Eida.cz - Parolodí do třicátých let

Sobota byla jako vyšívaná. Sluníčko krásně slunilo, zahradou prolétávali a byli následně jezeni pestrobarevní motýlci, na nebi skotačila mračna chemtrails a jinak ani obláčku. Ideální výletní den podpořil následný skoro půldenní výpadek sítě, který měl na svědomí zas nějaký nešika v NIXu - všem v tu chvíli způsobili nesmírné utrpení.

Záchrana v této komplikované situaci ale přišla. Rovnou v podobě skutečného výletu. Lodí. Nejdřív to vypadalo, že prakticky nebude možné se dostat ani do přístavu - všude horko, zapomenuté zdroje a jídlo, několik nedodělaných čekinů a zpoza rohu, snad ve víře absolutní přednosti v obytné zóně, rozdivočelý pan docent. K velkému překvapení se ale dalo pěkně cestovat i po stínech a tomu nejhoršímu se vyhnout.

Kolem přístaviště se pohybovalo velké množství svatebně naladěných výletníků. Fotili se a smáli. I bez cedule s rozpisy tras a akcí by se dalo odhadnout, že říční doprava nebude ve městě zrovna tou nejrozvinutější, ale snaha vytvořit si nostalgickou retronáladu se zdála být převažující a dostatečná. Alespoň ty úplně první momenty po nalodění.

Obecně sobotní výlety musí mít jednu nespornou výhodu. Lidé se v poklidu svezou do hospůdky v Kuněticích, příjemně si tam posedí u pivíka a večer je další lodní otočka, budou-li hodní, zas vezme zpátky. Zní to úžasně, bohužel samotná plavba neposkytuje až tolik možností k rozjímání, jak by se na první pohled zdálo. Možná to bylo nedostatkem přímého výhledu, možná zničenou krajinou a nutností retušovat UFO, možná nemožností všechno v nabídce lodní restaurace sníst, možná ale i tím, že to nakonec rušili přítomní rybáci a diesel. Užít si ten čas, když není na palubě žádná jiná akce, je pak asi složité. Děti se dokonce nudily zdarma, brečely a usínaly a mnohem více než cesta, voda a pohledy je zajímaly hry pro Android na podřadných smartphonech. Výjimkou mohla být jedna zábavná holčička, co hladově koukala na zdymadlo.

Ale přestože to celé nebylo úplně dokonalé, relaxační účel se naplnil a dokonce se tak úplně zpracoval celý den. Večer už jen následoval - a možná právě večer dokreslil atmosféru a zasadil celý den do určité časové osy, neboť jsme s Jelimanem podnikli cestu do nově otevřené kaváry za rekonstruovanou Machoňovou pasáží, První republiky, na jednu postřižinskou jedenáctku.

Ohromný potenciál, ten je vidět na každém kroku. Průchod za doprovodu hudebních skvostů třicátých let prozrazuje, že je všechno zase v pořádku. Pak ale přijdou na řadu poněkud nevyhovující drobnosti, například Elvis jako doprovod samotné zahrádky, moderní parkoviště s neony podsvícenými auty a hiphopem, případně výtržnické události z vedlejších podniků. Přicházející servírky mají ale rozkošné prvorepublikové kloboučky a snaží se usmívat od ucha k uchu, jen nevhodně zvolené šaty z nich pak tvoří něco jako bandu chigagských kabaretních prostitutek. Vyšperkovat to místo dalšími nutnými detaily, rozhodně bude mít svoje místo i klienty. Minimálně portrét Masaryka by to celé ještě více oživil. Nebo císařpána. Nebo Atatürka.

Jenže arcivévoda padl, Rakousko je pryč. Září 1939 taky. Zůstali jsme tu sami. A tak, pozvolna, jak se rozpouštěly i ty poslední střípky večera, mizela i celková atmosféra běžného letního dne třicátých let zpátky do nostalgického zapomnění - aby mohla být v budoucnu opět vzkříšena.