohé úplně běžná záplava, ale pro mě, v degradovaném stavu, naprostý úspěch.
Velkou roli v tom rozhodně sehrála i moje nová speciální bitevní chladící kapsička, kterou si zatím nemůžu vynachválit, přestože není až tak velká a sem tam i krystalicky propouští. Její získání si vyžádalo hodně úsilí, především výzkum a objednání, které následně proběhlo bez menších potíží a bylo doslova bleskurychlé. Na jejím financování se k vlastní smůle ve skutečnosti podílel dělník, co prováděl korekce a přinesl si s sebou zavirované účetnictví. Nakonec není tak zlé, když lidi mají účetnictví na Windows - za jeho záchranu jsou schopni krutě platit. A ironie se vyplácí.
Přišel nakonec takový večer, ve kterém bylo vyloženě vhodné se jít zaplavit. A protože nic nepovzbudí víc, než překonávání vlastních překážek, bylo přímo nutné té šance využít, sbalit se a naplánovat cestu. S tím, že dojedeme, kam dojedeme, se mi nakonec povedlo trefit na známá místa. Trochu to z ničeho nic zkomplikovalo impulzivní rozhodování při snaze zaparkovat - na obhajobu musím říct, že jsem plánoval jednat impulzivně. Splnil se tím i denní limit lidí nutných vystrašit, bohužel pro mě to nemělo žádný efekt, neboť do stavů ohrožení života se teď běžně dostávám tak třikrát-čtyřikrát za den, takže veskrze pagoda a projížďka růžovým sadem, žádná smrtící proximita, poškození nebo lidské ztráty.
Při profesionálním odebrání se na pláž mi došlo, že tohle je to místo s největší koncetrací Terezek na světě. Minimálně jedna se tu najde v jakoukoliv denní nebo noční dobu, páteční večer taky rozhodně nebyl žádnou výjimkou a jedna taková tam pobíhala a nechápala. Úplně jako kdysi, za bojů. Po prvotním vyplavení se lakeside-diskuse poněkud zvrhla v nějaké obchodní jednání o zajímavých příležitostech a různých jiných šméčkách, vydírání a zastrašování. Když už se to nedalo poslouchat, nadešel čas jít vyzkoušet nějakou vyšší fyzickou ativitu v degradovaném stavu, a to se dle očekávání vymstilo. Je těžké říct, jestli to byla vůle, pocit, nebo skutečný stav, ale najednou už nešlo plavat, přestože to dřív bylo tak strašně snadné. Tedy ještě před tím, než mě začali léčit. Untreated, T1 is ultimately fatal. True story.
-
První voda -
Druhá voda -
Další zasloužená omeleta
S postupným klesáním slunečního kotouče přiletěla strašlivá hejna hmyzáků, takže byla pro tento večer seance rozpuštěna s výhledem na dny příští. A vskutku. Druhého dne, jakmile se mi povedlo vymyslet dokonalý časový plán s ohledem k dočasně zvýšenému teritoriálnímu chování mého kočítka, vyrazili jsme znovu, tentorkáte ale ve velkém stylu. Vlastně poprvé se mi naskytla příležitost popovídat si naživo s Laduškou, které má nejdražší přála nový šťastný rok, a zjistit, jak to onehdáž vlastně skutečně bylo s tím modrým zubem. Není divu, že se mi tehdy nemohli dovolat, když jsme v kavárně slavili Nový rok a narozeniny v nekonečné smyčce, včetně onoho magického večera, kdy se mi ztratil telefon, když u Pavlíka začalo hořet. Zmámení pizzou a žárem nových příležitostí na sklonku ledna 2009, následovaného paladinským víkendem. Ke vší škodě jsme ale nedošli k žádnému závěru, ale celé to možná mělo nějaký smysl. Nevím, po těch nedávných strastech s tajnou mstitelkou mi to celé začíná připadat už jen jako sen.
Celé sobotní odpoledne bylo opět zalité sluncem s šestatřicetistupňovými nápaly a namísto klasického místa jsme vyzkoušeli druhý okraj, kde Vašek chytal rybu. Na lodi. Dřív, tj. ještě za časů, to byl jen nezarostlý uzavřený lom a teď, v roce bůhvíjakým, je konečně přístupný veřejnosti a voda je daleko lepší a čistší než jinde, jen v ní bylo na okrajích plno barakud a murén - s tím se ale musí počítat. Snad poprvé v degradovaném stavu se všechno začalo chovat podle tabulek, tak jsem se pokusil překonat letošní rekord a doplavat až doprostředka do hloubky, kde mě sice na nejeden okamžik zachvátil klíčivý pocit z představy ztráty prstýnku v hlubinách, ale jinak všechno ostatní bylo úplně v pořádku, což následně potvrdilo i měření.
A byl tam klid, všude minimum lidí. Jen Standa byl celý pryč z okolopřítomných odhalených slečen a dětí se psy - některé věci jsou a zůstanou prostě jednoduché k pochopení. Proti nim přesně definované a neidelizované představy vypadají jako ufotechnologie renesančních mistrů, ale jak by řekl Steve - never settle, i přes degradovaný stav. Potvrdila to i cesta zpátky, která byla nesmírně uvolňující a časově vyšla naprosto přesně do předpřipraveného plánu. Dokonce i kočičkjů se nechala snadno zlákat na lososovou kapsičku a přes noc zas tolik nezlobila. Pokaždé je to skvělé, pokaždé je tam i nějaký nostalgický nádech. Musí to zapadat.