Už to celkem jde. Čas se začíná zakulacovat a predikuje vzpomínané rozbalení. Pochopitelně nejkrásnější jsou rána, a to vždycky chvilku před výbuchem. Pak to obvykle všechno zase zaleze do ulity a následně se opakuje. Spirála, která svým způsobem určuje dokonalost.
Přibližně před dvě dny - ne přibližně, skutečně se to stalo v úterý - byla kritická stereotypní chvíle náhle narušena záhadným zvonkem. U vrátek se zjevila malá, doslova maličká parfémová slečna. Usmívala se od ucha k uchu se špetkou temnoty v každém očku a jak byla naučená, hned rychle spustila všechny naučené řeči z jejich obchodní a marketingové strategie, kterou znám snad nazpaměť. Odolat pokušení a nepokusit se ty nacvičené fráze podle rozhodovacích stromů rozbíjet na atomy bylo prakticky nemožné, takže rázem přede mnou namísto suverénní a namotivované obchodní cestující stála malá zmatená včela, kostrbatě se snažící zachovat si profesionální tvář a navázat na zpřetrhaný řetěz předem stanoveného dialogu, jehož řízení ztratila, než vůbec měla možnost začít. Roztomilá, rozhodně ideálně použitelná pro úplně jiné marketingové projekty, s potřebou většího rozvoje soustředění a uchopení základu komunikačních dovedností, přesto se vzdáleným, ale i tak docela reálným výhledem na skutečnou manažerskou pozici. Bavilo mě profiování i její pohled. Život je o dost jednodušší, když z něj zmizí svědomí a není potřeba se ohlížet na následky. Bylo by jistě víc než hezké, kdyby se ještě někdy někde objevila.
Odpolední procházky mi jdou skvěle. Občas přijde pocit, že pokud je někdo dokáže fakt dobře, já to dokážu ještě líp. Krom nich sem tam přijde i záchvat nezvykle jasného rozumu, který například včera vyústil v realizaci dlouho plánovaného a ještě déle odkládaného přepisu statistické knihovny, která je teď decentralizovaná a silně optimalizovaná na co nejnižších vrstvách to šlo. Jako bonus šlo taky levou zadní poslat do kytek velkou typografickou bolest a s použitím LaTeXových patternů konečně rozjet automatické rozdělování slov na straně serveru. Can't innovate anymore, my ass.
Mezitím si taky celkem dobře ťapu na třetí betu iOS 7, která vyšla přesně podle proroctví v posledním článku a skutečně se celkově posunula k lepšímu, a to zvláště proto, že použila regulární varianu fontu a ne tu dlouhodobě hnusnou, takže naděje na úspěch tady někde pořád je. Jako další požehnání je fix přihlašování na účty, takže nejen, že opět fungují kontakty, ale třeba gamecentrový Clash of Clans jde zapnout na první pokus :D.
"Hvilken dag er i dag?"
- "I dag er i dag."
"Ooo… I dag! I dag er beste dagen min!!!"
Zbývá zhruba hodina do oběda, to je obvykle ta nejhorší chvíle dne. Pravidelně si v tu dobu dávám lžičku vitlöku jako takovou malou motivaci; možná to má i jiný blahodárný vliv, kdo ví. No nic, jde se vařit.